KTRC Lipenský půlmaraton

Kolem 9 hodiny jsme v sobotu vyrazili v plné rodinné sestavě směr Lipno. Po cestě jsme ještě u Kamenice nabrali J.Škrletu, vynikajícího veteránského běžce a ve čtyřech jsme se "károu" dopravili až na místo, kde odstartoval další již 5. ročník Lipenského terénního půlmaratonu. Počasí těžce přálo, v půlce července když člověk čeká největší horka jsme dorazili na start, kde bylo v 11hodin kolem 15 stupňů... Všichni jsme si došli pro své startovní taštičky, nafasovali čísla s čipy a měli poměrně dost času na pokec s ostatními běžci a "flákání" v prostorech startu. Start byl o 15 minut přesunut a na trasu půlmaratonu jsme se vydali až 13:45. Mezitím jsme se ségrou utratili nějaké "šušně" v Kilpi stánku, ségra si koupila vestičku a já kšiltovku, jelikož jsem nedávno v ČB na půlmaratonu jednu ztratil. Tak jsme si udělali trochu radosti.

Po kratším rozběhu jsme se začali deset minut před startem řadit ve startovním poli. Teplota se o něco málo zvedala, ale stále bylo strašně příjemně, počasí pro běh jak stvořené. Já @M, jsem si poprvé na tomto závodě vyzkoušel běžet s novou gopro kamerkou (Gopro session) na čele, se kterou plánuji točit závody a vždy po závodě sestříhat nějaké kratší videjko. Kamerka je vcelku vychytaná, malá a na hlavě působí podobně jako čelovka, možná je trošičku těžší, ale jinak pohoda. Akorát popruhy jsem si moc utáhl a když jsem to sundal po 2 hodinách z hlavy tak jsem pocítil, že jsem si ty 2 hodiny slušně "presoval šišku" a trochu mě bolela :D. Na cca 17.km mi chcípla baterka, ale natočeno toho mám vcelku dost. Kamerka má vydržet točit něco okolo 2 hodin, ale pouštěl jsem jí již 10 min před startem a nastavil o něco lepší rozlišení než standart takže vydržela tak 1:45. Vyhlášení jsem potom dotočil mobilem. V týdnu se snad můžete těšit na nějaké sestřihané videjko. 

V 13:45 jsme se tedy vydali na trasu Lipenského terénního půlmaratonu s převýšením okolo 1km..Hned po pár metrech po rozběhu nás čekalo stoupání. Ze začátku ještě po silnici, ale již brzy jsme se dostali na první sjezdovku, kterou jsme museli zdolat. Po zdolání sjezdovky jsme zaběhli do lesa a čekala nás krásná lesní pasáž, těžká na techniku. Na to jak moc poslední týden pršelo, nebyla trať zas tak moc promočená a běželo se v pohodě. V lese jsme prvních pár km stoupali a pak zas klesali. Překonat jsme museli mnoho padlých stromů, velkých šutrů a kořenů, ale takovéto závody v lese milujeme nejvíc :)… Nevím přesně, ale tuším, že někde před polovinou se seběhlo z lesa do vesničky, proběhlo se, pak se běželo mírně vlnitým terénem kolem řeky a větší stoupání zase začalo až na 13-14.km... Čekaly nás další výživné kopečky, další ještě prudší sjezdovka a ke konci taktéž výběh po schodech na rozhlednu a seběh dolů. Do finiše pak seběh po louce dolů a poslední rovinka po nábřeží do cíle... Vážně výjimečná trasa nádhernou přírodou :)

@TOM - Po mém zranění plantární f., která mě konečně přestala bolet jsem myslel, že už je konečně trápení dost. Po rozbíhání poslední týden mě sice na stejném chodidle ještě trochu něco pobolívalo, ale bolest to byla na jiném místě a úplně jiná, takže jsem myslel, že jsou to akorát nějaké šlachy. Již před závodem jsem je trochu cítil, tak jsem zvolil jen kratší rozběh a závod jsem začal volněji, dal si kameru a běžel prostě na pohodu - no stress. Po volném rozběhu jsem trochu přidal a první 3-4km běžel v závodním tepu a myslel jsem, že by to mohlo jít a zaběhnout nějaký slušný čas. Avšak když přišel první seběh, začal jsem chodidlo cítit více a více a při sbězích jsem se vůbec na pravou nohu nemohl spolehnout a nemohl jsem jít zdaleka nadoraz.

