Půlmaraton Jindřichův Hradec (2017)

V sobotu 24. června 2017 jsem vyrazila na závod do Jindřichova Hradce. Tentokrát v oslabené sestavě, pouze já, protože brácha Tom i táta byli právě v zahraničí.

K registraci jsem dorazila po třetí hodině odpoledne, vyzvedla jsem si tašku se startovním číslem 116 a chvíli popovídala s dalšími běžci, kteří postupně přijížděli na závod a hrnuli se k registraci.

Teplota byla kolem 30°C a krásně svítilo sluníčko na obloze bez jediného mráčku. Letos to opravdu na žádný déšť nevypadalo. Start půlmaratonu byl stanoven na čas 17.00 hodinu. U auta jsem se převlékla do závodního tílka a kraťasů, vše okamžitě propocené.

Už od rána jsem dbala na pravidelný přísun tekutin a nikde jsem dlouho nepostávala na sluníčku, přesto jsem už před startem závodu byla dost přehřátá. Během posledních několika týdnů jsem nemohla moc trénovat (přetížená achilovka, řezání zarostlého nehtu na palci na noze) a další moje běžecké specialitky. To se nejspíš taky projevilo dvojnásobně, protože jsem nebyla tolik zvyklá na běh v takovém horku.

Rozběhala jsem se společně s kamarádem Jirkou Csirikem a pak si ještě dala abecedu a několik krátkých rovinek s kamarádem Petrem Pípalem.

Na start jsme se společně postavili několik minut před 17.00 hodinou. Posledních pár společných fotek, popřání hodně štěstí a sil a jde se na to!!!!

Hned na prvním kilometru celkem prudký a táhlý kopeček, který nás vyvedl z města směrem k letišti. Start jsem nepřepálila, to bylo dobře. Už na 2. kilometru jsem měla úplně sucho v puse a sluníčko nám svítilo přímo do obličeje. Zaujmula jsem pozici kolem cca 10. místa v celkovém pořadí. Snažila jsem se běžet za někým v závěsu, protože vítr foukal v protisměru a vydatně nám ubíral na sílách. Bohužel jsem několik prvních kilometrů musela s větrem bojovat sama. Trať byla vlnitá, vždy kopeček nahoru, rovinka, kopeček dolů. Tempo jsem držela kolem 4:11 min/km. Nebylo to žádné závratné tempo, ale v té chvíli jsem byla ráda i za to. Můj delší tréninkový výpadek (od půlmaratonu v ČB) jsem vydatně cítila, ale hodlala jsem s ním bojovat.

Brzy se ke mně připojil závodník Jirka Melecha, který se hnal na předávku štafety na 10,5 km. Snažil se mě schovat před protivětrem. Navíc vedle něj jel na kole jeho kamarád, který mu podával vodu na osvěžení. Nabízenou vodu jsem taky s radostí přijala a ocenila jsem aspoň malé osvěžení. Na trati byli 4 občerstvovací stanice, ale v tomto pekelném počasí i to bylo málo. Fanoušci podél trati nám nabízeli láhve s vodou, jakékoliv osvěžení bylo parádní. Na předávce štafety (10,5 km) se probíhalo vesnicí Ratiboř, kde u občerstvovačky fandila spousta přihlížejících. To mi dodalo trochu sil a odhodlání. V kopcích jsem si připadala strašně pomalá a horko mě zmáhalo. Největší převýšení však už bylo za námi, druhá část závodu vedla hlavně po silnici. Na tempo na hodinkách jsem radši ani nekoukala, chtěla jsem prostě nějak doběhnout…

Trasa nás vyvedla na silnici směřující zpět k městu a k našemu vytouženému cíli. Podél trati stálo hasičské auto, které závodníky osvěžovalo chladivou sprchou. Byla jsem už trochu v jiném světě, že jsem si ani nevšimla odbočky na polní cestu a běžela dál po silnici. Naštěstí na mě zavolal hned organizátor a já ztratila jen několik desítek vteřin.

Na posledním kilometru se mi podařilo ještě malinko stáhnout čas, ale tušila jsem, že pod 1:30:00 už to nebude.

Do cíle jsem dobíhala v čase 1:30:47, ale to jsem v tu chvíli opravdu neřešila. Největší zážitek pro mě byl cílová rovinka, kdy mi nastavovalo ruce na tlesknutí snad milion povzbuzujících a nadšených dětí. Tenhle finish jsem si fakt užila. Nezapomenutelný zážitek. Skvělá atmosféra. Ta dřina na trati, horko, kopečky, to všechno v nás nechává silnější zážitky, ty, na které se vzpomíná i po několika letech.

Umístila jsem se v celkovém pořadí na 9. místě a mezi ženami v cca 15 minutovým náskokem na 1. místě. Domů jsem si odvezla krásnou skleněnou sošku, ale hlavně úžasné vzpomínky. Tak zase příště!!! A aspoň můžu příště zamakat a čas vylepšit. 

Všichni, kteří zdolali trať v tomto horku, jsou borci.

Ať to běhá dál! Hlavně ve zdraví.

Terka