Blog
Tomáš  16. 10. 2016

Spartan Race Beast - Liberec 2016 (27,5km + 34 překážek)

Spartan Race Beast - Liberec 2016 (27,5km + 34 překážek)

Spartan Race jsem v životě absolvoval nyní po třetí. Poprvé asi před třemi lety - to byl Spartan Race také v Liberci, ale pouze Sprint o délce 6-7km s 15-20 překážkami. O rok později jsem si tento sprint opět zaběhl a podařilo se mi umístit se v Open vlně na 3. místě z cca 5 tisíc účastníků. To mě docela motivovalo a skoro půl roku předem jsem se registroval na Spartan Race Beast v Liberci 2015. Tento závod mi však nakonec termínově nevyšel a tak jsem loni nakonec na Spartana nejel. Tento rok jsem vůbec závod podobného typu neplánoval a všechno se semlelo velmi rychle a spontánně.

Týden před tímto závodem jsem byl poprvé na VŠE v Jindřichově Hradci kam jsem nastoupil na dálkové studium. Při přednáškách jsem "dával" velmi pozor, a tak jsem se dostal s  kamarádemk diskuzi o běhání a nakonec padlo slovo o Spartanu. Říkal mi, jak jde za týden Spartan Race Beast v Liberci. Říkám, "za týden"? Spartan Beast, 22km + v Liberci… Hm, tyvole, zrovna nemám žádný závod v běhu, popřemýšlím o tom. Pár dní jsem to ještě nechal plavat a ve středu jsem se mrknul na facebook na událost Spartanu. Jako vždy mnoho lidí na poslední chvílí prodává a kupuje lístky. No, tak jsem se prostě rozhodl a koupil jsem lupen do první vlny od 8:30 a bylo vyřešeno. V sobotu se pojedu podívat na otočku do Liberce a pojmu Spartana jako pořádný trénink vytrvalosti a houževnatosti.




V sobotu jsem nakonec vážně vstal -> ráno asi ve 3:00, nasnídal jsem se a vyrazil za tmy tmoucí do Liberce. V Praze jsem nabral ještě jednu holčinu, která sháněla odvoz na tento závod. Raději někoho vždy svezu, abych náhodou neuchrápl za volantem. Nicméně únava na mě tentokrát vůbec nepadala, byl jsem nabuzený a těšil jsem se zase po dlouhé době na tuto výzvu. Přálo krásné babí léto, jasno a teploty později vyšplhaly nad 20°. S Nikki (slečna, kterou jsem nabral), jsme kolem 7 ranní hodiny dorazili na místo prezence, startu a celého zázemí Spartanu. Toto místo je poměrně nově vybudovaný areál Vesec v Liberce, který je blízko vrcholu Ještědu. No bylo jasné, že se asi na Ještěd podíváme a výběhy a seběhy sjezdovek nás neminou. To jsem ještě netušil, že sjezdovky nebudu jen vybíhat a sbíhat...

Nechal jsem si přepsat koupený lístek na své jméno, převlíkl se, lehce se rozklusal asi 2km, protáhl a připravil si 3 energetické kuličky (Recept zde) do kapsy u svých běžeckých šortek. Pití jsem si žádné nebral, mnoho závodníků mělo však vybavení jako kdyby mělo jít běžet Spartathlon -> ultra 246km, který se ten den zrovna dobíhal v Řecku a náš skvělý český ultramaratonec Radek Brunner obsadil neuvěřitelné 3.místo. V 8:00 startovala první vlna ELITE mužů, 8:15 ELITE ženy a poté Open vlny. Tak byli rozděleny í kategorie pro vyhlašování. ELITE a open zvlášť. Eliťáků běželo jen tuším kolem 200 mužů a 40 žen, a v Open běželo více jak 2000 lidí. Ještě byla možnost běžet jako tým nebo jako jednotlivec. Já jsem sehnal lístek do první Open vlny, tedy start mě čekal v 8:30. Každých dalších 15 minut startovala další vlna o 250 závodnících.

