PŘÍBĚH TOMA - Život je změna
Kdo jsem, jaká byla moje životní cesta, než jsem začal běhat a jak probíhali mé začátky běhání? Jmenuji se Tomáš Chlup, narodil jsem se určitě jednoho krásného dne 22. září v roce 1993. V červnu 2016 jsem ukončil 3 leté bakalářské studiu na VŠ technické a ekonomické v Českých Budějovicích a získal jsem titul Bc. Kromě dvou let, kdy jsem bydlel na bytě v Českých Budějovicích, celý život žiju v málem městečku na Vysočině v Kamenici nad Lipou. Momentálně jsem nastoupil na další dva roky na navazující Ing. studium - dálkově do JH na VŠE. Střední školu mám vystudovanou v Pelhřimově - obor IT. Ale teď už trochu zpátky do dětství.
Jako malý kluk na základce jsem sportoval, asi jako většina kluků, prostě "něco" co zrovna bylo v módě a co mě bavilo. Pamatuji, jak sem pár měsíců chodil na fotbal a chtěl být fotbalista, pak jsem hrával florbal, tenis a doví co všechno, něco déle a docela mi to šlo, něco hůř a přestalo mě to bavit po pár měsících. Dokud jsem alespoň nějak sportoval, tak to bylo to světlejší období. Dlouhé období na základní škole jsem proseděl celé dny, měsíce jenom za počítačem a hrál nějaké nesmyslné počítačové hry. Pařil jsem snad každou hru, co existuje i neexistuje, klidně 10-20hodin v kuse, v něčem sem byl i vážně dobrý, ale kdybych ten čas tenkrát věnoval běhu, tak si myslím, že by mi dnes už Keňani nestačili, no anebo taky by mi možná kolena už nesloužili, těžko říct :)…Taktéž vzpomínám i na dobu v 8. a 9. třídě kdy jsem chodil s partou po škole kouřit a prostě dělat další neužitečný a nezdravý věci. Od 15 let jsem pak kouřil dokonce asi 2-3 roky krabičku i víc cigaret denně.
Střední jsem si vybral v Pelhřimově - Průmyslovku, obor IT. Výběr byl samozřejmě asi ještě ovlivněn tím, že jsem hodně času trávil za PC, pařil a můj výhled do budoucna byl takový, že chci být programátor her, hacker nebo já ani nevím co… Nicméně nikdy bych neřekl, že to byl nějak špatný výběr školy, i když jsme byly parta 26 kluků ve třídě a 2 holek, byla to super parta a byla strašná sranda a středoškolský "bordel jak se patří". Celé 4 roky na střední jsem si užil, ale často se to odvíjelo dost podobně. Už od 9 třídy jsem začal občas "pařit" a pít nějaký ten alkohol, no a na střední to vzalo rychle za své. Každotýdenní akce, "dízy", kocoviny, a furt dokola, toho jsem si vážně „užil“. A jak už to u mě chodí, vždycky když jsem něco dělal, chtěl jsem to dělat naplno a být v tom nejlepší. Takže jsem musel být na všech akcích, vypít toho co nejvíc a prostě jsem musel být "prvotřídní kalič". A myslím, že tuto pozici jsem většinu času zvládal. Nebyl problém jít "kalit" v pátek, končit v 11 dopoledne v sobotu v nonstopu, v lepším případě dorazit domů, dát si pár hodin šlofíka a večer to jít zopakovat a oba dva dny se opít do němoty a nic si nepamatovat. A takhle jeden rok za druhým, každý víkend. Takže většinou celý víkend "v prd*li" a ještě v pondělí jsem ve škole vyspával kocovinu. Za cigarety a alkohol jsem utratil snad všechno, co jsem měl i neměl.
Nicméně do toho nezdravého „párty života“ jsem někdy v 17 letech začal občas chodit do posilovny a i sem-tam jsem se šel proběhnout jen tak, jelikož tatík občas běhal a trénoval tenkrát myslím na triatlon. Nebylo nic ze dne na den, prvně jsem párkrát do posilovny zavítal, pak se na to vykašlal, ale nakonec jsem tam opět zavítal. Jak šel čas, začal jsem se o posilování a stravování zajímat sám, číst články o posilování, stravě, tréninkách a začal na sobě více makat, netrvalo dlouho a díky rychlým pokrokům se mě začalo ptát hodně kamarádů, jak cvičím apod. Začal jsem pomáhat kamarádů, sestavoval jsem jim plánky podle mého úsudku, z toho co jsem měl nastudováno, radil jsem jim s jídelníčkem a sám jsem na sobě dost makal, i když jsem do toho neustále o víkendu kalil. Taktéž někdy v té době jsem začal s blogováním o posilování na původním webu maizze.cz. Myslím, že v takových 19 letech, ke konci střední jsem měl na svůj věk dost slušnou formu a v té době mi nabízeli i někteří trenéři kulturistiky, jestli to nechci zkusit, že mám pěknou symetrii, geny a fakt mi to jde. Ale kulturista jsem nikdy být nechtěl a nikdy se do toho nakonec nepustil. (Fotky nejlepší formy můžete vidět na foto dole). V té době jsem i občas běhal, občas zajel s tatíkem a později i ségrou na nějaký ten závod, ale většinou jsem měl kocovinu a dosti mě brzdilo mých pěkných pár kilo svalový hmoty. Můj trénink a běh vypadal asi tak, že když jsem byl náhodou střízlivý a netrhal jsem činky v posilce, tak jsem se šel vyklusat pár kilometrů. Na behej.com v tréninkovém deníku jsem našel, že v roce 2011 a 2012 jsem uběhl asi 250km každý rok. To ani skoro není běh a trénink, prostě to bylo jen takové kardio a doplněk k cvičení v posilovně. V roce 2013 už mě to asi bavilo trošku víc a občas jsem šel na nějaký ten závod s tatíkem, za ten rok jsem naběhl kolem 800km, nicméně to určitě také nebylo nic systematického, jen takový klusání a závod jsem tam pak prostě střihnul jen tak.
