Půlmaraton Runczech - ČB (2018)

Trošku jsme se s Terkou opozdili se sepisováním našich “reportů” ze závodů, a tak to teď ve stručnosti zkusíme napravit.

Terka s Kubou zakončili jejich půlroční cestování po Asii týdnem stráveným se mnou a taťkou na indonéském ostrově Nusa Penida (viz. Report). Tam jsme se společně potápěli, poznávali přírodu, kulturu a užívali si dovolenou. Na běhání moc času nebylo. Koncem května jsme se všichni vrátili a hned další týden po dlouhé době jsme vyrazili (opět v rodinném triu) na závod. Jak jinak než jako každoročně na RunCzech půlmaraton v Českých Budějovicích.

Terka půl roku neběžela delší trénink než 10 km a já se poslední 2 měsíce taky “mrcasil” a skoro jsem neběhal kvůli zranění v chodidle. Taťka z nás dřel tedy nejvíc. Ale i tak jsme se natěšení vydali na další ročník tohoto půlmaratonu v centru Českých Budějovic.

Snad poprvé bylo počasí přívětivější pro běh. Před startem sprchlo a teplota padla pod 20 °C, v průběhu závodu sice mírně vystoupala, ale pořád bylo fajn. Na některých místech se objevoval nepříjemný protivítr, ale nic hrozného. V 19:00 jsme odstartovali z náměstí Přemysla Otakara na půlmaratonskou trať společně s dalšími tisíci závodníky.

TOM – Bez jakéhokoliv očekávání, pouze se proběhnout, užít se večer s rodinkou a běžeckými přáteli, dokončit půlmaraton zdravý. Tak jsem se postavil na start. A tak se nakonec běhá asi nejlíp.

Pěkně zvolna začátek, chodidlo však stále bolelo. Celý závod jsem lehce bolest chodidla kompenzoval, ale jinak se mi běželo zadarmo. Od 10. km mě docela začínala bolet přetížená druhá noha, ale celé jsem to odběhl v pohodě a s úsměvem. Kvůli netrénovaným nohám a zranění v chodidle, jsem nemohl rychleji na nohy, ale dýchat jsem skoro nemusel. Popravdě v průběhu závodu jsem si užíval skoro celou dobu pocit euforie, protože jsem delší dobu neběžel delší běh a zafungovalo to jako droga. Celou dobu jsem se smál, běh si strašně užil a trpěly jenom trochu nohy.

Cílový čas mě dost překvapil, jelikož jsem měl pocit, že neběžím, pouze vyklusávám. Čas něco přes 1hod24min, je sice o 4 minuty horší než loni v pekelném počasí, avšak furt to není taková katastrofa na to, jak dlouho jsem neběžel. Krásný večer, a pak dobrá večeře ve vietnamské restauraci s tatíkem, Terkou a Kubim.

TERKA – Po návratu domů z mých cest po Asii jsem se těšila na půlmaraton do Budějovic hlavně kvůli setkání s kamarády (po dlouhé době) a společně strávenému víkendu s rodinou. Sotva jsem se stihla aklimatizovat a proběhnout se několik kilometrů v okolí Kamenice a už jsme frčeli na závod do Budějovic. Rozhodně jsem se nechystala trhat žádné osobní rekordy.

Prvních 8 kilometrů se mi běželo příjemně v tempu kolem 4:05 – 4:10 min/km, ale s každým přibývajícím kilometrem se nohám chtělo míň a míň udržovat nastavené tempo a začala jsem zpomalovat. Od 15. kilometru mě už pekelně bolely nohy, které jsem se snažila přesvědčit, že v pohodě odběhnou dvojnásobnou vzdálenost, než byly zvyklé za poslední měsíce. Do cíle jsem se doploužila v čase 1hod31min a byla jsem ráda, že to mám za sebou. Věděla jsem, že půlmaraton hned po příjezdu a bez tréninku nezvládnu v nějakém závratném čase, ale doufala jsem alespoň pod 1hod30minut.

Přesto jsem si i zbytek večera parádně užila, nechala si po závodě namasírovat nohy, popovídala si s příteli, vzájemně si pogratulovali a zvěčnili se na pár fotkách.