Takže jsem rezignoval na závodní tempo a při sbězích už jsem jen zpomaloval a postupně šel seběhy pomalu klusem. Vždy když přišel seběh, předběhlo mě spoustu závodníků. V kopcích jsem chodidlo tolik necítil, tak jsem zase sesbíral pár závodníků, který mě při seběhu předběhli a v kopcích tuhli. Nicméně od závodního tempa už měla zbylá část závodu daleko. Při posledním seběhu už jsem se málem bolestí rozbrečel :D... Ale jelikož jsme byli se ségrou registrování taktéž jako tým dvojic, chtěl jsem aspoň závod doběhnout. V posledním seběhu mě už doběhla ségra, tak jsem si sní dal závěrečný finiš a moc jsem si to užil :). Po doběhnutí jsem si skočil ještě do Lipna a trochu jsme s Martinem zaplavali, zatímco druhý Martin máčel jen nohy u břehu a tlemil se, jak mrzneme, já si ale myslím, že v té vodě bylo tepleji než nad vodou ! :)...

Co s chodidlem vážně nevím, bolest to byla hodně intenzivní, ale vypadá to úplně na něco jiného než předtím. Zranění předtím jsem cítil spíše na spodu chodidla, bylo to ztuhlé, bolest jsem vůbec nemohl prsty nasahat a podle všeho to byla plantární f., kterou jsem vyléčil. Tato bolest je spíše seshora chodidla, i na dotek to trochu bolí, občas ostré píchání no a vypadá to buď na zrasované šlachy, nebo mi to furt připomíná starou blbou únavovou zlomeninu. Nicméně v týdnu si už vážně zajedu do nějakého soukromého diagnostického centra, kde mi 100% zjistí co s tím teď mám, ať už se toho můžu nadobro zbavit. A teď to vypadá, že můžu nasadit zase svůj "neběžecký trénink".

@TERKA - Trochu jsem tohoto závodu bála, protože jsem poslední tři týdny nemohla pořádně trénovat (kvůli namoženému chodidlu). Rozhodla jsem se běžet podle pocitu a neřešit čas ani umístění. Hned kousek po startu začalo celkem prudké stoupání, ve kterém jsem nasadila pro mě vyhovující tempo a cítila jsem se dobře. Po pěti minutách jsem mohla snadno vidět, že jsem celkově třetí žena. Při prvním výběhu sjezdovky jsem se chvílemi dostávala na druhou pozici, ale to ještě vůbec nic neznamenalo. Bylo mi jasné, že během závodu se bude ještě hodně měnit. Při seběhách v lese jsem hodně ztrácela, seběhy nejsou mojí silnou stránkou a ještě jsem nechtěla riskovat pád. Se svou sešroubovanou páteří by každý pád mohl mít dost nepříjemné následky. Obě sokyně mě snadno přeběhly a já se vrátila na třetí pozici. Proto jsem se snažila využít svých předností v kopcích a na rovinkách. Kolem 10. kilometru jsem předběhla soupeřku na druhém místě a těsně před dlouhým stoupáním jsem se dostala na 1. pozici mezi ženami. Když jsem se dostala na 1. pozici už jsem zapomněla na svoje předsevzetí běžet “na pohodu” a rozhodla se udržet si vedoucí pozici až do cíle. Ve dlouhém stoupání jsem postupovala celkem lehce a předbíhala i další běžce. Stezka korunami stromů byla krásná část závodu, a když jsem jí zdolala už jsem věděla, že do cíle není daleko. Doběhla jsem bráchu a společně jsme zakončili závod ruku v ruce. Byl to krásný zážitek a úžasný pocit!!! S časem 1:50:08 jsem celkem spokojená (celkově 25. místo). Děkuju moc všem za podporu během závodu (Martin Vondrášek, Martin Kolář, brácha Tom a další). Těším se na další ročník a souboj s kopci :)

Jako tým Terka a Tom - Dva běžci jsme se umístili na druhém místě. Všechny výsledky ZDE.

Následuje kratší závod za 2 týdny u Černovic. Tak uvidíme v jaké sestavě se postavíme na start. Zatím hoy, Térka a Tom! :)