T1 maraton štafety (2019)

V sobotu 19.1.2019 jsme v dopoledních mrazivých hodinách (-4°C) naskočili do auta a vydali se na netradiční závod JBP do Českých Budějovic. T1 maraton je prvním závodem jihočeského běžeckého poháru roku 2019, který se koná v kryté a relativně teplé (15°C) hale pavilonu T1 na Výstavišti v ČB. Já a Tom jsme se letos rozhodli zúčastnit se tohoto závodu v rámci štafetového běhu společně v týmu s Martinem Gazdou (Mahonym) a Lindou Rechtorikovou. Výhodou štafetového běhu na T1 maratonu je, že si můžeme užít celý průběh maratonu, fandit, povzbuzovat, ale zároveň si na této těžké „zatáčkovité“ trati odběhnout pouze vzdálenost 10 km (Terka), 12 km (Tom) a nemuset trápit kyčle na celé maratonské vzdálenosti.

Start maratonu byl stanoven na 13.00 hodinu. Jako první z našeho 4členného týmu startovala na maratonské trati Linda. Se svými 10 kilometry se na klikaté trati úžasně poprala v čase 43 minut a štafetový kolík předala Mahonymu. My dva s Tomem jsme mezitím střídavě povzbuzovali své týmové parťáky na trati, střídavě ostatní statečné závodníky, kteří se s celou vzdáleností 42,2 km rozhodli poprat sami za sebe. Mahony za náš tým bojoval až do poslední chvíle a se svých 25 okruhů (=10 kilometry) měl odběhnutých v parádním čase…

Mezi štafety jsme hned od začátku soupeřili se silným týmem v sestavě Zdeněk Mašek, Martin Holeček... Během závodu se naše postavení ve vedoucí pozici ve štafetových týmech střídalo, a tak byl závod napínavý jako kšandy. Fandili jsme, povzbuzovali se, hecovali…prostě skvělá atmosféra po celou dobu závodu.

Jako třetí jsem převzala štafetový kolík já, Terka, a vyrazila vstříc svým 25 okruhům. Překvapilo mě, jak složité je vyhýbat se všem ostatním závodníkům, zpomalovat do zatáček a pak opakovaně nasazovat tempo na krátkých rovinkách. Udržování konstantního tempa, které jsem zvyklá si nastavit na běžném závodě o délce 10 kilometrů bylo nemožné. Nejostřejší zatáčka v půlce okruhu byla hodně zrádná, několikrát jsem měla skoro pocit, že uklouznu a natáhnu se. Rozhodla jsem se běžet po vnější straně trati, což jsem po chvíli zhodnotila jako rychlejší a snadnější verzi, než probojovávat si cestu mezi maratonskými závodníky a prudce zpomalovat v každé zatáčce.

Povzbuzování fanoušků podél trati mě po celou dobu nabíjelo a motivovalo. Linda u občerstvovačky pro maratonce na mě nadšeně něco zakřičela snad každé kolečko, bylo to prostě parádní. Brácha a taťka mi oznamovali, jak si na tom stojíme oproti druhému štafetovému týmu a kolik kol mi ještě zbývá do předávky. V každém kole, když jsem míjela „maratonské bojovníky“, jsem je po celou dobu závodu nepřestávala obdivovat. Několik kol jsem běžela dokonce po boku maratonské závodnice Radky Churáňové. Nedokázala jsem pochopit, jak takové tempo dokáže udržet po celou dobu na maratonské trati, byla úžasná. Už zbývaly jen poslední tři kola do předávky, dvě, jedno a cílová rovinka, kde jsem ještě z posledních sil přidala a předala náš štafetový kolík do ruky připravenému Tomovi. Ten neztrácel ani sekundu a vyřítil se jako poslední z naší štafety na trať o délce 12 km (30 okruhů). S časem 41:09 na této trati jsem celkem spokojená. A celý závod, atmosféra, závodníci, kamarádi, organizace závodu, tak k tomu mám jen jedno slovo…NEJLEPŠÍ!!!!!!

Jak již Terka naspala... Atmosféra toho závodu je úžasná a závod je jedinečný. Loni jsem  já Tom v T1 běžel celý maraton, a to můj první v životě. Předešlé měsíce mám naběháno tak 1/4 km objemu co loni, a tak jsem s radostí přijmul nabídku běžet pouze štafetu, hecnout se v týmu.

Průběh štafetového závodu byl napínavý. V polovoině to vypadalo, že to bude hodně těsné, což by mě asi pěkně vyhecovalo. Nicméně Terka letěla jako blázen, stáhla soupeřův náskok a ještě nějaký navrch udělala. Já už jsem šel na start s tím udržet první pozici, případně trochu vylepšit čas. No hlavně to neposRat, člověk nikdy neví. Terka mi předala štafetu a já se vydal na poslední a to nejdelší úsek, 30 okruhů - 12km. V porovnání s loňským rokem to byla pohoda, to jsem jich musel běžet 105. Vypálil jsem trochu zbrkle a první kola běžel 3:30-3:40 min/km, na což rozhodně natrénováno nemám. Pak jsem lehce zvolnil a chytil se s Petrem Mackem, který běžel celý maraton, skončil na skvělém druhém místě. Jeho tempo mi docela vyhovovalo, abych si zvolnil a trochu si odpočinul. Doufám že i jemu jsem pomohl dotáhnout konec maratonu.

Zbytek závodu jsem spíš pojal jako tempový trénink a snažil se udržet první místo. Tuším že jsem mohli běžet většinou kolem 4:00 min/km, občas o trochu pomaleji. Pošteřil jsem síly a pak tam napálil závěrečné kolo pořádným sprintem, ale víc než 3:20 min/km jsem z toho už nevydoloval v zatáčkách. Podařilo se mi udržet první místečko, nahnat ještě nějakou minutku a užít si celý závod s mnoha ostatními závodníky. Závodění v týmu je úplně jiné než když člověk běží jen na sebe, určitě si to každý zkuste! :P

Taťka si letos zaběhl kratší 5km závod, který se konal před závodem. Běžel v surpovém čase a v těchto zatáčkách měl tempo jen lehce přes 5:00 min/km. Dobrá práce!

Tak snad brzy zase na dalším závodě, zdraví a motivovaní :P