Pečky 10km (2017)

Tak jsme se konečně po delší době opět sešli na závod v kompletním rodinném triu a v sobotu 11. 3. 2017 jsme se vydali na náš tradičně navštěvovaný závod na vzdálenost 10km v Pečkách u Prahy. Tento rok to byl vlastně náš první závod v plné sestavě. Počasí vyšlo moc fajn a ve 12 hodin na startu jsme se mohli těšit z polojasné oblohy a teploty kolem 10°C s mírným větříkem. V Pečkách umí být o dost hůř, hlavně zde často fouká silný vítr. Startovní pole bylo jako každý rok našlapané a v čele závodu jsme mohli vidět i Keňana, který trať 10 km zdolal za něco málo přes 29 minut. V českém poli běžců byl závod také velmi dobře obsazený, běžela naše současně nejlepší vytrvalkyně Eva Nývltová, výborný vytrvalec Víťa Pavlišta a dalšííí skvělí běžci… Dnes dáme dohromady kratší report ze závodu a něco málo o tom, jak se běželo nám a jak na tom momentálně jsme. 

Report z Loňského ročníku Pečky 2016 - ZDE.

 

Tom - Zhruba před měsícem jsem se vrátil z vysokohorského soustředění v Keni. Trénink jsem tam odtrénoval kvalitně, bez problémů a asi se teď všichni divý, proč jsem běžel tak mizerný čas … No co bych k tomu dodal, výmluv mám, že by je ani Chuck Norris nedokázal spočítat … 

Po návratu z Keni jsem odcestoval pracovně do Kolumbie, kde nebylo vůbec dobré prostředí a podmínky pro trénink, schytal jsem krutou střevní nemoc a neodtrénoval jsem jediný kvalitní trénink. (Brzy dodělám report, kde se dozvíte, proč pro mě Kolumbie, tedy spíš město Cartagena nebylo úplně ideální místo pro běžecké tréninky.) Unavený a dlouhodobě nevyspaný po návratu z teplot kolem 37°C a časovém posunu o 6 hodin v Kolumbii, jsem se po půl dni vydal do Alp, lyžovat v nadmořské výšce 3000 m. Ve středu jsme se vrátili. Za poslední měsíc jsem tak nezvládl odběhnout jediný kvalitní trénink, většinou když už jsem běhal, tak jenom klusal a moje tělo je hold líné prase, takže pokud do toho v tréninku nešlapu, tak to nešlape ani v závodě.

Jelikož znám svoje tělo, tak už jsem to tak nějak čekal a vydal se na start s tím, že si to prostě nějak zaběhnu. Navíc to byl letos můj první závod a chce se to prostě rozběhat. Ještě při rozběhu mi začal blbnout hrudní pás a padal, tak jsem ho nakonec nechal v autě. Závod mám proto naměřený tepovým měřičem na ruce, který asi bohužel měřil špatně, i když by nebylo vůbec špatný, kdyby údaje byly správné. Naměřil mi průměrný tep 140 tepů, což by odpovídalo tempu, při kterém běhám obecnou vytrvalost (tréninky 20-30 km)… 

Tak jsem vyběhl na pocit. Ze začátku se mi běželo dobře, nohy se točili a vůbec jsem se nezadýchával. První kilometr po 3:31, druhý po 3:38 (to by ještě šlo). Ale pak jsem začal cítit, že nohy zpomalují. V půlce jsem kouknul na hodinky a už jsem byl na tempu zhruba loňského času - kolem 3:38-3:39 (to by ještě nebylo tak špatný). Ale v druhé půlce závodu už jsem jen tuhnul, nohám už se nechtělo a hlavně tělu se vůbec nechtělo vyjít ze zóny komfortu, prostě se mu chtělo běžet jen pohodlně, vůbec jsem se nekousl. Nohy jak olovo, tempo mi spadlo až na 4:00 min/km na 9 kilometru. Na hodinky jsem radši nekoukal, už jsem jen čekal, kdo další mě ještě předběhne. Ségře se to málem povedlo a zaběhla fakt super čas, ale naštěstí doběhla ještě kousíček za mnou .

Kilometr a kousek před cílem mě doběhl Péťa Klimeš, který mě aspoň trochu probudil z mého spícího, pohodlného stavu, na poslední kilometr jsem přidal a ještě trochu roztočil nohy do tempa cca 3:43 min/km. Výsledný čas o minutu a půl horší než loni - zhruba 37min 50s. Když se ohlídnu na to, co jsem si zažil za poslední měsíc, asi bych měl být vůbec rád, že jsem se zdravý a živý postavil na start a celý závod odběhl . Teď bych měl nechat svoje tělo aklimatizovat zpět na zdejší podmínky, odpočinout si a najet na klasické tréninky. Věřím, že závodní tempo bude jen lepší a lepší a ještě se ukáže, co jsem natrénoval v Keni. 

Terka – Na závod po Peček jsem se moc netěšila, ostatně jako každý rok. Závod o délce 10 km je pro mě dost krátký, navíc na závod přijede hrozně dobrých běžkyň na republikové úrovni a už na startu vím, že nemám šanci zabojovat o bednu. Přesto jsem si i letos zkusila na této trati vytvořit alespoň nový vlastní „osobák“ na 10 km.

Na závod jsem nebyla moc dobře připravená, ale to mě neomlouvá, a navíc mě ještě den před závodem začalo bolet v krku. Ještě vteřinu před startem jsem vlastně nevěděla, jak se mi poběží a jaké tempo mám zvolit. Během závodu nikdy nekoukám na hodinky, tentokrát jsem se několikrát podívala na průměrné tempo, ale poslední 3 km jsem netušila, na jaký čas běžím.

Vystartovala jsem v tempu kolem 3:40 min/km, což mi připadalo dost rychlé, ale běželo se mi celkem příjemně, a tak jsem se držela se zběsilým davem závodníků. Vítr moc nefoukal a dařilo se mi udržovat vyrovnané tempo až do otočky na 5 km. Když jsem viděla proti sobě běžet bráchu, trochu mě to povzbudilo a rozhodla jsem se zkusit se mu co nejvíc přiblížit. V první půlce závodu jsem předběhla dvě závodnice a na otočce jsem tušila, že celkově jsem přibližně na 8 pozici mezi ženami. Přibližně na 8 kilometru mě doběhla sokyně Terka a držela se mě zuby nehty.  Několikrát jsem se pokusila jí trochu setřást a předstírat, že mám víc sil než ona. Bohužel mě prokoukla a nakonec mi ještě pořádně natrhla prdel.  Na posledních dvou kilometrech už se mi nepodařilo udržet tempo a zpomalila jsem na 3:52 min/km.

Terka zabojovala a dala si krásný finish. Ještě na poslední rovince před cílem jsem před sebou zahlédla bráchu, což mě trochu překvapilo. Do cíle jsem doběhla v čase 38min 04s. Udělala jsem si nový osobák na 10 km (poslední byl 39min 16s). Sice jsem si nechala naložit a v kategorii jsem skončila až na 6. místě, ale s výsledkem jsem docela spokojená. Doufám, že mám ještě nějaké rezervy na to se zlepšovat (tedy hlavně na delších závodech).

Fuj, stejně tyhle krátké závody nemám ráda!!! 

Po závodě jsme zašli v Pečkách do resturace U Rejnoka a dalsi si s rejnokem selfie! Jídlo chutnalo dobře  Výsledky ze závodu ZDE.