Sezi Run 2019

Po delší době se opět zkusíme pustit do reportů ze závodů a uvidíme, zda nám to vydrží a najdeme si zase čas na pravidelné příspěvky z našich závodů. :)

Dne 13.7.2019 jsme se vydali v našem rodinném triu na závod dlouhý necelých 12 km kousek od Sezimova Ústí. Závod pod jménem "SeziRun". Zastihlo nás vcelku proměnlivé počasí, takže při závodu jsme si užili sluníčka, ale i jemného deště a pak průtrže mračen, k tomu bahno, a to vše v poměrně náročném terénu. Ale to nás právě baví! ;)

Tom – Musím přiznat moc závodů jsem letos nenaběhal. Ani moc tréninků, ale pořád běhám téměř denně, nicméně kilometráž je na čtvrtině objemů toho, co dříve. Běh si však umím užít možná ještě víc. Plus asi 10 kilo navíc, moc mi to v závodech nepřidá. No ale má to jednu velkou výhodu. Konečně se ségrou zase můžeme běhat vyrovnaně v závodech.

Tento závod jsme nikdy neběželi, ani jeden z naší rodiny. Neznámá trať, to znamená větší výzvu a zábavu. Hlavně když před závodem někdo prohlásí, že je to rovinatá trasa a jen zpevněný povrch. Tak jsme to rozběhli, na pohodu, během chvilky jsem běžel vedle Terky. Tempo zvolila akorát i pro mě, abych se hned neutavil. Tak jsem běžel s ní…Kilometr po kilometru. Věděl jsem, že to nemá cenu moc hrotit, na bednu to u mě poslední dobou není. Tak se radši s někým chytím a užiji si závod. No a tak jsem to nakonec odběhl celé bok po boku s Terkou. Snažil se jí trochu popotáhnout, tentokrát jsem měl lehké rezervy po jejím boku. Ale naposled na půlmaratonu v JH mi pěkně pláchla. :) Nicméně rovina to rozhodně nebyla. Dostalo se nám pěkného trialového závodu s pár kopci, proměnlivým počasím, loukami a poměrně členitým a náročným terénem.

Super závod, doběhli jsme s Terkou, já jsem byl tuším 7. v kategorii, a Terka 3. žena celkově. v Čase 49:21, celkově na 13-14. místě. Sporttester ukázal kolem 11,5 km místo 12 km, které byly uvedené v propozicích, takže... Kdo ví :)

Terka – Tak tenhle závod sem si fakt užila, přestože nemám ráda závody v odpoledních hodinách. Start byl plánovaný na 17.00 hodinu a já nikdy nevím, jak předtím správně jíst, abych nebyla moc přejedená, nebo naopak neměla už moc hlad. Po příjezdu jsme rychle zjistili, že dorazili i naši kamarádi z Jihočeského běžeckého poháru a spousta dalších známých tváří. Pozdravili jsme se se všemi, rozklusali se, protáhli a připravili na startovní čáře. Jakmile jsem zahlédla Nelu, moje závodní motivace výrazně klesla, ale ani to mě neodradilo od dobré závodní nálady. Po startu jsem zvolila přiměřené „nepřepálené“ tempo a příjemně mě překvapilo, že po chvilce se ke mně připojil brácha. Nenechala jsem se rozhodit tím, že Nela a další dvě „nabušené“ běžkyně to napálily a mizely nám dost rychle z očí. Terén trati mě docela překvapil, sakra někdo říkal, že to bude samá rovina a silnice a já se namísto toho brodila po rozblácené louce a snažila se dohnat dvě běžkyně kousek přede mnou. Brácha mi po celou dobu dělal výbornou oporu, a přestože jsem věděla, že by měl síly přidat, byla jsem děsně ráda, že běží se mnou. Část závodu se s námi držel i Gery, ale ten pak přeřadil na vyšší obrátky a zmizel nám z dohledu. Udržovali jsme vyrovnané tempo a v druhé půlce závodu se nám podařilo předběhnout jednu ze závodnic před námi, a tím jsme se probojovali na 3. místo v ženách. Na úžasnou soupeřku (na 2. pozici) na dohled před námi jsem věděla, že nemám. Ještě poslední společný kopec a pak už jsme zprudka zatočili a užili si zasloužený finish. Tohle mě fakt bavilo..Díky Tome!

Tak příště už mi zas pořádně naložíš, je mi to jasný… :)

A SeziRun má u nás palec nahoru :)

Běhu ZDAR

Vaši DVABĚŽCI