Blog
Tomáš  9. 1. 2017

Zhodnocení roku 2016 - Nahoře, dole a opět nahoře!

Zhodnocení roku 2016 - Nahoře, dole a opět nahoře!

Jak zhodnotit můj běžecký rok 2016, abych z toho nebyl příliš dlouhý román? No, to ještě nevím, spíš bude Laughing

Rok 2016 jsem zakončil s 3641 km dle endomonda. V roce 2015 jsem naběhal cca 4500 km. Rok předtím 2014 - 1700 km, kdy jsem na jaře vlastně teprve začal nějak systematicky běhat. Ale čísla jsou jen čísla, a čísly zůstanou. 

Tento rok pro mě byl běžecky těžký, naučil jsem se zase spousty nových věcí, lépe poslouchat tělo, párkrát se poučil a můžu říct, že jsem na tom byl běžecky (pro mě) dobře, na začátku roku, pak jsem byl docela dlouhou dobu na dně, ale opět jsem zpátky a běhá se mi fajn.

Rok 2015 se mi podařil celý odtrénovat bez jakéhokoliv vážnějšího běžeckého zranění, a tak i přesto, že to byl teprve můj druhý běžecký rok, jsem natočil pěkných 4500km. V USA, kde jsem byl 3 měsíce v létě 2015, jsem potrénoval slušné objemy a na podzim 2015 jsem z toho těžil. Jenže pak už jsem chtěl moc, a běhal jsem zbytečně moc intenzity ve velkém objemu. Na konci prosince 2015 jsem si při Štepánském běhu v Prachaticích přetížil achilovku. Tři dny jsem jí nechal odpočinou a myslel si, že je v pohodě. Pouze jsem jí zetejpoval a odběhl vcelku slušně celý závod KleKluLi - 27km + 1000m. Po závodě jsem v ní moc bolest necítíl, měl jsem tak rozsekané stehna, že bylo těžké cítit jinou bolest. Takže jsem se na achilovku nesoustředil a snažil se dát dokupy hlavně stehna. 





A tak vlastně začal můj rok 2016. První týden jsem skoro neběhal, jelikož jsem měl totálně odvařené stehna. Druhý týden jsem to pomalu začal rozklusávat, ale nečekaně se ozvala s docela slušnou bolestí achilovka. Vrzala, otekla, bolela, ale já to furt zkoušel a vždy po pár dnech klidu jsem šel opět běhat. Tak jsem si přivodil první zkušenost s poměrně běžným běžeckým zraněním a přivodil si postupně lehký chronický zánět pouzdra achilovky. Jak jsem vyléčil achilovku - článek. Leden a únor jsem se tedy trápil s achilovkou, ale díky velkému množství léčebných aplikací, které jsem do ní pral a nakonec samozřejmě více klidu bez běhu jsem jí ke konci února úplně doléčil. 

Tréninkový výpadek to nebyl až tak zásadní a forma se nestihla zhoršit nějak zásadně. V březnu už jsem opět natočil svých 400km s několika závody. Forma se opět trochu postupně zlepšovala a zaběhl jsem například v Pečkách 10km za 36:20, a v Linzi poměrně v únavě půlmaraton za něco málo přes 1:20. Když se ohlédnu zpět, vím, že jsem většinu tréninků absolvoval poměrně v únavě a pak jsem ani na závody nebyl úplně ready, běhal jsem toho prostě až moc. No a na to jsem znovu opět brzy doplatil. Když se podívám do tréninkáče tak od 21. dubna do 11. května jsem nezvolil jediný den, kdy bych nešel běhat. Týdenní objem kilometrů jsem vyhnal až na 144km, a do toho běhal skoro každý týden závod a mnoho intenzivních tréninků. Sice jsem do toho všeho velmi poctivě cvičil kompenzační cvičení, protahoval se, regeneroval, dělal jógu, stravoval se jak bio bůhLaughing, ale nohy máme prostě jenom jedny a ty někdy odpočinek potřebují. Možná proto, že jsem všechno dělal tak poctivě, jsem nepociťoval žádnou větší únavu, nedostatek energie nebo nějaké bolesti či zatuhlé svaly. Ale pak to prostě přišlo. 