Asi nejzásadnější zlom nastal chvíli po přechodu na VŠ v Českých Budějovicích. Nástup na školu se ještě vezl ve starých kolejích, nové město, nový byt, nový lidi, kluby a holky. První 3 měsíce jsem snad nebyl střízlivý, dostal jsem snad v každém klubu „červenou“ a podrobněji radši snad povídat nebudu. Prostě jsem začal "správný" vysokoškolský život jak se má. A PAK TO přišlo. Podařilo se mi na emailu najít, který den jsem si objednal tuto knihu. Dne 22. 3. 2014 ve 22:18 mi přišel email, že „firma XXX“ děkuje za mojí objednávku knihy - JEZ A BĚHEJ. V té době jsem sice občas běhal, ale spíš jsem furt posiloval, a užíval si svůj noční vysokoškolský život. Nicméně tuto knihu jsem přečetl nečekaně rychle a něco ve mně úplně zlomila a změnila. Najednou jsem se nečekaně strašně motivoval a něco si nasunul do hlavy a od té doby se všechno začalo měnit. Po přečtení této knihy jsem každý měsíc zhltnul 2 nebo 3 další podobné knihy, začalo to knihy jako Hledání ultra, Born to run, Běhání s Keňany, Život bez hranic atd... V té době jsem se začal mnohem více zajímat o běh, o jiné stravování než "kulturistickém" či stravování primárně pro růst svalů a dokonce jsem postupně chodil míň "chlastat a pařit". Ze začátku po přečtení „Born to Run“ jsem bohužel moc rychle zvedal naběhané objemy a ještě v minimalistických botách, přivodil jsem si tak únavovou zlomeninu na chodidle. Nicméně čím dál míň jsem pil, v té době jsem to možná omezil z 10x měsíčně stavů "na kaši" na 2-3x, také tuším, že se mi podařilo úplně přestat kouřit. Díky těmto knížkám jsem byl také asi půl roků vegan a hodně dobrých stravovacích zvyků a zkušeností mi zůstalo, nicméně úplný vegan již nejsem, ale o mé nynější filozofii a přístupu ke stravování se můžete dočíst v záložce Stravování.
Prvního tři čtvrtě roku jsem se tak nějak zmítal v různých běžeckých tréninkách, měl jsem zlomenou metatarsu, pak jsem měl z pádu na kole přetrhané vazy na klíční kosti, a pak mě chytalo na podzim 2014 běžecké koleno. Postupně jsem usoudil, že běh v minimalistických botách či úplně naboso nebude zcela pro mě. Od té doby jsem přesedlal na boty stále s nízkým dropem, pružné a takové, které podporují přirozený pohyb chodidla ale už ne zcela „minimalistické“. Na minimalistické boty jsem úplně nezanevřel, stále si v nich občas vyběhnu na nějaký kratší běh, abych nezapomněl jaké je to cítit každý kamínek a přírodu pod nohami a taktéž trochu zpevnil méně používané svaly na nohách a chodidlech.
V Lednu 2015, mě přestal poslední problém a to byla menší bolest v koleni z dřívějších "minimálek". Pak už trénink konečně začínal nabírat na obrátkách. V lednu jsem naběhal něco přes 200km, v únoru pak 280km a od března už kilometry nikdy neklesly pod 350km měsíčně. Myslím, že v té době jsem toho začal dělat více správně než špatně, pomalu jsem nacházel tu svojí správnou cestu, lehce upravoval tréninky, zkoušel trochu jiné systémy, ale techniku už jsem měl podstatně lepší a své tělo už jsem také znal o mnoho více a věděl co je pro něj správné. Od té doby si myslím, že jsem hlavně ještě velice posunul regeneraci, kompenzační a protahovací cviky a o trochu i dokonalou vyváženost stravování což souvisí s regenerací. Poslední rok už se "opiji" vážně jen výjimečně, možná bych to spočítal za celý rok na jedné ruce, což mi dříve nestačilo ani na měsíc, někdy na týden. Za rok 2015 už jsem naběhal přes 4 tisíce kilometrů a netrápilo mě žádné zranění, únava a výkony šli hodně nahoru. I tři měsíce v létě 2015, kdy jsem se rozhodl jet pracovat do USA do dětského kempu do kuchyně, jsem v únavě po a mezi prací trénoval a naběhal v USA každý měsíc skoro 500km a vždycky to nějak šlo. Budu doufat, že se tak bude dařit i dále a rád bych pomohl třeba i ostatním začátečníkům, poskytl rady o běhu nebo je jen trochu namotivoval, protože motivace je důležitá! Momentálně mě běh prostě strašně baví a běhu, regeneraci atd. věnuji většinu volného času, ale proč taky ne. A proto zde také chci blogovat, přirozeně rád píši o tom, co mám rád a co mě baví a ještě mám dalšího blázna do běhání, se kterým vše mohu sdílet a to svojí zlatou sestřičku. Se ségrou a tatíkem, objíždíme každý měsíc nějaké závody, poznáváme nová místa a lidi a je to taková naše rodinná závislost… Ale za mě, i kdybyste mi vzali všechny závody, umístění, porovnání, soutěžení, vždycky bych běhal dál protože… prostě, protože mě běhání baví a osvobozuje <3 :)
Forma, když jsem ještě posiloval. Ale teď mě prostě baví běh a cítím se mnohem lépe, zdravěji a silněji s nynější postavou.
