Maraton T1 - ČB (2018)

Ledna v sobotu jsme se vydali na náš první závod v roce 2018. Terka se teď potlouká s přítelem už cca 20 dní někdo po Srí Lance v teploučku. Ale já a taťka mrzneme doma v Česku. První závod Jihočeského poháru v novém roce, jako vždy - Maraton v ČB, tentokrát však trochu jinak než minulé ročníky. Loňské roky se maraton konal v podzemních garážích Mercury obchodního centra, letos byl přesunut do Pavilonu T1 na výstavišti. To znamenalo asi ještě víc kol a zatáček . Jedno kolo měřilo cca 400m. Maratonci museli tedy zdolat 105,5 kola. Maraton se dal také běžet ve štafetě o 4 lidech, kterou si zvolil taťka. Dále bylo možnost zúčastnit se 5km dlouhého Groz becker běhu, který jsme běželi loni všichni tři - já, Terka a taťka. No, ale letos jsem se prostě rozhodl, že si tam střihnu svůj první  celý maraton v životě. Nechtěl jsme začít s maratony tak brzo, ale koncem ledna letím pracovně na 2 měsíce do Afriky, tak jsem si říkal, proč se předtím trochu nezmařit na maratonu  A tak jsem se registroval na svůj první maraton. 

S tatíkem jsme ráno vyrazili z domu a kolem 8:30 jsme byli v pavilonu T1. Start štafety i maratonu byl v 10:00. Na startu se objevili jako každý rok výborní maratonci a ultramaratonci - Radek Brunner, Ondra Velička s Kačkou, Dan Orálek a další. Nicméně na start se nás postavilo i 123 běžců, kteří běželi celý maraton, ale dalších mnoho, kteří běželi štafetu. Na okruhu 400m, oops, za mě trošku moc . Neustále jsem musel kličkovat, zpomalovat v zatáčkách, při předbíhání si v zatáčkách hodně nabíhat a sebralo to hodně času i sil. Teplota kolem 15 stupňů a bezvětří však byli podmínky ideální.

No a jak se mi běžel můj první celý maraton? Jaké pocity jsem při závode měl? Kdybych to vše shrnul, tak výstižně použiji asi citát od Emila Zátopka - “Pokud chceš vyhrát, běž 100m. Pokud chceš něco zažít, běž maraton”. Je to tak.

Za celou tu dobu se mi honili v hlavě různé myšlenky, prožil jsem mnohem více “stavů” než při kratších závodech a byl to pro mě hlubší a nový zážitek. No asi musím někdy zkusit ultra, to musí být ještě násobné. A Jak se mi běželo? Před pár měsíci jsem běžel v Hradci Králové svůj osobák na půlmaraton za 1:17. V té době jsem měl kolem 55-56kg a běhalo se mi fakt lehce a dobře. Za poslední 3 měsíce jsem však natahal nějaké svaly, docela dost, ani nevím proč. Běhal jsem trochu nižší objemy, rád jím, sice zdravě, ale hodně. Moje tělo by furt rádo bylo spíše “kulturista” a tak snadno a rychle přibírám kila svalů na pažích, hrudníku, stehnách, no prostě všude. Teď mám kolem 62-63kg, při delších bězích je to hodně zdát. Poslední dobou mě z toho boleli trochu šlachy, protože větší váha - větší nápor, a čsto cítím dost ztuhlé a napumpované stehna při intenzivnějším běhu.

