Velešín 1/2 maraton

Celé naše rodinné trio, natěšené na první závod po dovolené, se vydalo 28. 10. 2016 do Velešína. Závod se koná každý rok 28. října ve svátek, který vznikl na počest vzniku samostatného Československého státu. Tentokrát to vyšlo na pátek, což bylo super, není nad to mít dva víkendové dny po závodě volno na regeneraci a odpočinek.

Loni jsme Velešínský půlmaraton běželi pouze já (Tom) a taťka. Terka v této době před rokem teprve začínala běhat kratší závody, a tak si na půlmaraton ještě netroufla (nebylo to více než 4 měsíce po její nehodě na kole). Letos jsme konečně mohli běžet všichni.

Tento rok byla trasa dost odlišná od loňské. Bylo to z důvodu, že zázemí závodu bylo úplně jinde - na základní škole ve Velešíně, a tak i závod začínal jinde a velká část trasy byla vedena po jiných cestách. Loni měla trasa délku pouze 20,7 - 20,8 kilometrů. I přestože letošní trasa byla úplně jiná, ve výsledku byla opět stejně dlouhá .

Většina závodu vedla po silnici, ale necelý kilometr jsme museli běžet i po vcelku kamenité cestě (tento úsek jsme běželi 2x, trasa byla stejná tam a zpět). Trať byla vcelku rovinatá, občas menší kopečky, a na závěr první půlky (10 km) byl delší kopec. Celkové převýšení bylo kolem 150 m. Počasí vyšlo krásné, opět jsme se těšili ze sluníčka a teploty přes 10°C. Akorát foukal silný a protivný vítr, který nás zpomaloval a rozhazoval nám nastavené tempo.

TOM - Už včera při dolaďovacím výklusu jsem se cítil podezřele dobře a tušil jsem, že poslední dobou šli tréninky lépe, forma zase hodně poskočila zpět a mohl bych konečně zaběhnout slušný čas. Dnes se mi to potvrdilo a po dlouhé době můžu říct, že jsem aspoň trochu spokojen se svým výsledkem .

Jedna z věcí, která mi určitě v závodě pomohla, byla, že jsem zvolil velmi pomalý začátek a první kilometr jsem běžel s Petrem Klimešem, kterého obdivuji za to, jak umí "nepřepálit" začátky závodů. První kilometr jsme odběhli tempem kolem 4 minut na kilák, pak už jsme pomalu ale jistě zrychlovali pod 3:50min/km.

Pepa Soukup si běžel „svůj vlastní závod“  a všem nám utekl již na prvních metrech. Zvítězil v čase kolem 1 hodiny a 16 minut. Za Pepou se však vytvořila zajímavá a početná skupinka běžců. Já, Petr Klimeš, Roman Homér a další skvělí běžci, které bohužel neznám jmény, jsme běželi poměrně dlouhou dobu společně. Moc jsem se neotáčel, takže netuším, jak početná skupinka jsme byli, ale ze začátku nás mohlo nás být kolem 7-10 závodníků, postupně občas někdo odpadl.

Skoro celou první polovinu závodu jsem se střídal na 3. a 4. místě s Petrem Klimešem.  Kousíček před námi běžel 2. závodník v celkovém pořadí, v blízkosti za námi další běžci. Závodníka před námi jsme cca na 7. kilometru doběhli a dál se ho drželi. Otočka byla na 10,5 kilometru, kde jsem se už na jistotu chytil 2. závodníka a střídal se s ním na druhé pozici.

Celou první polovinu jsem běžel poměrně s rezervou, neřešil jsem čas a běžel jsem pouze tak, abych šetřil energii a udržoval se v přední části této skupinky. Kousek za 13. kilometrem jsem cítil a věděl, že mám pořád slušné rezervy. Nechtělo se mi nechávat všechny zbylé síly na poslední kilometr, a tak jsem to trochu „roztočil do obrátek". Třináctý kilometr jsem měl za sebou v čase 3:38 min, 14. kilometr dokonce za 3:27 min (bylo to však trochu z kopce ). Na dalších kilometrech jsem si vytvořil bezpečný odstup (cca půl minuty) od této skupinky a v poklidu tak mohl doběhnout na 2. místě celkově.