Na startu jsem potkal ještě kamaráda Luboše, který s námi běžel v týmu na Vltava Runu 2016. Trochu jsme pokecali a Luboš se zmínil, že má za sebou hodně podobných závodů s překážkami, Spartany, Predatory apod… No, já věděl, že tentokrát budu mít asi trochu větší potíže s překážkami než když jsem běžel Spartana naposledy. Přeci jen kdysi jsem hodně posiloval a čím víc běhám, tím jsem silově čím dál víc o něco slabší. Poslední dobou už to samozřejmě stagnuje, ale s mými 58kg je těžké zdolat některé překážky, které nejsou s vlastní vahou, a u kterých mají všichni chlapy stejné podmínky. 

Ráno v 8:30 jsme vyběhli. Prvních pár překážek byla klasika na rozběhnutí a roztřídění startovního pole. Výběh do kopce na louku, poskakování mezi pneumatiky, přeskakování překážek, dřevěných kravin a pak nás hned na začátku poslali do pěkného bahénka a brodu do potoka. Takže hned na prvním, druhém kilometru boty plné bahna, nohy v ledové vodě, aby jsme náhodou neměli moc rychlé tempo. Ze své startovní vlny jsem se po chvíli dostal na 2. místo právě za mého kamaráda Luboše, kterému jsem šlapal na paty. Tuším, že po zdolání pár překážek přišli asi 1-2 km běžecké pasáže v lese, kdy se mi Luboše podařilo doběhnout a dokonce na chvíli předběhnout a tak jsem vedl naší vlnu. Nicméně za chvíli přišlo více překážek, na kterých mě Luboš zase dohnal. Když někdo ve Spartanu “zvoře” překážku dělá trestných 30 angličáků (burpees - výskok s tlesknutím - klik s hrudníkem na zem a takto 30x) - to vám dá hodně zabrat a sebere to dost síly. 

Poměrně na začátku nás taky neminulo přeplavání ledové horské řeky tam a zpět. Po přeplavání jsme měli za úkol zapamatovat si 6 znaků, které jsme museli před cílem správně říci, jinak nás čekal - klasika trest v podobně 30 angličáků. Po přeplavání řeky jsem se držel ještě s Lubošem (myslím), ale pak přišla první překážka, kterou jsem nezdolal a Luboš mi prchnul. Bylo to Lano - šplh. S tímto bych nikdy dřív neměl problém, myslím, že ani teď, ale lano je dost dlouhé, mokré a od bahna a člověk je většinu závodu taky celý mokrý a od bahna a strašně to klouže. Vůbec jsem se nechytal a klouzalo mi to jak “sviňa” tak jsem si šel dát radši 30 trestných angličáků, než abych se tam 5 minut trápil a pak je stejně musel dělat. Takže jsem si nahrabal menší ztrátu a dal si svých prvních 30. Následovali překážky jako nošení pařezů, různé přeskakování větších překážek a pak starý dobrý oštěp. Zatím jsem ho na předešlých 2 Spartanech nedal a tomu tak bylo i tentokrát. Nechybělo moc, ale hodil jsem to moc "laxně" a oštěp letěl moc nízko. Takže dalších 30 a už se to začínalo načítat. Nicméně mé 2. místo ve své vlně se střídalo se třetím a tuto pozici jsem konstantně držel. Pouze Luboš si na mě udělal větší náskok. Luboš však běžel za tým, jelikož koupil registraci, ve kterém byl dotyčný registrovaný v týmu a zapomněl tým zrušit (takže se nemohl umístit v jednotlivcích). Také lezení v bahně pod ostnatým drátem samozřejmě nechybělo, nicméně to je pohoda :)

Pak už si nepamatuji přesně jak to pokračovalo. Krásná trasa přírodou, neustále krpály, terén, bahno, voda a překážky všeho druhu. Prvních myslím 15-16 překážek bylo v blízkosti startu a pak nás trasa vedla dál od areálu právě směr na Ještěd. Cestou si pamatuji, že jsem “podě*al” jako třetí překážku ještě kůly. To je taky pěkně “dementní překážka”. Asi 10 vcelku úzkých kůlů, přes které musíte “přebalancovat” bez spadnutí. Mokré boty od bahna, mokré kůly (spíš dost úzké kolíky), padnul jsem na druhém Laughing. Dal jsem si dalších poctivých 30 angličáků a už mě začínaly pěkně srá* a brali dost energie. Tuším, že někdy potom jsem si dal svojí první energetickou kuličku. Byl jsem překvapen, že vydržela v dobrém “pojidatelném” stavu - v kapse zabalená v alobalu, i přestože jsem prošel bahnem, plaval řekou a plazil se kolikrát po zemi.

