TomášaTerka  2. 1. 2017

Jak jsem si loni po prvním dokončení tohoto závodu slíbil, tak jsem splnil a na závod se vrátil - report z loňského ročníku. Závod na KleKluLi jsem loni běžel z rodiny jediný, Terka ještě neměla připravená na takto náročný závod své záda a taťka si na něj loni ještě netroufl. Letos? V plné sestavě...  

30.12.2016 v pátek ráno jsme se v rodinném triu vydali do Litvínovic. Při cestě ukazoval teploměr auta děsivých -8° . Sakra, to nebyl úplně nejpozitivnější začátek dne. Po 9 hodině jsme dorazili do Litvínovic a šli si nafasovat čísla do sálu místního hostince Na Zlaté stoce. Poměrně v rychlosti jsme se převlékli do běžeckého, s Terkou jsme si dali kilometr rozklus, připravili si vše, co jsme potřebovali sebou na start a kolem 10 hodiny jsme nasedli do jednoho z připravených autobusů, který nás dovezl na start závodu do Českého Krumlova. Z Litvínovic do Krumlova jeli 3 autobusy a na startu se letos sešel opět rekordní počet závodníků, tuším kolem 210. 

V Krumlově na vlakovém nádraží, kde je start závodu jsme měli ještě něco přes půl hodiny času do startu. Párkrát jsme si došli ještě ulehčit na toaletu, dali si pár selfíček s kamarády, s Terkou jsme ještě naklusali 2km s pomalejšími rovinkami a naladili se na závod. Tatíkovi jsem půjčil batůžek na ultramaraton, který si vybavil několika gely a dal jsem mu i 3 kuličky se sršním nektarem. Ještě asi 30 minut před závodem jsme do sebe všichni kopli ode mne umíchaný drink se sršním nektarem a pár dalšími ingredienci. V Krumlově na startu nám svítilo sluníčko a bylo jasno. Určitě bylo pořád pár stupňů pod nulou, ale na sluníčku bylo příjemně.

V 11:11 jsme se všichni startující fotili v kruhu a nečekaně výstřelem z pistole byl odstartován závod. Prvních 6km výběh na Kleť, nastoupáno přes 500 výškových metrů a tak dáál. Jak se nám s Terkou běželo ?!

TOM - Loni jsem běžel KleKluLi poprvé a závod jsem si samozřejmě zamiloval. Náročný terén, nepředvídatelné počasí, délka přes 27km, den před silvestrem, to je prostě dobrá výzva. Loni byli podmínky údajně nejlepší za posledních pár let a trať byla velmi rychlá. Nepamatuji si, že by to někde loni klouzalo nebo bylo nepříjemné počasí. Bylo pár stupňů nad nulou a poměrně sucho. Loni jsem závod chtěl jít volněji a k trase jsem se stavil trochu s respektem, tudíž jsem začal pohodovějším tempem než letos. No a to se mi taky vyplatilo. Už loni jsem věděl, že jsem zvolil dobře "nepřepálený" start a pak se mi běželo celý závod dobře, hlavně jsem netuhnul do kopců.

Letos? Příprava dobrá, suprově odpočatý, ale bohužel k trati už jsem neměl takový respekt. První dva kilometry jsem šel podstatně rychleji než loni a to byla trať letos namrzlá a o něco pomalejší. Rozběhl jsem to s čelní skupinkou a držel se průběžně na 3-6. místě, tuším. Bohužel na 5. kilometru, kdy začalo nejostřejší stoupání na Kleť jsem totálně vytuhnul a z naší skupinky jsem musel přejít první do rychlochůze. Poslední nejpomalejší kilák na Kleť, který jsem loni zdolal 7:23 jsem letos měl za hnusných 8:56  První dva kilometry jsem oproti loňsku získal sice nějakých 30-40 vteřin, ale na 4-6. kilometru jsem ztratil kolem 2,5 minuty. Vyplatí se první dva kiláky honit s přední skupinkou? NE!  Klasika... Pro zajímavost menší porovnání letošních a loňských časů na každém kilometru, označené první dva přepálené km a následné tuhnutí v kopcích 





