Pardubický vinařský 1/2 maraton 2017

Dlouho očekávaný den, kdy jsme se měli vydat v našem rodinném triu (Tom, Terka a táta) na Pardubický vinařský půlmaraton, nadešel. Dne 15. 4. 2017 jsme společně nasedli kolem 8:30 do auta a vyrazili směr Pardubice. Počasí by bylo celkem ideální (kolem 13°C), kdyby nefoukal celkem silný vítr. Start závodu byl plánovaný až na 13.00 hodinu, kdy dokonce vykouklo sluníčko a teplota se zvedla ještě o několik stupňů výš. Bohužel vítr neustával, a tak nám nezbylo než se s ním na trati poprat.

My dva (Terka a Tom) jsme byli registrovaní na závod v rámci Mistrovství ČR, což pro nás znamenalo, že jsme měli startovné zdarma. Bohužel startovní pole běžců, kteří přijeli závodit v Mistrovství ČR, bylo hodně kvalitně obsazené, takže jsme neměli moc šanci zabojovat o bednu. Po vyzvednutí startovních čísel, tašek s reklamními tričky a kvalitním vínem, jsme se šli převléknout do běžeckého oblečení.

Rozklusali jsme se, pozdravili se s několika přáteli, kteří také dorazili na závod a míjeli jsme se s nimi u šaten a po cestě na náměstí (kde byl cíl závodu). Prohlédli jsme si zázemí závodu na náměstí, kde se měl následně odehrávat celý odpolední program a vyhlašování.

Na startovní čáru jsme se dostavili několik minut před 13:00 hodinou. Na závod dorazilo i několik keňských závodníků (3 muži a 3 ženy), kteří si přijeli pro ceny za nejlepší místa v mužských i ženských kategoriích. Mezi dalšími kvalitními závodníky z české špičky, kteří si přijeli obhájit své pozice v rámci MČR, byli například Vít Pavlišta, Petr Pechek a běžel i náš rychlý kamarád David Vaš . Mezi ženskými bylo letos pořádně našlapáno, dorazily běžkyně jako Petra Kamínková, Ivana Sekyrová nebo Daniela Havránková a tak dále.

Přesně v 13.00 zazněl výstřel a my se společně s davem přibližně o 1300 běžcích vydali na trať dlouhou přesně 21,0975 km vedenou dvěma okruhy ulicemi města Pardubice.

TERKA – Na závod do Pardubic jsem se dlouho těšila. Dokonce jsem trochu doufala, že bych mohla zabojovat o nějaké ocenění, jelikož se rozdávaly peněžní odměny (price money) až do 10. místa. Když jsem zjistila, kolik úžasných závodnic se rozhodlo přijet do Pardubic a ukázat, co mají v nohách, moje naděje na ocenění byla fuč. Přesto jsem se postavila na start s odhodláním zaběhnout, co nejlepší čas.

Už od startu jsem se zařadila za skupinku dvou běžkyň, které (dle mě) vystartovaly až příliš rychlým tempem kolem 3:45 min/km. Věděla jsem, že na mě je to moc rychlý start, ale nechtěla jsem je pouštět z dohledu. Celý první okruh (10km) se mi běželo celkem dobře, cítila jsem sílu v nohách a udržovala jsem tempo se svými 3 soupeřkami. Bylo vidět, že taky běží dost naplno a rozhodně si nešetří síly na druhou část závodu. Už své tělo natolik znám, že mi bylo jasné, že v druhé půlce závodu nebudu mít síly na přidávání. Jen jsem doufala, že dokážu udržet tempo kolem 3:55 min/km.

Při proběhnutí do dalšího kola jsem na chvíli pocítila novou vlnu energie a závodního ducha (11. km jsem měla nejrychlejší v tempu 3:44min/km). Bohužel na mě s každým dalším kilometrem začala dopadat únava, nejspíš už z předešlých několika závodů, které jsem běžela hodně naplno a hlavně z pražského půlmaratonu před dvěma týdny. Nohy začaly těžknout a mě se dvě ze soupeřek pomalu ale jistě ztrácely z bezpečné vzdálenosti. Navíc dost silně foukalo a na některých částech trati jsem musela běžet sama.

