TomášaTerka 1. 1. 2018
KleKluLi 27km (2017)
Předposlední den v roce 2017 jsem se vydali na náročný, ale krásný závod - KleKluLi. Report z loňského ročníku. Letos bohužel taťka běžet nemohl, den před závodem ho chytla silná střevní nemoc a bez energie v těle se takovýto závod vážně běžet nedá.
I tak s námi taťka celý den strávil, dělal nám společnost, fandil nám a dovezl nás na závod. V sobotu dopoledne jsme se tedy s ostatními závodníky sešli v Českém Krumlově na vlakovém nádraží, kde začíná závod s náročnou trasou cca 27km dlouhou, přes Kleť a Kluka, až do Litvínovic u Českých Budějovic. Start závodu byl jako loňské ročníky 11:11, v Krumlově bylo lehce nad nulou, ale velká část trati v lese na Kleť a hlavně z Kletě byla pod ledem. Jak jsme se s tím vypořádali?
Tom – Začal bych klasicky nějakou výmluvou proč se mi neběželo moc dobře 
. Poslední skoro dva měsíce jsem měl méně odpočinku, už nemám svých krásných 9 hodin spánku denně a často vstávám v 5 ráno, abych stihl všechnu práci. Odpočinku a regenerace není tolik, hold ten běh teď tolik nehrotím. Jak jste si všimli poslední měsíc se mi nepodařilo sepsat ani žádný nový článek na blog, ale věřím, že to už brzy napravím. No to by bylo k výmluvám, teď už realita
I přesto jsem se na závod moc těšil a v 11:11 jsem již po třetí vyběhl na tuto náročnou trať. Směrem na Kleť se mi běželo dobře i hrozně, smíšené pocity. Rozběhl jsem to podobně jako loni, nicméně v kopcích jsem se moc nezadýchal, což je zvláštní. Nohy byli však opět jako dva betony, jako kdybych běžel se závažím na stehnech. Možná jsem naběhal poslední dobou zbytečně až moc kopců a prostě jsem neměl stehna odpočaté, a nebo to bylo tím, že jsem za poslední dva měsíce přibral 5 kg. Moc to není vidět, ale nalepili se mi svaly a maso právě na stehna, paže... Svalová paměť je sv*ně a moje kulturistické geny je těžké přesvědčit, že nechci být kulturista, ale běžec
Z Kleti dolů jsem to pak rozběhl pořádně a stehna nechal valit z kopce dolů. Do kopce byla sice stehna těžká, ale z kopce jsem měl v nohách pekelnou sílu, jistotu a mohl jsem to řádně pustit. Předběhl jsem tak pár závodníku, i na nějakou dobu Aloise. Nicméně po seběhu z Kletě jsem ještě s jedním závodníkem zaváhal, nevěděli jsme kam odbočit. Nevšimli jsme si žádného značení a museli jsme tak na 20 možná i víc vteřin úplně zastavit a čekat až nás někdo doběhne. To byl Alois, který nám řekl, kam dál běžet. Když se snažíte nahnat každou sekundu v seběhu a pak skoro půl minutu čekáte na místě, to docela naštve a podkopne motivaci. To byl první impuls, kdy jsem možná závod začal brát lehce laxně a už se potom tolik nehecnul.
V polovině trasy před výstupem na Kluka přišla konečně „občerstvovačka“. Snad poprvé, kdy mi v závodě scházeli na trati občerstvovačky. To byla další věc, kterou jsem v tomto závodě pohnojil, poprvé jsem nedostatečně hydratoval tělo před závodem. Nějak jsem to podcenil, měl jsem vážně žízeň a cítil jsem, jak se mi zahušťuje krev a jak se mi hůř dýchá s každým kilometrem – zhoršení okysličení svalů při zahuštění krve dehydratací, mám špatné proudění krve v cévách, takže o to víc jsem na to háklivý.
Na občerstvovačce na 13km jsem se tak napil víc než je zvykem (jak můžete vidět i na fotce, kde si dávám pohodičku) a pokračoval jsem dál. Výběh na Kluka a další seběh. Na chvíli mi tekutiny pomohly, ale s dalšími kilometry jsem jich zase více ztratil. Asi od 18. kilometru do konce jsem snad 4-5x musel zastavit a prosit cyklisty nebo fanoušky na trati, aby mi dali něčeho napít, což mi vzalo nejen úsilí, ale i hodně času a motivace.