No a tak začal i můj maraton. Rozběhl jsem to kousek za vedoucí skupinkou, kde byl Radek Brunner a další. Všichni se mi však pomalu, ale jistě vzdalovali. Chvílemi jsem běžel s Pavlem Pirklem, který mi pak taky utekl, pak jsem ho zase dohnal, utekl mu já, pak zase on mě, ale nakonec jsem ho zdolal. Už na 5., kilometru se mi na tvrdém povrchu ozývali dvě šlachy. Jedna kterou jsem cítil z běžeckého tréninku pod pravým kolenem a druhou na levém chodidle, kterou jsem měl namoženou z chození v “bussines” botách v Berlíně.  Trochu chyba, vzal jsem si do Berlína super kožené bussines boty, ale vůbec nejsou dobré na chůzi. No a po pěti kilometrech jsem měl nohy tuhé a bolavé, skoro jsem přemýšlel, že to vzdám. Běželo se mi fakt špatně. Teda dýchalo se fajn, energie a vše ostatní sedlo jako vždy, občerstvování jsem si připravil skvěle, ale ty nohy, to byl teda děs. Nicméně když jsem si pomyslel, první maraton a jako mám ho vzdát? To bude trapas, no to ne, to musím dokončit  Tak jsem běžel dál a dál. Někdy kolem 10.km mě doběhl asi o kolo nebo možná dvě Daniel Orálek. Dana knížku jsem četl, trochu ho znám, jeho výkony jsou zapsané tučně v historii a vždy bude jeden z nejlepších českých za mě i světových ultramaratonců. Je to prostě osoba. To mě trochu nakoplo a chytl jsem se ho. Koukám do garminu, chytl jsem se ho 29. kolo. Ze začátku jsem běhal kola zhruba v čase 1:35-1:38. Dana jsem se chytl a běželo se mi s ním dobře, kola jsme běhali po 1:33-1:34. Říkal jsem si, sakra, zkusím se ho udržet, bude sranda. Docela to šlo a držel jsem se s ním asi 9-10. kol v čase 1:33, ale pak jsem cítil, že přeci jen to je maraton a měl bych zvolnit. Opět jsem si tedy zvolnil na své tempo kolem 1:38 a poté jsem začal tuhnout až na časy 1:40+.

Někdy mezi 15-20km jsem měl docela krizi, nohy boleli, a i když byla energie a síla, bolest dvou šlach na nohách byla vcelku intenzivní. Věděl jsem, že si pěkně odprásknu šlachy a nebudu moc delší dobu běhat. No ale už se mi to vzdávat nechtělo. Pak přicházeli různé vlny, vyplavovali se endorfiny a chytal jsem další dech, přišel úsměv do tváře a bavilo mě běhat dál. Od 25-35. kilometru se mi překvapivě běželo fakt dobře, i když časy už se pohybovali kolem 1:40 na kolo. Ve flaškách jsem měl namíchaný spešl ionťák, vše dobře vyvážené, ani chviličku jsem neměl žízeň, hlad, nedostatek energie, jediné co mě celou dobu trápilo byli ty napumpovaný a tuhý nohy. Ke konci už to tuhlo víc a víc, ale už jsem věděl že to doběhnu a ani nebudu muset moc zpomalit. Říkal jsem si, to už prostě dám těch 5km, když je to můj první maraton. Furt jsem se držel na 6. pozici celkově, ale někteří mě lehce dobíhali. Poslední kola jsem se docela šetřil a až úplně poslední kolo trochu přidal. No a pak mě najednou předběhl Ondra Velička a v ten moment jsem netušil jestli jde o celkové pořadí, nebo je kolo za mnou, byl jsem prostě docela mimo. Po chvilce mi to došlo a snažil jsem se ho ještě doběhnout. Dali jsme si slušný sprint do cíle, ale už jsem ho nestihl doběhnout., takže celkově jsem byl 7., a Ondra 2 vteřiny přede mnou. Cílový čas 2:57:19. Kdybych nebyl mimo poslední kola tak bych možná zrychlil dřív a udržel si 6. místo, ale kdo ví, je to jedno. Tak jako tak, 1. místo v kategorii a to mě potěšilo. A ten pocit v cíli? Úžasný…

Pak jsme s taťkou zašli klasicky do Indické. Poté se vrátili do pavilonu na vyhlášení Jihočeského poháru za rok 2017, přebrali jsme hodně cen pro Terku, já jsem taky něco vyhrál a strávili jsme pohodové chvíle s ostatními běžci kamarády. Terka vyhrála v 2017 celkově i ve věkové kategorii v Jihočeském poháru. Já jsem skončil celkově 3. v mužích a 2. ve věkové kategorii, se stejným počtem bodů jako Alois, který mě však porazil na jiné pravidlo. Také jako tým jsme s Terkou a Martinem Vondráškem obsadili místo 1. Kráááása.

Tento rok Terka asi neodběhá moc závodů z Jihočeského poháru, uvidíme jestli ji tu v Česku někdy uvidíme . Já s taťkou se pokusíme, nicméně já budu taky hodně na cestách. 

Ať se daří a ať to běhá v roce 2018!