Pokračujme dál. Pak následovala tedy o něco delší běžecká pasáž, kdy v následujících 5-7km bylo jen pár lehčích překážek. Trochu jsem stáhl náskok, byl na druhé pozici ve své vlně, ale Luboše už jsem nestíhal. Pomalu nás trasa směřovala do lesů a kopců, které vedly na Ještěd. Výživné dlouhé kopce, později sjezdovky a nějaké další překážky. Tuším, že někde cestou jsem dělal po 4 té angličáky, když mi uklouzla ruka na jedné z "monkey bar", která byla pro mé malé ruce moc široká a pořádně se mi ji nepodařilo uchopit. Takže už dohromady 120 angličáku, ale no stress, dával jsem si je zatím docela v pohodě. Vyběhli jsme až na vrchol Ještědu, kde jsme nosili zase nějaké špalky. Pak jsme přebíhali po hřebenu, sbíhali a zase vybíhali výživné kopce a sjezdovky. Přišla jedna z překážek, která mě fakt naštvala. Úplně lehká, kterou jsem si myslel, že nemůžu nedat. Bradla, po kterých stačilo přeručkovat - klasika na triceps. S tím nemám žádný problém, na překážku jsem naskočil, poměrně rychle jsem zdolal 3/4 a najednou bum Laughing. Uklouzla mi mokrá ruka, pustil jsem se a musel jsem dělat trestné angláky na téhle primitivní překážce. To bylo dohromady už 150 angličáků, tyhle mě fakt naštvali a začal jsem při nich i lehce tuhnout. To jsem zdaleka netušil co mě čeká.

Přišel docela dlouhý seběh z prudké sjezdovky až ke skokanskému můstku. Prvně jsme vybíhaly pár stovek schodů nahoru, pak dolů. To mě bavilo a nevadilo, předběhl jsem tam spoustu závodníků a závodnic z Elite vln. Nicméně ty jsem předbíhal celou dobu, a podle celkových výsledků jsem jich musel předběhnout většinu, jelikož z mým časem bych se umístil i asi na 26. místě mezi ELITE muži, kterých startovalo přes 200. První ELITE žena měla o něco horší čas než já, takže ženy jsem předběhl kromě 1 nebo 2 všechny, jelikož startovali o 15 minut dříve. 

No a po zdolání schodů přišel největší “brutal”, na který asi nikdy nezapomenu. Pytle s pískem. Říkám si, no co pohoda. Nahodil jsem 30kg (15kg pro ženy) pytel na záda a pomalu cupital. Pak jsem se ohlídl. Aha, oni nás s tím pytlem táhnout nahoru do černé sjezdovky, kde je zarostlá vysoká tráva, prostě punk. No, z cupitání jsem blesku rychle přešel do chůze a šel dál. Nějak jsem se nedíval a neviděl jak dlouhý kopec nás čeká. Myslel jsem si, že nás čeká třeba 200 metrů nahoru. V té době jsem po delší době opět zahlídl jen kousek přede mnou Luboše, kterého jsem při běžeckých pasážích trochu dohnal. Prvních 5-10 minut cesty nahoru to bylo těžké, ale nohu jsem kladl přes nohu a nezastavoval se. Potkával jsem spoustu “elitních” závodníků, kteří se tam už váleli v trávě s pytlem a odpočívali, prostě to moc nedávali. Pak jsem se znovu ohlídl nahoru a čuměl jsem na možná více jak půl kilometru dlouhou černou sjezdovku - a ano, byli tam závodníci s pytly a ani jsem neviděl na konec sjezdovky. Jelikož pytel vážil více než polovinu toho co já, nebylo to pro mě úplně příjemné a hračka, ale furt jsem šel dál a dál bez zastavení. Pytel se zarýval do zad, každou chvíli jsem si ho musel popostrčit, do sjezdovky jsem šel bokem jak byla příkrá, prostě to krutě bolelo a bylo to fakt psychicky i fyzicky namáhavé. Na vrchol nešlo vidět. Za půlkou výšlapu jsem i já už musil občas na 10 vteřin pozastavit, přehodit si pytel, vydýchnout se a pokračovat. Všechny co jsem potkával na tom však byli hůře a tak jsem pravděpodobně na této překážce spíš čas nahnal než ztratil. Možná po 20-25 minutách utrpení jsme se dostali na vrchol, ale s pytly jsme museli po druhé straně sjezdovky ještě sejít dolů. No to už nějak šlo, i když stehna dostávala taky pěkně zabrat. Po zdolání kopce dolů jsem pytel zahodil, rozběhl se po rovině a cítil jsem se jako pták, najednou o 30 kg méně, super pocit, říkal jsem si, to nejhorší musí být zamnou, už to bude pohoda. 