Čas na hodinkách mi v cíli ukázal 1:20:14, kilometráž však pouze něco málo přes 20,7 km. Dalších 400 metrů by udělalo určitě horší čas o více než minutu. Vítr, několik kopců a 2x kilometr běhu po šutrech trochu na tempu závodu ubraly, takže čas by mohl odpovídat rychlému rovinatému půlmaratonu.

TERKA – Na Velešínský půlmaraton jsem si připadala celkem dobře připravená, ve středu jsem byla pouze krátký výklus a v bazénu a ve čtvrtek si dala úplné volno. Měla jsem v plánu tento závod rozběhnout společně s Martinem Vondráškem, ale ten bohužel nedorazil, takže mi nezbývalo než se spolehnout sama na sebe.

Hned po startu jsem se snažila nasadit příjemné tempo, ze kterého budu schopná postupně zrychlovat. Překvapilo mě, že větší skupina dobrých běžců, v čele s mým bráchou a Péťou Klimešem, běží jenom kousek přede mnou. Chytila jsem se do závěsu zkušeného závodníka těsně přede mnou, který si poctivě hlídal zvolené tempo na sporttesteru. Za chvíli se nám vedoucí skupina závodníků začala rychle vzdalovat.

Do 7. kilometru se mi podařilo držet v zákrytu „mého vodiče“, který mě chránil před nepříjemným větrem, ale v prvním mírnějším kopci se mi začal vzdalovat. Nedokázala jsem udržet tempo, které jsem chtěla, což mě naštvalo. Tušila, že je to následek mého posledního dlouhého (30 km) tréninku, na který jsem nebyla dobře odpočinutá, a nakumulovaná únava se projevila v tomto závodě. Na 8. kilometru se kolem mě opět prořítil Martin Kolář, což pro mě už není překvapivé.

S dalšími kilometry jsem se už musela prát sama, což mi při boji s protivětrem moc nevyhovovalo. Na otočce na 10,5. kilometru jsem se cítila celkem dobře. Cestou zpět mě potěšily pozdravy a povzbuzování protiběžců, kteří se ještě prali s první polovinou závodu. Před sebou jsem stále viděla Martina Koláře, ale neměla jsem dost sil na udržení jeho tempa. Druhá půlka závodu už utekla celkem rychle (hodně z kopce a tentokrát po větru).

Na zbývajících kilometrech už se mi podařilo dohnat jednoho závodníka, ale mě nikdo nepředběhl. Největší problémy mi opět dělaly mírné kopce, kdy jsem na 19. kilometru zpomalila na příšerné tempo 4:19 min/km. Naštěstí poslední kilometr do cíle byl rovinatý, a tak jsem se ještě dokázala vrátit do tempa 4:08 min/km a doběhnout v čase 1:25:33.

S výsledným časem nejsem moc spokojená, jelikož trasa byla kratší o 400m, ale mohlo být i hůř. Celkem jsem se umístila na 17. místě a odvezla si pohárek za 1. místo v ženách celkem. Holt svůj osobák si budu muset pokořit na jiném půlmaratonu. 

O víkendu si oba dva pořádně odpočineme! V plánu máme vzájemnou masáž, zajet do bazénu, do vířivky a do parní komory.  Od pondělí se však pustíme do naší objemové přípravy a budeme pořádně trénovat! Už se těšíme. Závodů nyní plánujeme méně. Za dva týdny asi zamíříme na Velešínskou krosovou 12°, poté asi až v prosinci na Štěpánský běh 10 km a na závěr na KleKluLi.

Jen předběžné plány, ještě uvidíme, kam nás nohy zavedou!!!

Těšíme se, Zdar Terkejšna a Tomš