Po 20 dnech, kdy jsem si nedal žádný den bez běhu, jsem si šel zaběhnout hodinovku na dráhu v Jindřichově Hradci. Závod jsem tak nějak odběhl, vyhrál, ale začalo mě divně píchat v chodidle. "Sakra", říkal jsem si, to je v pohodě, jen unavené chodidlo, dám tomu oraz, kdyť další závod běžím až za 3 dny - Vltava run Laughing, dohromady 30km v noci a dešti. Druhý den jsem si dal volno, ale už v pátek jsem šel klusat. Chodidlo jsem trochu cítil, žádná větší bolest. O víkendu jsem poměrně slušně odběhl Vltava Run a s chodidlem si stále nedělal moc starosti, trochu bolelo, ale nic hrozného. Dal jsem si den oraz a opět šel klusat. V týdnů už při klusání začalo chodidlo bolet docela dost, a začal jsem si dělat trochu starosti. Nicméně hned další víkend jsem měl v plánu další závod, tentokrát na 10km v Pelhřimově a prostě jsem si ho nemohl odpustit. Závod jsem přes slušnou bolest odběhl, skončil na 4. místě a po závodě skoro nechodil. To bylo 21. května a poprvé jsem si uvědomil, že v chodidle bude asi závažnější problém či zranění. 

Hned po tomto závodě jsem začal samoléčbou, aplikací kryo, rázovek, neustále o chodidlo pečoval, lehce protahoval a vždy poměrně rychle za pár dní největší bolest ustoupila a já tupec to šel hned zase pokoušet. Ale vždy moc brzy a bolest se opět vrátila. 4. června už jsem si opět myslel, že je noha dobrá a zaběhl jsem si ČB půlmaraton. Ale už od půlky to bylo špatné a po doběhu jsem opět sotva došlápl na nohu. Takto jsem odběhl další závod Rudolfovskou 5ku a při dalším JH půlmaratonu už jsem věděl, že to nemá cenu a na 4. kilometru jsem to zabalil. Mezi závody jsem šel občas jen klus, forma šla pomalu, ale jistě dolů, běh jsem nahrazoval cyklistikou, plaváním, eliptických trenažér a podobnými aktivity. Po cca 2 týdnech, kdy jsem si už byl skoro jistý, že noha je zdravá, jsem šel horský půlmaraton na Lipně. Od poloviny jsem běžel opět skoro po jedné noze a zase se to vrátilo. Další dva týdny volna. Pak jsem začal pomalu klusat, noha občas trochu bolela, ale už jsem cítil, že mohu začít běhat v malém objemu ob den běhy a zásadní bolest se nevracela.


Přes prázdniny a v září jsem odběhl pár kratších závodů tréninkově a při závodech jsem točil na kamerku, aby mě to nenutilo tolik závodit a mělo to i jný užitek Laughing. Nicméně forma mi šla tragicky dolů, i přestože jsem dělal spousty doplňkových aktivit, když nemohu hodně běhat, prostě mi to neběhá. 6. srpna jsme například běželi závod v lehčím terénu na 14km a měl jsem průměr 4:24, lépe to prostě nešlo. Tempo pro mě nyní docela úsměvné. Celý srpen a září jsem to pomalu rozbíhal, ale po každém závodě jsem ještě mírně cítil v chodidle napětí, tréninky jsem musel chodit opatrně, malé objemy i intenzitu a pomalu, ale jistě jsem chodidlo zpevňoval. 9. října 2016 jsme odletěli na týden do Egypta, kde jsem běh téměř vynechal, pouze jsem trochu klusal a chodidlu jsem dal pořádný oraz. Do té doby jsem po závodě vždy chodidlo necítil jisté, ale po dovolené už se nikdy neozval ani náznak bolesti. V druhé polovině října jsem tedy konečně najížděl na pořádný trénink a od Listopadu už se zase tréninky podobali starým dobrým časům.


