Půlmaraton ČB - Runczech (2017)

V sobotu 3. června 2017 jsme se již jako tradičně zúčastnili půlmaratonu Runczech v Českých Budějovicích. Tohoto půlmaratonu jsme se zatím zúčastnili každý rok a i letos nám to termínově vyšlo (loňský report). Kolem 14 hodiny jsme tak v rodinném triu vyrazili do Českých Budějovic. Prvně jsme si v budově Eonu vyzvedli startovní balíček s čísly a pak se začali chystat na závod.

Start půlmaratonu byl letos stanoven na čas 18.30, aby nebylo takové horko?! Ale jako tradičně, byl stejně kure*ský hic, město zůstalo rozpálené i v podvečerních hodinách. Teploměr auta ve stínu mezi 17-18 hodinou ukazoval 29°C, v podobné teplotě jsme i startovali. Před závodem jsme se potkali s mnoha kamarády, udělali pár fotek a chvíli před startem se šli rozklusat, dát abecedu a pár rovinek. Pak jsme se s Terkou málem nestihli dostat do koridoru, ale naštěstí jsme se probojovali asi 2-3 minuty před startem skoro do čela koridoru A. Přesně v 18.30 zazněl startovní výstřel a z budějovického náměstí jsme vyběhli do ulic města bojovat s rozpálenou tratí.

TERKA – České Budějovice jsou jako můj druhý domov, takže běžet každý rok půlmaraton právě zde, je pro mě srdcová záležitost. Letos jsem se opět těšila na teplé počasí a spoustu známých tváří na trati i v publiku. Od středy do pátku před závodem jsem strávila na dovolené v Maďarsku v termálních lázních. Nevěděla jsem, jestli mi regenerace v lázních bude při závodě k prospěchu nebo naopak. Navíc mě ještě od předešlého víkendu začala trápit přetížená pravá achilovka. V den závodu jsem achilovku už téměř necítila, ale půlmaraton po tvrdém povrchu je na šlachy velká zátěž, i když jsou úplně zdravé.

Před závodem jsme se s Tomem rozklusali a dali si abecedu a několik rovinek (už v té chvíli jsem opět bolavou šlachu cítila). Pak jsme ještě rychle zaběhli na záchody (fronty jako kráva) a rychle se drali davem do startovního koridoru A. Skoro jsme to nestihli, ale Tom nám naštěstí prorážel zdatně cestu směrem ke startu.

Po vyběhnutí jsem se cítila celkem fajn, sice startovní tempo 3:45 min/km bylo moc rychlé, ale to bylo tou atmosférou na náměstí. Tom se mi po chvíli ztratil z dohledu a já se přidala k běžeckému kamarádovi Martinovi Vavrečkovi, který měl v plánu běžet na podobný čas jako já. Trochu jsme zvolnili na tempo 3:55 min/km, protože jsme se báli teplého počasí a bylo nám jasné, že takto tempo neudržíme. Několik prvních kilometrů jsme společně udržovali v tempu pod 4:00 min/km, ale brzo jsem začala cítit, že se mi neběží moc dobře. Navíc mě achilovka bolela čím dál víc, i přesto, že mi jí brácha před závodem zatejpoval.

Kolem 8-9. kilometru jsem se fakt trápila a chtěla jsem to zabalit. Šlacha bolela jako prase a bylo jasné, že jestli závod dokončím (a už jsem věděla, že to nebude v dobrém čase), tak si minimálně příští týden nezaběhám. Jenže pak jsem doběhla kamaráda Martina Vondráška, který se trápil podobně jako já s běžeckým zraněním. Jenže ten byl odhodlaný závod dokončit v každém případě, takže nepřipadalo v úvahu, že já bych závod vzdala. Od 13. kilometru jsem trochu šlachu rozhýbala a ještě se zmohla na udržení tempa kolem 4:05 min/km. Bohužel jen na chvíli, pak už to šlo jen z kopce. Poslední dva kilometry jsem i přes úžasné a nadšené povzbuzování dobíhala v tempu 4:14 min/km. Fakt děs!!!! Cílem jsem proběhla v čase 1:27:05 (real time 1:27:00). Byla jsem fakt ráda, že už jsem v cíli a můžu ulevit nohám. Poslední kilometry jsem měla lýtka jako z betonu (málo soli, špatná příprava na závod). Tak snad příště se bude dařit víc. Pokaždé to nemůže vyjít na 100%. I tak je to krásný závod, úžasná atmosféra, skvělí lidé, nadšení běžci, suprová organizace, parádní zážitek.