Na sporttestru jsem měl myslím něco kolem 17km, ale možná bych kecal, trochu mi to již splývá. To už jsem si dával asi svojí poslední energetickou kuličku, která mi dodala šťávu. Občerstvovaček moc na trati nebylo - prostě je to ve Spartan stylu, takže pokud nemáte svoje, dostanete akorát napít tak 3x. Pak následovali nějaké běžecké pasáže a pár lehčích překážek. Druhé šplhání po laně, toto jsem naštěstí zdolal, lano nebylo tak mokré a bylo o něco kratší. Pak jsem to zase však pěkně podělal a zvoral jsem poměrně snadnou překážku. Delší dlouhé prkno, přes které jsme museli balancovat. Úplně na konci se mi rozhoupalo a přeskočil jsem na prkno vedle, překážku dokončil, ale bohužel už se mi to nepočítalo - přeskočení na druhé prkno netolerovali Laughing… Takže další 30 angličáků. No co, dal jsem si je. Těch 180 angličáků už docela sralo - možná, že už to bylo 210 a něco co jsem nedal jsem zapomněl. Ale život šel dál a tak já jsem taky makal dál.

Trasa pomalu vedla zpět k areálu Vesec. Běžecké pasáže jsem dával ještě docela vklidu, stále se mi povedlo některé kilometry běžet v tempu něco přes 4 min/km, pokud tam nebyla zrovna překážka. Nějak se to ale protahovalo. Na 22km jsem čekal, že už budeme brzo v cíli, ale pak na mě někdo volal, ještě kolem 5 kilometrů. Začínal jsem mít trochu žízeň, ale to bylo v pohodě, na to jsem zvyklý. Spíš mi docházela rychlá energie a dostával jsem brutální hlaďák. Kuličky už jsem neměl a neměl jsem co do huby. Hlaďák se zvětšoval, energie docházela dost rychle a s každou další překážkou jsem byl víc a víc v prde*i. Pak jsme se přiblížili k prostoru areálu, kde nás čekalo dalších pěkných pár záludných překážek. No tyvole - koukám vůbec dobře?!. Zase ty zasran* pytle s pískem. Strašnej hlaďák a já ten pytel vůbec nemohl zvednout. Myslel jsem, že už jsem tak slabej, museli mi ho nahodit na záda. Později jsem se dozvěděl, že tyhle pytle byli větší a měli snad 50kg - no to se nedivím, když ten pytel má skoro jako já, že ho nemůžu zvednout takhle ke konci… Tentokrát to nebyla černá sjezdovka, ale okruh po poli tak 300-400m dlouhý, jak z kopce tak do kopce. Stejně příšerná dřina takhle na konci, brutál, už jsem fakt myslel, že se rozbrečím Laughing. Nicméně věděl jsem, že cíl je blízko tak jsem se kousk jak sviňa. Následovalo pár překážek, kdy jsem posr*l další Monkey bars a dal si svých posledních 30 angličáků. Dohromady vím, že jsem nedal 9 překážek a dělal jsem 270 angličáků. Na konci jsme si ještě vymáchali hubu v bahně, museli jsme zodpovědět na memory test, který jsem si bez problému pamatoval, přeskočit docela vysokou dřevěnou zeď a nakonec jen malý skok přes cílový oheň a Cíííííííííl. Neuvěřitelný pocit vyčerpanosti, ale na druhou stranu síly a uspokojení Laughing.

