Reuter Run Boršov nad Vltavou 12,2km (2017)

Nadešel další letní víkend a to pro naše rodinné běžecké trio (Terka, Tom, taťka) znamenalo jediné, vyrazit na závod. Tentokrát 12. 8. 2017 jsme zamířili do Boršova nad Vltavou společně ještě s naším kamarádem Filipem na jeden ze závodů seriálu Jihočeského běžeckého poháru.

Počasí pro nás bylo dnes přívětivější, při odjezdu v 8 hodin ráno se teplota pohybovala kolem 15°C. Když jsme dorazili na místo, zaregistrovali jsme se a pozdravili s dalšími přijíždějícími běžci. Převlékli jsme se do závodního oblečení a zašli se podívat k řece, která byla tentokrát přímo součástí závodu. Po bouřkách z předešlých dní byla Vltava celkem rozvodněná a hnědá valící se hladina se zdála jako pořádná překážka na trase k úspěšnému dokončení tohoto závodu.

Trať závodu o délce 12,22 km a celkovým převýšením cca 270 m je vedena převážné terénem po polních a lesních pěšinách. V lese jsme měli zdolat členitý a místy i bahnitý terén. Po proběhnutí cílovou bránou však není konec, ale zbývají ještě necelé 2 km k břehu řeky Vltavy. Následuje zchlazení ve Vltavě, kde je natažené lano jako malá pomoc k překonání brodu. Po vyškrabání se na břeh už chybějí do finiše jen stovky metrů do prudkého kopečku.

Odměnou za proběhnutí cílovou bránou jsou pro závodníky plné stoly nakrájeného šťavnatého ovoce a osvěžující voda. A samozřejmě nadšené povzbuzování fanoušků a dalších přihlížejících.

TERKA – Na závod do Boršova jsem se letos těšila, nejen kvůli zajímavé a členité trase, která mi vyhovuje, ale hlavně za běžeckými přáteli, kteří se také chystali zúčastnit závodu. Teplota vzduchu byla úžasně osvěžující po předešlých parných dnech, až mi chvílemi při rozklusávání bylo chladno. Při rozběhu společně s bráchou a kamarádem Filipem se mi běželo překvapivě dobře, cítila jsem sílu v nohách.

Start byl stejně jako loni „velmi nečekaný“, postávali jsme ve startovním poli, povídali si a najednou někdo zařval START.  Několik prvních kilometrů jsem běžela ve společnosti kamaráda Martina Vondráška, střídali jsme se a předbíhali, já vždy do kopce, on mě vždy z kopce. Ještě než přišla pasáž závodu vedená po úzkých cestičkách lesem, udělala jsem si nad Martinem mírný náskok a pronásledovala další závodníky přede mnou.

Běželo se mi příjemně, bavily mě úseky po cestách lesem, kde jsme kličkovali mezi kameny, přebíhali dřevěný mostek, přeskakovali potůček. V lese jsem doběhla dalšího z kamarádů Martina Koláře a zařadila se za něj. Po vyběhnutí z lesa jsem se prohnala cílovou bránou s plánem držet se zuby nehty v patách Martinovi, svému potenciálnímu zachránci v případě topení se v řece. 

Doběhli jsme k břehu řeky a ve chvíli se ocitli až po prsa ve vodě. V tu chvíli jsem byla v řece ještě s dalšími 3 závodníky a společně jsme se přidržovali lana a snažili se dostat bezpečně na druhou stranu, kde nás nadšeně povzbuzovali přihlížející diváci. Martin se samozřejmě po překonání řeky okamžitě otočil a začal nám pomáhat na břeh. Společně jsme vyběhli vstříc posledním desítkám metrů závodu. Stačilo jen prohodit směrem k Martinovi, jestli si dáme společný finiš ruku v ruce a už mě za ní držel a než jsem se rozkoukala, probíhali jsme cílovou bránou.

Parádní zážitek, dík Marťas!!  Doběhli jsme v čase 51:55 na celkovém 10. a 11. místě. Mezi ženami jsem si obhájila vítězství z loňského roku (zlepšila si loňský čas cca o 2,5 min) a domů si odvezla další pěkný kousek keramiky do sbírky.  Před vyhlášením jsem si stihla zajít na krátkou masáž, popovídat s přáteli a zchladit žízeň dobrým pivem. Sobota se vším jak má být.

TOM – Překvapivě stejně jako Terka jsem se na závod těšil, ještě aby ne. Trasa je vážně nádherná, hravý terén, seběhy a výběhy přírodou, to miluju, to je naše. Loni jsem se v tomto období trápil se zraněním v chodidle, moje forma nebyla moc top a většinu závodů jsem běhal s GO-pro kamerkou na čele. I když, myslím, že většině závodníků jsem tím dělal mnohem větší radost než jim dělám teď . Udělal jsem nějaké pěkné vzpomínkové video a nehrozilo, že bych se umístil na bedně. Ale budu rád, když si nebudete přát abych se zase zranil, dík! 

Závod jsme rozeběhli společně s Aloisem a Matějem v pohodovém tempu, kousíček za námi se držel Petr Klimeš a dál už nevím, moc jsem se neohlížel . Kousek před námi si to běžel na druhém místě samotný Honza Hron a první se hnal nějaký rychlík, ten běžel absolutně svůj závod 

První dva kilometry byli víceméně do kopce. Neběželo se mi špatně, dýchat jsem moc nemusel, tep byl poměrně nízký, ale měl jsem nějaký tuhý stehna. A do kopců to tuhlo víc a víc, stehna jak z olova. Na rovinkách a z kopce jsem to vždy rozběhl a běželo se tak nějak v pohodě, ale jak přišli kopce tak stehna rezignovali. Nedal jsem jim hold dostatečně odpočinku. V týdnu jsem šel v pondělí dráhu kilometrové úseky, v úterý i středu jsem běhal náročné kopce, abych se připravil na závod, který nás čeká příští týden – půlmaraton na Lipně. A tak si na to při dnešním závodě stehna trochu postěžovala, neběželo se mi hold jak v pohádce no. 

I tak se mi dařilo držet 3. místo, ale až cca do 7. km se v mé blízkosti zuby-nehty držel Matěj. Potom však přišli technické pasáže a docela dost seběhů, ve kterých jsem si užíval terén, stehna jsem rozhýbal a už jsem se Matějovi jen vzdaloval. Po proběhnutí prvního kola už nás čekal jenom docela rovný úsek po asfaltu a brod přes Vltavu. Docela jsem se přibližoval Honzovi, který byl stále na druhém místě. Zkusil jsem ještě trochu přidat, ale už nezbývali kilometry, abych Honzu doběhl. Když byl cca v polovině brodu, já byl na začátku. Jediná šance by byla, že by se začal topit, a to se nestalo . Brod jsem nějak zdolal a pak už promočený s úsměvem doběhl do cíle, zhruba 20 sekund za Honzou na třetím místě s časem 49:07. To je zhruba 5 minutové zlepšení oproti loňsku – dá se . Matěj za mnou doběhl necelou minutu na místě čtvrtém. No a za chvíli už klasicky Terka první žena! Patří jí to!

Závod to byl krásný, super trať a určitě super trénink před půlmaratonem na Lipně, který běžíme za týden. Super atmosféra, organizace, moc běžeckých přátel, jako na každém závodu z Jihočeského poháru. A pak Indická v rodinném triu a Filipem v ČB, žvanec jak se patří! DÍK