Do cíle už jsem to tak nějak doběhnul, byl jsem rád, že jsem se nerozsekal, ale i tak jsem si závod a náročnou trať užil. Poslední kilometr jsem do toho ještě lehce šlápnul jelikož jsem za sebou viděl pár závodníků, síly zbylo dost, takže jsem si udržel své celkově 7. místo v čase 2:12:30. O cca 2,5 minuty horší výsledek než loni, trať byla však možná o nějakou tu minutku pomalejší, hlavně ledový seběh z Kletě byl značně pomalejší. Takže výsledek možná porovnatelný, nicméně letos jsem běhal jiné závody značně líp, takže výsledek nehodnotím moc dobře.
No a na konci ledna odlétám pracovně opět do Kapského města na cca 7 týdnů. Ale ještě předtím jsem se rozhodl udělat blbost a přihlásil jsem se na svůj první maraton – V ČB v pavilonu T1, budu kroužit s ostatními maratonci! Bude sranda…
TERKA – Poslední závod roku 2017 a hlavně můj poslední závod před odjezdem na daleké cesty po jihovýchodní Asii. Poslední týdny jsem netrénovala tolik, jak bych chtěla, ale hlavně vůbec ne tolik, abych dokázala na závodě KleKluLi pokořit svůj loňský traťový rekord.
Vystartovala jsem společně s Peťou Mackem, stejně jako loni. Opět jsme se rozdělili na cca 4.kilometru závodu, bohužel letos jsem byla já ten pomalejší z nás. Nechala jsem Peťu utíkat vpřed a sledovala jeho vzdalující se záda. Pak už mi nezbývalo než se prát se zledovatělým povrchem trati směřující na vrchol Kleti.
Zbytek části mého reportu ze závodu shrnu do několika postřehů:
- Opravdu pomalu stoupám k vrcholku Kleti a kolem mě se prohnal Petr Klimeš s nesmeky na botách.
- Cesta z Kleti dolů – fakt brutální skluzavka, chvílema skoro jdu, hrozně se nechci rozsekat, okolo mě se prožene Martin Kolář, Jirka Diviš, pak David Ardamica..
- Občerstvovačka – taťka přihlížející u trati na mě hejká, že se plazím jak lemra..To fakt povzbudí!!!
- Stoupání na Kluka – naštěstí cesta v lese není namrzlá tolik jako na Kleť, pálí mě stehna, asi už pořádně zakyselený…
- Klesání z Kluka – běžím společně s jedním mladším závodníkem, oba přehlídneme tři obří oranžové šipky na stromech ukazující odbočení vpravo a běžíme dál rovně…
- Hledáme cestu zpět, bereme to přes les a nabíháme na silnici, vracíme se a doufáme, že se napojíme na trať..naštěstí cca po kiláku jsme opět na trase závodu.
- Podruhé jsem dohnala Jirku Diviše a podruhé ho předbíhám..to naštve
- Zbývá cca 8,5 km do cíle, už tam chci být…
- Běžím podél plotu po lesní cestičce a šlápnu do jediné obrovské kaluže plné bahna…levá bota kompletně promočená…To nechceš!
- Dobíhám Martina Vondráška, který se diví, co tu dělám…Vysvětluju, že jsem se trochu ztratila…Chvíli běžíme společně, ale pak mu utíkám..
- Ještě cca 4-5 km do cíle, nevím přesně, podle hodinek už se nemůžu řídit..
- Nohy už mě moc neposlouchají cca od 22. kilometru…sem na sebe naštvaná, že nedokážu běžet rychleji..v duchu si nadávám, co lezu na tokový závod, když na to nemám natrénováno…
- Poslední kilák, potkávám bráchu, jak kluše naproti a povzbuzuje mě..
- Probíhám cílovou bránou a mám fakt dost...čas 2:28:34 (o 12 minut horší než loni)..Fuuuuj!!!
- Chvíli to rozdýchávám, mám trochu mžitky před očima, to se mi ještě nikdy nestalo (promiň tati, už chápu)..
- Stačí trocha horkého čaje a už je mi fajn, povím něco do mikrofonu (vůbec nevím co) a koukám na hodinky, kolik ukazují - 28,32 km…No co, tak jsem si té krásné přírody v okolí Krumlova a Litvínovic prohlídla o trochu víc než bych chtěla..
- Krásnej závod, hodně silných zážitků, úžasná atmosféra, nejlepší lidi..
- Obhájila jsem si loňské vítězství, ale hlavně si užila celý den..
Běhu ZDAR v roce 2018!!!!