Samozřejmě celou dobu jsem odcvičil neuvěřitelné hodiny kompenzačních cvičení, protahovacích cviků, doplňkových sportů, zařazoval různé techniky cvičení chodidla, byl na pár vyšetřeních a vlastně mi nikdo nezvládl určit přesnou diagnostiku zranění, doktoři i ortopedi jen hádali a přístroje nic nenašli. Nakonec to opět vyléčil čas a méně běhání.


První závod, který už jsem běžel zase po pár týdnech kvalitnějšího tréninku byl půlmaraton ve Velešíně 28. října. Forma se konečně téměř vrátila a zaběhl jsem čas lehce přes 1:20 minut. 13. prosince jsem si zaběhl ještě krosovou Velešínskou 12ku, kterou jsem vyhrál a měl podobný čas jako loni, ovšem na poměrně horších traťových podmínkách. Dál jsem moc nechtěl honit závody a raději jsem se soustředil na trénink a abych byl zdravý na soustředění v Keni, na které jsem se rozhodl jet na 5 týdnů začátkem ledna (brzy bude první report). Konec roku jsem však zakončil závodem KleKluLi, který jsem loni běžel poprvé. Je to moc nádherný závod a takový zimní test vytrvalosti. Loňský čas jsem stáhl asi o 2 minuty a to letos byli výrazně těžší traťové podmínky, klouzalo to a bylo pod nulou. Loni byli podmínky vcelku optimální. REPORT ze závodu KleKluLi. 


Takže zhodnocení tohoto roku? Určitě jsem se opět velmi poučil ze zranění a doufám, že už nikdy nebudu dělat takové blbosti a furt to pokoušet. Na začátku roku a na jaře jsem na tom byl docela dobře, pak jsem se dostal na úplné dno a na konci roku jsem byl zpátky. Příští rok věřím, že odběhám bez vážnějších komplikací, opatrněji a efektivněji.


Kdybych mohl změnit minulost, udělal bych něco jinak? - NE, ani za mák. Moje oblíbené rčení: "Všechno špatné, pro něco dobré". Kdybych si na jaře neudělal zranění, běhal bych mnohem více a měl méně času na učení ke státnicím, takže bych možná nedodělal úspěšně Bc a pak ani nenastoupil na VŠE. Také jsem díky více času vlastně dostal nápad a zrealizoval tento web, který máme s Terkou. Díky tomu jsem poznal mnoho nových lidí a pravděpodobně i dostal příležitost dělat práci, kterou mám - díky, které jsem jel do Kapského města. A díky tomu vlastně i do Keni. Laughing Prostě všechno by mohlo být jinak, ale jsem rád, tak jak to je dnes. Takže vždycky můžete za špatnými událostmi či věcmi, hledat něco pozitivního! Smile


A teď ať nám to běhá hlavně ve zdraví 2017!



 


Tomáš31. 7. 2018

Deník - Červen (2018)

Muj stručný tréninkový deník za Červen 2018

Tomáš5. 6. 2018

Deník - přelom Květen / Červen (`18)

Muj tréninkový deník za období 28.5.-3.6.2018

Tomáš28. 5. 2018

Deník - 4. týden Květen (`18)

Muj tréninkový deník za období 21.5.-27.5.2018

Tomáš21. 5. 2018

Czech Shaolin Temple - TaiChi, Shaolin a čínská medicína

Jak jsem se dostal blíže k Taichi, Shaolin a čínské medicíně ?!

                                                                   --- PARTNEŘI ---


--- SPŘÁTELENÉ WEBY ---