Půlmaraton Velešín (2017)

V sobotu 28. října nebylo zrovna nejvábnější počasí, foukal silný vítr a teplota se pohybovala okolo 6°C. Přesto jsme se v rodinném triu vydali na další závod Jihočeského běžeckého poháru, tentokrát na půlmaraton do Velešína, který jsme již několikrát běželi. Terka ho běžela pouze loni, ale já a Taťka už jsme ho běželi po třetí nebo po čtvrté? Zajímavé je, že trať závodu byla každý rok lehce pozměněna. 

Kolem 9.30 dopoledne jsme dorazili do Velešína k základní škole, kde probíhala prezence. I ostatní běžci a kamarádi se pomalu sjížděli a všichni jsme tu společně “klepali” kosu. Pořádně jsme se rozehřáli, rozcvičili, namazali nohy termolkou a zvolili ideální oblečení vzhledem k počasí. Vítr se zdál, že je každou hodinou o něco silnější. Před 11 hodinou jsme se pomalu všichni přesunuli na místo startu, cca půl kilometru od základní školy. V 11:00 nás, tento rok již na certifikovanou půlmaratonskou trať, vyběhalo zhruba 127 závodníků. Já, taťka i Terka máme závodů už plný “kecky” a všichni jsme polemizovali o tom, že tento závod nepůjdeme na krev, spíš jen tréninkově a nebudeme se moc mučit. 

Jak moc tréninkově jsme závod odběhli a jak se nám bojovalo s větrem? 

TOM - Když jsem se pozdravil se všemi běžeckými kamarády a spočítal si to na jedné ruce, bylo mi jasné, že o bednu nebojuji, takže o to víc jsem to nemusel hnát. Přijel Franta Linduška - výborný triatlonista, který nakonec vyhrál v čase 1:13:09. Na startu se objevil opět i Honza Kreisinger, tentokrát běžel s Pepou Soukupem jen tréninkově a zbytečně se s prvním mladíkem “nehonil”. Pepa se připravuje na maraton, a půlmaraton zvládl s přehledem v čase 1:16:37. Ať ti to běží i na celém maratonu!!!  První tři místa byly tedy opět rozdány. Na startu se však objevili i další zkušení běžci jako Pavel Frelich nebo Petr Macek. 

Po výstřelu jsem to rozběhl volně a jak se po pár stovkách metrů ukázalo, Petr a Pavel začali podobné pohodové tempo a tak jsme se my tři dohromady drželi při sobě. Prvních pár km se mírně za námi drželo ještě pár běžců, já se však neotáčel, takže ani netuším kdo to byl. Na mnoho úsecích tratě foukal silný protivítr, tak nám bylo jasné, že bude velmi výhodné držet se ve třech a nemá cenu si jít to svoje sám. Pomalu se naše trojce začala vzdalovat od ostatních, a ač jsem to nečekal, vážně jsme spolu běželi od začátku do zhruba 19,5 kilometru. Celou dobu jsme si pomáhali, střídali se na čele a ve třech se to prostě táhne vždycky líp.

Trať je mírně kopcovitá, první část spíše lehce do kopce a druhá polovina je rychlejší. Rychlost Pavla a Petra mi parádně sedla, nemusel jsem to jít úplně na doraz, bylo to přesně “milimetr” pod závodním tempem a pokud jsem to zrovna netáhl v čele tak jsem víceméně šetřil dost sil. Ke konci už to však začalo být náročnější, a Pavel posledních pár kilometrů odtáhl v čele téměř sám.

Všichni tři jsme asi čekali na dalo by se říct poslední zatáčku, po které se vyběhne na úsek dlouhý cca 1,5 km, který vede do cíle, nefoukal tam moc protivítr a právě tam jsme si to “rozdali”. Síly mi zbylo asi nejvíce. Hned za zatáčkou jsem zostra zrychlil tempo a udělal si náskok, který jsem do cíle udržel. 21. kilometr jsem běžel v tempu 3:26 min/km a posledních 100 metrů za 3:10 min/km. Cílový čas 1:19:46 mě docela potěšil, je to vlastně můj druhý nejlepší čas na certifikovaném půlmaratonu, a že podmínky ani trať nebyly ideální. A ještě jsem to většinu závodu nemusel hnát na doraz.

Obsadil jsem tak moje oblíbené bramborové místo, zhruba 10 vteřin za mnou doběhl Petr a vteřinu pod hodinu dvacet doběhl i Pavel, myslím, že s výkonem jsme byli všichni tři spokojeni a navzájem jsme si na tomto závodě hodně pomohli.

TERKA - Od posledního krátkého závodu "Kolem Ameriky" v Písku mě opět začala trochu víc zlobit moje chronická šlacha na pravém chodidle. V den závodu jsem chodidlo zatejpovala a doufala, že můj poslední závod této sezóny ještě zvládnu ve zdraví. Počasí mě trochu štvalo, nerada běhám proti silnému větru, ale to asi každý.  Závod jsem nechtěla jít úplně naplno, ani už na to nemám síly a závodní nadšení u mě už po všech závodech za poslední dobu vyprchalo. Před startem jsem se dohodla s Martinem Vondráškem, že zkusíme běžet na cílový čas kolem 1:28:00 (mě stačilo 1. místo v ženách). 

Vystartovali jsme společně příjemným tempem, ale hned od třetího kilometru bylo jasné, že Martinovi se běží dobře a chce přidat v tempu. Já jsem bohužel stejný pocit neměla. Naše malá skupinka se roztrhala a já zůstala sama v boji proti větru. Neměla jsem dost sil na to chytit se za závodníka přede mnou, ale současně za mnou byla taky velká mezera. Do táhlého kopce proti větru se mi běželo fakt hrozně. Na otočce na 10. kilometru jsem byla fakt ráda, že už mám půlku za sebou. Zpáteční cesta mě chvíli fakt bavila, když jsem se potkávala se závodníky,kteří běželi proti mě. Vzájemně jsme se povzbuzovali a zdravili.  Paráda!!!

Několik stovek metrů před cílem mi vyběhl naproti brácha a připojil se ke mě na společný finish. To bylo fajn, díky brácha. Do cíle jsem doběhla v čase 1:27:53 jako 1. žena. Přestože jsem už přezávoděná, tak jsem si závod užila. Neběželo se mi úplně podle mých představ a výsledný čas taky nestojí za nic, ale vybojovala jsem si ho téměř celý sama. Boj s větrem byl chvílemi makačka.

Celý den byl super i přes nepříznivé počasí. Po vyhlášení jsme s Terkou vylosovali tentokrát 2 výherce naší tomboly - 200,- Kč poukazy od SportHero. Na tyto poukazy se můžete těšit VŽDY na dalších závodech s námi.  Pak jsme zašli v Třeboni do Indické restaurace na oběd a den jsme zakončili v saunovém světě v Jindřichově Hradci. Prostě paráda. Za týden už na dovču do Egypta, čímž zahájíme pořádný oraz po sezóně. A pak to začneme zase pomalu, ale jistě “rozbíhat”, už se těšíme!