VLTAVA RUN 2016

Tak jsem se taky konečně zapojil a zúčastnil trochu zajímavějšího "běžeckého závodu" vcelku odlišného od ostatních, které jsem doposud běžel. Asi před půl rokem se mě kamarád zeptal, jestli bych s nimi v partě nechtěl běžet Vltava Run. Why not ?!... No a tak to uběhlo jako voda a 14.5. stojím v mírném dešti na předávce štafety v Černém v Pošumaví připravený běžet svůj první úsek.

Ale ještě trochu zpátky. Vltava Run je jednou ročně pořádaný běžecký štafetový běh o délce 360km, kdy běžecký tým musí zdolat Českou krajinu ze Šumavy až do Prahy. Trasa je vedena krásnými místy jižních a středních Čech. V týmu může být maximálně 12 běžců. Nicméně vás může běžet i méně, vyhlášení kategorií pak probíhá zvlášť pro týmy, kteří mají 10-12 členů bez rozdílu pohlaví, 7-9 členů, a 6 členů a pak nejrychlejší ženský tým.

Nicméně tento závod je pro většinu asi spíše o partě, poznání nových míst a lidí a prostě o tom zážitku! Já jsem byl tedy naverbován do týmu, který má kořeny v ČB s názvem VIVOBAREFOOT, jelikož jeden z členu týmu má v Budějicích obchůdek s obuví této značky. Z našeho týmu dvanácti lidí jsem asi polovinu znal z jihočeských závodů, ale druhou polovinu jsem vůbec neznal, což bylo moc fajn, páč jsem je mohl trochu poznat. V posledním týdnu nám bohužel odpadla jedna závodnice z důvodu problému s kotníkem, takže jsme povolali ségru a tak nakonec zaplňovala také místo v našem týmu.

 Průběh závodu a zážitky sepíšu jen v krátkosti, kdybych chtěl líčit vše co se událo tak by to bylo na dlouho, podotknout mohu jen, že to byl vážně pekelný víkend, srandy a zážitků kopec a každému doporučuji si něco takový se skvělou partou lidí zkusit. Náš tým celkově 12 lidí, jsme měli rozdělený do 3 aut po čtyřech lidech. Vždy byl na trati jeden závodník s "gps chipem", který sloužil jako štafetový kolík a předával ho na určitém místě našemu dalšímu závodníku. Takže takto vždycky odběhli v určeném pořadí čtyři lidi z jednoho auta, pak z dalšího a z dalšího, a pak zase znovu dokola, každý měl tři úseky. Naše auto končilo, tzn. naše auto mělo úseky 9,10,11,12, potom 21,22,23,24 a na závěr 33,34,35,36. Já v našem autě začínal, takže na mě připadli úseky 9, 21 a 33. 

První úsek jsem měl o délce 14,5km s nějakými kopečky, obzvláště jeden kopec byl vypečený. Na mapce s údaji, kterou jsem měl vytisknutou a podklady co připravili organizátoři Vltava Runu, bylo, že trasa má být 90% asfalt a 10% terén nebo zpevněné cesty. Tak jasán, nazul jsem rychlý, čistý Brooks silničky a v duchu si tak myslím, že těch 10% bude v pohodě. Kolem 16 odpolední jsem převzal štafetový kolík v Černé v Podšumaví a vydal se na svůj první úsek. Hned na začátku mě to vedlo půl kiláku přes louku, tak si říkám, že už bych mohl mít pomalu odběhnutých 10% mimo asfalt. No a taky jsem byl tuším jeden z prvních běžci, kterého chytl vcelku pěkný déšť. Počasí bylo celý víkend docela aprílový, kosa, déšť, výjimečně občas i slušně, o to větší "punk" to byl. No úsek jsem rozběhl na pohodu a pokračoval. Po pár km, které byli vážně po asfaltu jsem zaběhl do lesa a tam následovalo hodně kilometrů zpevněných, ale i nezpevněných cest a nakonec docela slušný kilák po bahně kdy jsem klouzal jak na ledě :D. Takže 90% asfaltu si vycucali asi z prstu a moje Brooksy se proměnili v hnědou kouli a kdybych býval nazul Salmon-Slabky tak poběžím asi líp. Úsek jsem finišoval a štafetu jsem předával ve Frymburku u Lipna. Čas jsem měl něco kolem 57 minut a tempo lehoučce pod 4 min na km. No nic extra, ale na tu bahenní lázeň, vichr, chcanec a slušný kopečky mohlo být hůř. 