Trochu nas*aný po výběhu Kletě jsem se oklepal, rozhejbal nohy a pustil se do dlouhého seběhu lesem, který pokračuje dál po asfaltce. Seběh má celý cca 5km a pro nohy je asi náročnější než výběh. Loni jsem při sebězích dost trpěl a nejvíc jsem ztratil právě tam. Letos to bylo naopak. Kvůli přepálenému startu do kopce jsem trpěl a ztratil víc v kopcích a seběhy a lehce vlnité nebo rovné úseky jsem zaběhl vcelku slušně. Na celé trase se muselo dávat bacha kam se šlape. V lese byla poměrně pohodlná menší vrstva sněhu, ale na asfaltce to bylo místy dosti zledovatělé. Pomalu jsem se dostal k výběhu druhého kopce Kluka. Na občerstvovačce jsem do sebe kopl trochu ledové vody a kousíček jedné kuličky s nektarem, ale energie bylo dost a žízeň jsem neměl, takže po zbytek závodu už jsem se neobčerstvoval. Letos jsem při výstupu na Kluka oproti loňsku ztratil asi minutu. Do kopců mi to letos tuhlo a lýtka byli nějaké utavené. Naštěstí Kluk už je prostě prcek oproti Kleti a zdolání netrvá moc dlouho. Na cca 15.km jsme dosáhli vrcholku Kluka a přišel druhý prudší seběh. Jak jsem na tom byl v pořadí jsem vlastně vůbec netušil. Při sebězích se rozděluje trať někde na více možných tras, někoho jsem předběhl, někdo mě a někdo běžel asi štafetu, takže jsem prostě neměl páru. Při seběhu z Kletě jsem se asi 3x musel zastavit na 10-15 vteřin a hulákat na ostatní běžce kam mám běžet, nepamatoval jsem si moc trasu a když to na startu organizátoři vysvětlovali, samozřejmě jsem drbal a neposlouchal. (Díky Romane H., že jsi mi asi 2x zachránil prdel a poradil mi kam mám běžet )

Při druhém seběhu jsem se docela divil, že mi neumírají stehna jako loni a mohl jsem to z kopců valit docela naplno. Na 18.-19.km už přechází trať na vlnitou a žádný větší kopce ani seběhy už nás nečekali. Prvních pár kilometrů se běží lesem docela v terénu, kde to bylo zmrzlé, různé kaluže a díry, ale dalo se to. Nasadil jsem tempo a vcelku pohodlně ve slušné rychlosti jsem doběhl do cíle. Cestou už jsem vlastně ani nikoho nepředběhl, pouze jsem si zvětšil náskok před běžci, které jsem předběhl při zdolávání Kluka. Před sebou jsem viděl při posledních 7-8 kilometrech dva závodníky, ale dohnat je fakt nešlo  Valil jsem co to šlo, ale oni taky, a rozdíl byl víceméně furt stejný. Nicméně dlouhou konečnou pasáž jsem běžel o dost rychleji než loni i přes horší podmínky trati, tak aspoň s tím jsem trochu spokojen. Poslední kilometry jsem měl pod 4 min na km a jelikož jsem viděl na hodinkách, že bych i přes tuhnutí v kopcích mohl mít lepší čas než loni, tak jsem se ke konci moc nešetřil. Do cíle jsem doběhl v čase 2:09:50 podle mých hodinek a promrzlý si šel dát čaj. První polovina závodu bylo příjemně jelikož svítilo slunce, v druhé půlce už byla pěkná kosa a všichni jsme pěkně promrzli.

Netušil jsem na jakém místě jsem doběhl, myslel jsem že až tak 6-7. Terka doběhla malou chvilku za mnou jen něco přes 6 minut, to jsem fakt čuměl, respekt. Dali jsme si s Terkou kousek výklus, ale byli jsme dost promrzlí tak jsme to neprotahovali a radši si zašli dát teplou sprchu, polívku, čaj a šli jsme povzbuzovat ostatní co dobíhali. Nakonec jsem zjistil, že jsem skončil 3. v kategorii a 4. celkově, pouze 1 minutu a 50 vteřin za vítězem. To mě potěšilo a zároveň trochu naštvalo, když jsem si pomyslel, že jsem na výbězích naztrácel 3-4 minuty a ještě minutu kvůli neznalosti trasy a nepozornosti.  

