Půlmaraton Kunžatecký Kros (2018)

Na trailový a celkem těžký půlmaraton, který se konal ve svátek Cyrila a Metoděje 5.7. u rybníka Komorník (kousek od Kunžaku) jsme se nakonec vypravili v sestavě Terka a taťka. Terka už závod běžela před dvěma roky sama, a protože je závod veden krásnou přírodou jižních Čech lákalo jí si tento půlmaraton letos zopakovat. Po ne moc náročném přemlouvání se jí podařilo na závod zlákat i taťku, který už za sebou měl za poslední měsíc 3 závody. Tom byl bohužel pracovně na cestách.

Závod se řadí do seriálu závodů Run Česká Kanada, který specifický svými kategoriemi – běh se psem, koloběžky se psem, kola a samostatný běh, vše vždy na různé vzdálenosti.

Start závodu na vzdálenost půlmaraton s převýšením kolem 400 m byl v 11hodin. Už od rána bylo krásné počasí, nebe bez mráčku a teplota nepřetržitě stoupala až na 30 °C. Vyzvedli jsme si startovní čísla, rozehřáli se, pořádně napili a vyrazili na trasu dlouhou přes 21 kilometrů.

TERKA – Tento závod jsem si chtěla zase zaběhnout už kvůli tomu, že v předešlém ročníku se mi podařilo několikrát špatně odbočit a trochu jsem bloudila, takže letos jsem si chtěla vyzkoušet, jak závod zvládnu a jestli se mi tentokrát podaří neztratit se.

Horko jako v pekle bylo už od rána, ale tím jsme se nenechali rozhodit. Natěšení jsme povzbudili další kategorie při startu jejich závodu a pak se už sami postavili na startovní čáru a vyrazili na trasu. Hned kousek po startu jsem se chytila do závěsu za kamaráda Pavla Škrletu, jehož tempo mi vyhovovalo. Po chvíli se k nám přidal závodník Tom, který běžel závod poprvé a pro nechtělo to po startu přepálit. V této skupince jsme se probojovávali dalšími kilometry a postupně předbíhali další kategorie (závodníky s pejsky), které startovali chvíli před námi. Pavel dobře znal trasu, takže to pro nás bylo velké plus. Kdybych běžela sama nejspíš bych už dvakrát špatně odbočila.

Přestože trasa byla pečlivě značená jak šipkami, tak fáborky na některých místech nebyly moc viditelné a z pozice závodníka snadno přehlédnutelné. Těsně před občerstvovačkou na 14,5 kilometru se od nás Pavel odpojil a mírně zpomalil kvůli bolesti v kyčlích. My dva s Tomem jsme se pokusili udržovat tempo, přestože horko a nedostatek tekutin na nás doléhaly. Společně s Tomem ruku v ruce (i když Tom by měl na lepší čas) jsme protnuli cílovou pásku v čase 1hod42min jako celkově 3. muž a 1. žena. Moc mi jeho společnost během závodu pomohla a díky němu a Pavlovi jsem si závod užila ještě víc. Díky chlapi!

Taťka se s tratí závodu trápil o trochu déle hlavně kvůli nedostatku odpočinku mezi závody a horku. Přesto ho ani nenapadlo závod vzdát, popral se s kopci a s úsměvem dorazil do cíle v čase 2hod47min.

Po závodě jsme si všichni dali osvěžující koupel v rybníce Komorník (včetně pejsků) a zajeli si za odměnu na dobrý oběd.