Po odběhnutí našich prvních úseků jsme měli pár hodin času a jeli jsme do Týnu nad Vltavou do kempu s chatky, který jsme měli zamluvený. Zandali jsme sprchu, což bylo vážně super, trochu se nažrali a zkusili na chvíli zalomit. Docela jsem se divil, ale podařilo se mi usnout, nicméně po asi hodině a něco krásného spánku už nám volali, že můžeme pomalu vyrazit na předávku a zase pooooběžíme. Druhý úsek mě měl podle prvních propočtů čekat až kolem 4-5 ranní, jenže jsme byli všichni moc rychlí a tak jsem stál na předávce už kolem 2:30. Jelikož jsem se dost nafutroval večeří po 22 hodině po příjezdu do kempu, tak už na startu jsem se cítil dost plnej. Nějak jsem to nevypočítal a tak jsem si to slíznul. Můj druhý úsek měl 12,5km, tentokrát dokonce celý po asfaltu jak napsali. Mírné kopce, ale bylo jich vcelku dost. Začátek byl dost tuhý, nohy byli v pohodě, ale nějak jsem to nemohl rozdýchat, málo jsem se rozběhal. Od půlky se mi začínala vracet večeře a tak jsem byl rád, že jsem to doběhl aniž bych nevrhl večeři zpět :D. Ale tak dalo se to, jinak pohodička, energie dost a nohy vcajku. Celkově tempo bylo docela bídný po pomalém začátku, něco kolem 4:05... Při běhu mi taky pomalu omrzal xicht a na jednom úseku v lese to bylo snad namrzlý, no taky aby ne když se teplota pohybovala jen kolem 1-2 stupínků. Čelovka, různé reflexní pruhy a blikačky byli samozřejmostí a bylo, je nutné mít podle pravidel. První dva úseky jsem vždy přeběhl něco kolem 8-10 závodníků a tak jsem si nepřipadal na trase vůbec sám, každého jsem pozdravil a trochu hecnul a běžel dál. Poslední úsek už jsem předběhl jen 1 závodnici, jelikož před námi už nebylo moc běžců.

Po druhém úseku jsme se už do kempu nevraceli jelikož by jsme tam měli čas být jen tak hodinu až dvě. Takže jsme vyrazili směr Prahu, kde nás čekali další předávky. Po cestě jsme měli nějaký čas na odpočinek, tak jsem zastavil na Benzině za nějakou vesničkou. To už byla neděle ráno a na Benzině jsme měli nějaké dvě a půl hoďky času kolem 8-10 dopolední. Kosa jako prase, vítr, sluníčko se sice dralo, ale na květnové počasí to moc nevypadalo. Ale já se prostě musel natáhnout. Vyndal jsem karimatku, spacák, narval na sebe tunu oblečení a poslal jsem to tam na trávě u Benziny. No ale paráda, parťáci z auta se za chvíli přidali, páč i při lehkém mrznutí a punku je to lepší než se mačkat a kroutit v autě. Po hodince a něco odpočinku jsme dali kafčo, snídani a vyrazili na závěrečné úseky. Poslední úsek jsem měl hodně krátký a docela rychlý. V Hradištku jsem přebíral štafetu kolem polední hodiny a vyrazil jsem na úsek cca 5,5km dlouhý. Začínal asi půl kilometrovým výběhem do kopce po asfaltu, ale pak spíš šutrech a štěrku, následoval seběh jako krá*va po šutrech víc jak kilák a zbytek víceméně rovina kolem řeky. Výběh jsem nepřepálil, před úsekem jsem se pěkně rozehřál a tenhle úsek se mi běžel asi nejlíp. Samozřejmě byl kratší a poslední, tak jsem mohl pořádně zabrat a nebál jsem se toho :D. Cílový čas něco okolo 19 minut, tempo kolem 3:43 a nejlepší kilák dokonce za 3:04 (samo že z kopce.) 

Průběžně jsme sledovali pořadí a pohybovali se kolem 10 místa týmově z celkově necelých 250 týmů. Po vysazení našeho posledního běžce na poslední úsek jsme jeli všichni do cíle (v Praze u nějaké té sportovní haly: D) a poslední stovky metrů jsme běželi jako celý tým do finiše. Já jsem ještě popoběhl kousek dál pro parťáka, co běžel závěrečný úsek a trochu jsem ho hecnul na posledním půl kiláku. Bohužel parťák měl dost bolavý kotník a už dost tuhý lýtka a tak to byl velký boj s bolestí, ale i tak běžel parádně a pro tým obětoval hodně bolesti! Byli jsme jedni z prvních co dorazili do cíle a tak nebylo v prostoru finiše zatím moc lidí, no aspoň se dalo zaparkovat a najíst se bez větších front v prostoru cíle. Nakonec jsme jako tým obsadili suprový 9. místo a spokojeni jsme mohli jet domů. Samozřejmě tohle byl jen hodně malý výčet zážitků z tohoto víkendového štafetového běhu. Pikantnosti, libovky a celý zážitek by se dal těžko vyjádřit, ten si musím uchovat jen v hlavě :D.

Nicméně pecka, a těším se, že si to příští rok zopakuji.