Nakonec jsem ještě vyhrála v ženách Běh o pohár rektora v rámci půlmaratonu, kterého jsem se účastnila jako studentka JČU. Vlastně nemám si na co stěžovat. A osobák na půlmaraton si vylepším na jiném závodě. Jen ten brácha zase běžel jako blázen!!!! Luxusní výkon bro!!! 

TOM - Na budějovický půlmaraton jsem se dost těšil, zatím žádný rok mi zde nevyšel moc dobře a výkony jsem na této trati podal vždy bídné. Loňský čas kolem 1:26 jsem běžel v době, kdy jsem se začal trápit s bolestí v chodidle a po závodě jsem sotva chodil. Letos mě naštěstí už delší dobu nic netrápí a forma jde zatím nahoru. Poslední týden jsem však odjel pracovně mimo domov, a tak trénink ani odpočinek nebyli takové, jako to mám běžně - perfektně vyladěné  Na start jsem se tak postavil trochu unavený, ale jinak jsem se cítil docela v pohodě. Řekl jsem si, že to prostě rozběhnu jako poslední půlmaratony a uvidím jak to půjde. Bylo mi jasné, že teplota 30° ve stínu a rozpálená trať se na výkonech dost podepíše. Popravdě mi nakonec to vedro ani tak extra nevadilo, dost jsem v zimě cestoval a jsem zvyklej na větší pekla 

Po odstartování jsem zvolil mírné tempo, ale už na 3. km jsem měl na hodinkách prům. tempo 3:39 - to však trochu klame, jelikož mi lehce garminy proměřovali a celkově naměřili 21,35km. Cítil jsem se v pohodě, dařilo se mi držet tempo docela stabilně i další kilometry bez trápení. Celou dobu jsem postupně předbíhal běžce a dral jsem se dopředu. Postupně jsem předběhl všechny české elitní běžkyně a poprvé jsem tak na větším závodě nechal všechny běžkyně z ČR za sebou, yes … Jo škoda, já nejsem holka  

Přesně na 10.km jsem doběhl drobnou Japonku, která neskutečně kmitala nohama. Běžela v kadenci kolem 200, byla fakt hustá . Chvíli jsem běžel s ní a pak chtěl přidat, ale ona se mě zuby-nechty držela a chtěla běžet se mnou. Moc dalších běžců jsme okolo sebe neměli, takže jsme se nakonec drželi spolu a střídali se na čele proti občasnému větříku. Na 17. km jsme udolali i jednu keňanku, která vypadal že dost tuhne. Nakonec jsem s Japonkou běžel až do vzdálenosti 400-500m před cíl, ale ve finiši jsem jí pár vteřin nadělil, už byla chudák úplně mrtvá.  

Opět jsem to věděl a viděl na hodinkách už na 19.km, zase to bude přes 1:20 a neprolomím to. Čipový čas nakonec 1:20:09. I tak spokojenost, 8 vteřin za osobákem z Pardubic, nicméně v tomto horku to je zcela jiný výsledek. Většina závodníků nezaběhla moc rychlé časy a ani první keňan se nepřiblížil k hranici jedné hodiny, časy byli často o 3-5 minut horší než při chladném počasí. Celkově jsem doběhl jako 7. český závodník (myslím) a 24. v celkovém pořadí i s keňany a dalšími běžci z různých částí světa. To je pro mě na takto velkém závodě asi top umístění co jsem zatím zvládl, takže bych měl být alespoň trochu spokojený 

Celkové výsledky