TERKA – Na tento závod jsem se děsně těšila. Díky tomu, že je to celkem náročný závod dlouhý přes 27 km, s velkým převýšením a v terénu, tak je pro mě jako stvořený. Příprava proběhla v rámci mezí, několik delších běhů, několik tréninků v kopích.

Od výstřelu startovní pistole jsem si závod po celou dobu užívala. Vystartovala jsem společně s běžeckým kolegou Petrem Mackem, se kterým jsem se domluvila, že poběžíme spolu. První dlouhé stoupání na Kleť jsme nepřepálili a zvolili poklidné tempo, které mě až mírně znervózňovalo. Petrovi podstatně víc klouzali boty než mě, a tak jsem se od něj na 3 km odpojila a pokračovala s mírným náskokem sama. Hned jsem se však připojila k dalším závodníkům. Běhen stoupání na Kleť se mi podařilo předběhnout celkem dost závodníků.
Když se začalo klesat, tak jsem věděla, že přichází moje největší slabina v závodě. Prudkých seběhů v lese po úzkých namrzlých kamenitých a kořenatých cestičkách se opravdu bojím a nemám odvahu nekoordinovaně se řítit z kopce dolů. Naštěstí i ostatním to hodně klouzalo, takže mě při dlouhém sestupu předběhlo pouze pár jedinců (mezi nimi i Martin Kolář ).

Další část závodu po silnici jsem se přidala k Martinovi Kolářovi a chvíli jsme běželi společně. V prvním mírném stoupání ještě před výběhem na kopec Kluk, jsem se od Marťase odpojila a vytvořila si malý náskok. Na občerstvovačce jsem do sebe kopla trochu teplého sladkého čaje a ještě se sluníčkem v zádech pokračovala v závodě.

Měla jsem ještě celkem dost sil, takže mé dvě datlové kuličky se sršním nektarem (připravené od bráchy), které jsem si nesla v kapse bundy, jsem ještě nepoužila. Až po vyběhnutí druhého stoupání (podstatně mírnějšího než byla Kleť) a seběhnutí dolů, jsem si dala jednu z mých kuliček. Fanoušci podél trati mě nadšeně povzbuzovali, když jsem je míjela a ujišťovali mě o mém vedení mezi ženami. Na první pozici mezi ženami jsem se dostala už přibližně na 2 km závodu a hodlala jsem si ji udržet až do cíle.

Oba kopce už jsem měla za sebou a zbývalo přibližně osm kilometrů. Držela jsem si tempo, o kterém jsem si byla jistá, že udržím až do cíle a možná ještě na závěr budu moci trochu zrychlit. Na 22 km jsem začala cítit mírnou bolest v levém chodidle, to se rozhodly protestovat moje oslabené šlachy v chodidlech, na které byl závod už příliš dlouhý.

Soustředila jsem se na trať a na ostatní závodníky, se kterými jsem společně zdolávala poslední kilometry trasy. Po seběhnutí do nížiny sluníčko zmizelo a dost se ochladilo, čehož jsem si všimla asi až po dalších 15 minutách. Poslední kilometry jsem udržovala tempo mezi 4:15 až 4:06 min/km a za povzbuzování fanoušků jsem protnula cílovou pásku v čase 2:16:29. Hned po doběhnutí mi oznámili, že jsem pokořila traťový rekord v ženách asi o 6 minut. Vůbec jsem po celou dobu netušila, kdo a v jakém čase drží mezi ženami rekord na této trati. Samozřejmě mi to udělalo velkou radost. Celkově jsem doběhla na 13. místě mezi muži.

Brácha už byl dobrou chvíli v cíli (doběhl v úžasném čase 2:09 na 4. místě mezi muži), a tak jsme se společně krátce vyklusali a protáhli. Dala jsem si teplou sprchu, horkou nudlovou polévku a bylo mi fajn.

S výsledkem jsem docela spokojená, ale pořád je, co zlepšovat. Už se těším na příští rok, kdy se určitě pokusím svůj čas vylepšit.

VÝSLEDKY