Keňa - ITEN, soustředění 2017 - report #04

V pondělí jsme se dopoledne vydali poprvé na trénink na místní tartanovou dráhu, kterou vlastní Lornah Kiplagat stejně jako naše centrum, ve kterém bydlíme. Dráha je pěkná, nová, akorát jsme nemohli běžet v 1. dráze, jelikož ji nechtějí mít vydupanou. Takže jsme trénink odběhali spíše na 2. dráze nebo ve vnějšku dráhy první. Ještě jednou se na dráhu vrátíme odběhat poslední trénink 1500ky. Odpoledne jsme si dali volný jogging a zašli na keňskou masáž. V neděli v noci poprvé za náš pobyt zapršelo. Přes den bylo zase krásně, sluníčko a alespoň se přestalo tolik prášit.

Úterý bylo opět poklidné. Dva regenerační klusy, bazén, fitko a odpočinek. Nic spešl. Přes den bylo sluníčko, ale v pondělí i v úterý večer a v noci zase pršelo. Nicméně jako by to bylo objednané a přes den bylo počasí stejně krásné, večer se prohnalo trochu deště a druhý den zase pěkně.

Ve středu jsme šli běhat kratší kopce - 150ky. Odpoledne klasicky jogging a pak regenerace v sauně. Ve čtvrtek dva volné běhy, fitko a odpočinek.

V pátek dopoledne jsme vyrazili celá česká banda 8 lidí + jeden Němec z našeho centra na náš poslední tempový trénink za Iten na Moiben road. Po rozehřátí, abecedě a rovinkách jsme odběhli 12km v tempu. Odpoledne volný výklus, keňská masáž a večer jsme zašli k Davidovi, který nám navařil ugali a zeleninku, společně jsme povečeřeli a pokecali.

V sobotu jsme měli dva volné klus, zaplavali si a zašli do fitka. Vytáhli jsme opět kamerku a trochu dokumentovali, uvidíte v posledním videu.

V neděli jsme měli úplné volno a vydali jsme se na další výlet. Tentokrát jsme nic nenechávali náhodně a raději si opět domluvili privátní auto s řidičem na celý den za 9000 šilinků. Jela nás velká parta, všichni Češi tzn. 8 lidí + 1 keňanka, takže za auto na celý den jsme každý zaplatili pouze 1000 šilinků (250,-). A tak jsme se ráno kolem 9 hodiny vydali na náš poslední výlet. Cesta byla naplánovaná až k jezeru Baringo, který leží pouze v cca 1000m nadmořské výšky. Cesta byla asi 110km a jeli jsme necelé 2,5 hodiny. Prvně jsme velmi klesali, pak jsme zase trochu stoupali, přejeli kopce, a opět klesali až k jezeru. Před polední hodinou jsme se dostali k jezeru a řidič nás zavezl do resortu, kde byla pěkná budova s restaurací a týpci, kteří nás vzali na loďkách na projížďku po jezeře. Půjčit jsme si museli dvě loďky, na jednu nás šlo 5 na druhou 4 + na každé jsme měli řidiče a guida, který nám povídal o zvířatech a dalších zajímavostech na jezeře a vyhledával je. Zaplatili jsme si 2 hodinovou projížďku se zastávkou na ostrově, kde jsme zastavili a dokonce jsme si zaplavali. Tvrdili, že tam krokodýly nejsou, že je to bezpečné, no tak jsme to riskli, i když všude kolem jinde krokodýli byli. Loďky i s průvodci nás vyšli opět jen něco přes 1000 šilinků na jednoho, fajn cena. Prvně jsme obkroužili pobřeží zleva a zprava, viděli jsme mnoho ptáků, hrochy a spousty dalších zajímavých zvířat. Pak jsme zajeli k nedalekému ostrovu, kde jsme si zaplavali a nechali po sobě lézt krutě velké housenky (viz. další video z Keni). Krokodýli nám na začátku utíkali a vždycky jsme je viděli pouze ve vteřině jak se zanořují. Na konci plavby jsme však našli jednoho, který se slunil a měl otevřenou tlamu (viz. foto). Byl fakt hustej, vypadal jako mrtvej, ale pak vedle něj hodil místní kus dřeva a přesvědčil nás, že je krokodýl živý a není to fake (jak si myslel David)… Plavba proběhla úspěšně, trochu jsme se spálili ale jinak si to moc užili. Po plavbě jsme si došli v resortu na oběd, kde nám naservírovali rybu přímo z jezera. Cestou zpět jsme se ještě zastavili v malém městečku, kde jsme nakoupili lokální medy a zašli do místního bufáče na svačinu. Pak už zpět do Itenu na večeři. Celá cesta i s obědem a svačinou nás jednoho vyšla zhruba na 800,- a to jsme moc nešetřili. V Evropě by to byl asi jinej poprask 

Pondělí, úterý i středa už utíkali jako voda, duchem byli převážně tréninkové. V pondělí jsme běhali kopce + klus, v úterý dva klusy a ve středu jsme měli poslední tvrdý trénink na dráze Lornah, 1500ky. K tomu jsme tyto tři dny přidali samozřejmě fitko, bazén + regeneraci v sauně a na masážním pultu. Ve středu jsme dokoupili ještě nějaké dárky a pomalu se připravovali na odjezd.

Čtvrtek byl už náš den odletu. Náš prví let z Eldoretu jsme měli až večer v 19:10, takže kemp jsme károu opouštěli kolem 16 hodiny. Ráno jsme se tedy vydali ještě na poslední volný běh, prozkoumat novou trasu do lesů za Iten. Ke mě a Lucce se přidala ještě Terka a Aleš z české party. Poslední běh jsme si užili, pokecali jsme, potkali jsme hodně part keňských běžců a prozkoumali zase nové běžecké trasy za Itenem. Cestou jsme i trochu bloudili a s Alešem jsme se napíchli na jakýsi bodlák, Terka zakopla a o zábavu vážně nebylo nouze. Po výběhu jsme dali ještě fitko, oběd a před odjezdem poslední zaplavání v bazénu a opalovačku. Po 16 hodině nás odvezl z kempu autem řidič na letiště v Eldoretu, kam jsme dorazili cca za hodinu. Let společností 540fly měl trochu zpoždění, takže jsme vyráželi asi 19:40, ale to nám vůbec nevadilo, v Nairobi jsme měli čekat na další let asi 9 hodin. Z Eldoretu do Nairobi jsme letěli cca půl hodiny, letadlem je to vážně kousek. V Nairobi jsme zakempili přes celou noc ve slušné kavárně a ráno kolem 5:30 jsme odlétali do Istambulu. Cestak kolem 6 hodin, potom opět čekání cca 5 hodin v Istambulu a poslední cesta letadlem kolem 2 hodiny do Vídně. Pak už konečně autem domů a do postele. 


Tak zase doma, strašnej nezvyk po 5 týdnech, zase úplně jinej svět. Elektřina furt funguje, můžete pít vodu z kohoutku, stabilní a rychlý internet, existují pravidla v dopravě na silnici atd. Ne vážně je to krutej nezvyk, ale ta kosa je fakt hrozná