Čistá voda v cíli chutnala jako nejlepší lahodný pramen, nikdy jsem nepil nic tak dobrýho Laughing. No prostě slušná dehydratace, hlaďák, po těle všude možně krev, ale paráda. Trochu jsem se dopil, dožral ovocem, sušenkou a šel si dát Spartanskou sprchu. Ledová voda tekoucí z hadice mi vůbec nevadila, pěkně jsem to ze sebe všechno smyl. Také jsem si dal BCAA a vegan protein od 4fitness, abych se dřív zotavil. Samozřejmě mezitím ještě nějaké to foto s medailí a bahnem na těle. Převlíkl jsem se a dál asi hodinu jedl jídlo, které jsem si připravil do krabiček sebou. Tušil jsem, že budu mít hlad jako kráva. Po doběhnutí jsem se podíval i na průběžné pořadí. Měl jsem čas 3 hodiny 53 minut cca a v Open jsem byl jako jednotlivec první. To jsem teda vůbec nečekal. Čekal jsem, že mě brzo překoná mnoho závodníků z dalších vln, které jsou na trati a vystartovali až po nás.

Vyhlížel jsem a čekal jsem na kamarádku a kamarády, které byli na trati. Furt jsem čekal, jedl, procházel se po areále, užíval si dobrý pocit “vyšťavení” a zdolání téhle prasárny a oni furt nikde. 5 hodin od startu, 6 hodin od startu a oni furt nikde Laughing… Když jsem si vzpomněl na sjezdovku s tím pytlem písku, nedivil jsem se. Na průběžném pořadí jsem byl furt první, trochu jsem nechápal. Vyhlášení open vln mělo být někdy v 15:00, ale nakonec bylo až v 16:30. Do té doby nedoběhl nikdo z mých známých, na které jsem čekal, ale potkal jsem kámoše, který děla pomocníka. Nakonec mě předběhl jen jeden závodník v jednotlivcích v Open vlně a tak jsem se umístil na 2. místě a užil si to na stupínku při vyhlašování. Ani eliťáci neměli podle mě zrovna nejlepší časy. Teda první ten měl super čas, cca o hodinu lepší než já. Druhý eliťák měl však již 3 hodiny a 15 minut. No, nato, že jsem vůbec netrénoval na překážky, podělal jsem co se dalo a tak půl hodiny jsem dělal angličáky, které mi vzali ještě sílu pro běh a ještě jsem se nepřipravil dobře - nevzal si dost energie, tak si myslím, že s trochou tréninku bych 3:15 mohl zvládnout. Nojooo, kdyby, kdyby… I tak jsem byl spokojený a možná zase někdy zkusím tuhle výzvu a trochu předtím silově potrénuji. 

Kamarádi nakonec doběhli po 7-8 hodinách, kamarádka Nikki asi po 9ti. Už téměř po tmě jsme se vydali zpět, Nikki jsem zavezl do Prahy a pokračoval domů, kam jsem přijel po desáté hodině. Dal jsem ještě jedno jídlo a spokojeně šel chrápat. Druhý den jsem měl nohy ještě celkem v pohodě, ale až ob den mi stehna dost ztuhly. Svaly ze seběhů byli rozsekané a celé tělo celkově doškrábané, namožené svaly o kterých jsem ani nevěděl, že mám. Po pár dnech dobré regenerace a jídla však vše odstoupilo a ve středu - čtvrtek jsem byl již skoro jak nový. Škrábance byli taktéž jen povrchové.

No mazec, kdo se chce zprasit napište, na příští Beast bych to šel vyzvat znovu - kratší mě nelákají, když už, tak pořádně! Laughing



Tomáš14. 9. 2018

Měsíc v USA, kam mě nohy zavedli?

Reportáž z mého cestování v USA, kde všude jsem se proběhl?

Tomáš17. 8. 2018

Deník - Červenec (2018)

Muj stručný tréninkový deník za Červenec 2018

Tomáš31. 7. 2018

Deník - Červen (2018)

Muj stručný tréninkový deník za Červen 2018

Tomáš5. 6. 2018

Deník - přelom Květen / Červen (`18)

Muj tréninkový deník za období 28.5.-3.6.2018

                                                                   --- PARTNEŘI ---


--- SPŘÁTELENÉ WEBY ---