Běžecké pole už bylo natolik roztrhané, že než se mi povedlo někoho doběhnout a schovat se do vaku, musela jsem i několik kilometrů bojovat proti větru sama. Od 15. kilometru jsem jen zpomalovala a zpomalovala (16. km nejpomalejší v tempu 4:09 min/km). Pak se ke mně naštěstí připojil jeden ze závodníků, který mě vzal do vaku a ještě mě svou přítomností povzbudil na několik posledních kilometrů před cílem. Společně jsme na poslední dva kilometry zrychlili opět do tempa kolem 3:55min/km až 3:50 min/km. Cílovou čáru jsem zdolala v čase 1:23:36, což byl proti mému času na pražském půlmaratonu horší výsledek o necelou minutu.

Tentokrát jsem však musela bojovat o dost víc, a chvílemi to i bolelo. Myslím, že to byla kombinace nahromaděné únavy společně s přepáleným startem (abych se držela konkurence). Když mi během závodu o nic nejde, běžím podle pocitu a dokážu si síly rozvrhnout téměř naprosto vyrovnaně. Tentokrát jsem se nechala strhnout bojem o pozici hned od začátku a v druhé půlce závodu na to pořádně doplatila. Taky dobrá zkušenost!!! Jinak krásný závod, ze kterého jsem si kromě nových přátel a bolavých nohou, odvezla spoustu úžasných zážitků. 

TOM - Pardubický vinařský půlmaraton jsme běželi letos poprvé, a tak jsem se těšil na pro mě novou trať, nový závod. Jak už psala Terka, startovní pole jak v mužské, tak ženské kategorii bylo našlapané, takže já se o pořadí zajímat vůbec nemusel, no stress, paráda  

Na start jsem se postavil odpočatý, "vyladěný" a cítil jsem se fakt dobře. Poslední týdny šel konečně trénink kvalitně, půlmaraton v Praze se mi běžel taky pěkně a ještě jsem nešel moc závodů naplno, takže síly furt dost. Stejně jako v Praze i na tomto půlmaratonu jsem si hodně hlídal tempo prvních pár kilometrů. Hlavně to nepřepálit, to je u mě vážně důležité, běží se mi pak prostě dobře 

Stupňování tempa a celkově pocitově jsem kopíroval poměrně přesně Pražský půlmaraton. Tady bohužel více foukalo a podle mě byl půlmaraton celkově o něco pomalejší, i podle časů eliťáků. Mohlo to udělat 1-2 minuty, no, ale to už je zase "kdyby". První kilometr jsem tedy zvolil pomalejší tempo kolem 3:50, možná 1-2 sekundy pod. Pak už jsem to pomalu ale jistě stupňoval ke 3:40 či lehce nad a tam se to tak nějak snažil udržet. Některé pasáže se však projevil vítr, bohužel jsem většinu času běžel sám a za nikoho se mi nepodařilo moc schovat. Občas jsem se s někým "potáhl", ale ne moc dlouho, škoda.

Tempo jsem tak nějak furt držel, v půlce jsem měl na garminech zhruba 3:42-3:43, v závěru 3:45. Hodinky však proměřovali, takže v reálu je to zase myslím nejmíň o 2 sekundy pomalejší. Do cíle jsem si zasprintoval s 3. českou ženou, která mě ještě vyhecovala a nakonec mi i natrhla o 2 vteřiny  A výsledný čas? Úplně jsem to viděl jak to nestihnu o ty 1-2 vteřiny a bylo to tak - 1:20:01, prostě tam tu devítku ani tentokrát neuvidím  Ale opět je to alespoň osobní rekord, o 27 vteřin na certifikované půlmaratonské trati.

Nicméně běželo se mi super, nic nebolelo, nepřišla krize, pocitově bolel až závěr a ani se opět necítím moc unavený. Hned ze závodu jsem se nechal vyložit v Pelhřimově, kde mě čekal slučák ze střední po dlouhé době, a tak regenerace nebude úplně top. Přijel jsem asi v 5 v noci a měl jsem asi docela dost "nakoupíno". No, dneska v neděli dáme oraz a zejtra už to půjdu rozklusat.

A co nás čeká dál? Příští neděli 23. 4. 2017 se vydáme na závod o délce 25 km v rámci Jihočeského běžeckého poháru do Hluboké nad Vltavou. Do té doby musíme trochu odpočinout a nabrat nové síly. Hlubokou však asi půjdeme už zase volněji, v poslední době bylo hodně závodů...

Těšíme se

Zdar Terkejšna a Tomš