Keňa - ITEN, soustředění 2017 - report #03

Čtvrtek 19.1., do konce soustředění nám zbývají přesně 3 týdny, tak už bychom měli začít pořádně makat. Po včerejším stadionu jsme však měli pouze dvě klusací fáze. V pátek už to bude ostřejší. Kromě dvou klusů a fitka se nic extra nedělo, užili jsme si další krásný den v Keni.

Pátek dopoledne jsme vyrazili na první náročnější trénink na stadion Kamariny. Odběhaly jsme delší úseky, ale Lucce už jsem v tempu nestačil, musel jsem si jít pěkně po svých, jinak bych se zatavil a to 3 týdny před odletem rozhodně nechci. Odpoledne klasicky druhá klusací fáze, odpočinek a keňská pohoda. No vlastně úplnou pohodu nám trochu narušil problém se záchodem na našem pokoji . Po snídani jsme navštívili oba náš záchod a po mě byl jaksi kaput a voda začala vytíkat ze spodu. Celý den jsme čekali, že má přijet opravář, ten se však nedostavil. Nakonec nám byl přidělen záchod na jiném pokoji, ale stěhovat jsme se znovu nechtěli. Tudíž, bydlíme na pokoji 31, chodíme na wc a do sprchy na 27, ale tam je splachování taky slabší, takže při větší potřebě chodíme na záchod do až do fitka . Hakuna-matata. Furt lepší než do díry jako to praktikuje většina místních 

V sobotu jsme odběhali dva volné běhy, dohromady kolem 20km. Já si odpoledne zašel opět na tvrdou keňskou masáž, Lucka si zaplavala a celý den proběhl v pohodě. Konečně nám opravili záchod a naše koupelna je zase ve 100% formě 

Nedělní den jsme měli první absolutní volno od běhu. Dopoledne jsme odpočívali, lehce jsem si zaplaval v bazénu a po oběde jsme vyrazili na výlet, který měl být krátký a nenáročný. Co z toho asi tak mohlo být? Velmi krušné dobrodružství v místních podmínkách s návratem v 9 hodin večer po tmě . Náš plán bylo navštívit cca 20km vzdálené malé safari, kde jsou žirafy, ale to bylo vlastně vše co jsme věděli. Nikdo jsme si pořádně nenastudovali kam přesně máme jet a plán jsme nechali na Davidovi . Takže po obědě jsme se ve složení já, Lucka, Tibor, dva ruský kluci z centra a David vydali do centra Itenu, odkud jsme měli jet na safari matatu. Klasické matatu má 8 sedadel, nicméně v něm běžně jezdí i 15 a víc lidí. Chtěli jsme trochu pošetřit, tak jsme si řekli, že si nebudeme brát na výlet privátní auto a zvládneme to v místních podmínkách.

Ve 13:30 jsme byli na místě odkud jezdí matatu směrem, kterým jsme měli údajně na Safari jet. Jenže skoro půl hodiny jsme se hádali s místníma na ceně, za kterou pojedeme, furt nás chtěli dost oškubat. Nakonec jsme jeli za 130 šilinků na osobu - 30kč. Za tuto cenu nás svezli do městečka zvaného Biretwo, z Itenu to bylo furt z kopce, sestoupali jsme z 2400m až do zhruba 1300m nad mořem. Tam jsme vystoupili a přes nos nás praštilo docela kruté horko. Docela logické, příjemných 26-28 stupňů, na které jsme byli zvyklí z Itenu se vyhouplo na možná 35 a víc stupňů, jelikož jsme byli značně v menší nadmořské výšce. Od tohoto města mělo být kousek nějaké Safari. No nějaké bylo… Sháněli jsme další vůz, který nás doveze na Safari. Opět jsme asi 15-20 minut smlouvali cenu a nakonec jsme si domluvili další tentokrát privátní matatu. Řidič a jeho společník nám slíbili za dohromady 2000 šilinků cestu na Safari a zpátky až do Itenu (rozpočítané na osobu to byla pěkná cena, jelo nás 5). Cesta na safari už nebyla po silnici jako do města, nýbrž po cestě, podobné těm, po kterých běháme. Prašná cesta, mraky kamenů, nerovný povrch. Na Safari jsme jeli dalších 17km po této cestě. Kdybychom tam jeli českým klasickým autem, mohlo by to trvat 50 minut i víc. Místní to však krutě z károu valil a u brány Safari jsme mohli být možná za méně než půl hodiny. Dojeli jsme k jakési bráně - vstupu do Safari. Po jiných turistech ani památky. Po chvíli přišla místní paní a té jsme zaplatili vstupné. Chtěla za každého 20 dolarů, ale ukecali jsme to, že jsme studenti a zaplatili jsme pouze 5 USD - 500 keňských šilinků za osobu. Podle letáčku v safari žijí sloni, žirafy, krokodýli, mnoho ptáků a dalších zajímavých zvířat. Jenže jsme se dozvěděli, že musíme jet autem dalších mnoho kilometrů, abychom možná něco viděli . Ještě jsme si zaplatili za 500 šilinků jednoho průvodce (guida), který s námi jel v autě a měl nám pomoci vyhledávat zvířata. Takže jsme pokračovali v káře, kterou jsme měli z Biretwa, nicméně týpci už byli nervózní, že cesta je mnohem delší a chtěli po nás víc peněz. Tak jsme se zatím domluvili na 3000 šilinků za celý výlet s odvozem zpět do Itenu. Jeli jsme dalších cca 15km po prašné, kamenité cestě přes Safari, ale viděli jsme zatím pouze krávy, kozy, nějaké ptáky a nic extra co bychom čekali. Náš guide chtěl občas zastavit, vždycky vylezl z auta, někam na chvíli zaběhl a vrátil se. Asi po hodině a půl jezdení přes Safari jsme zastavili někde na cestě, dost daleko od brány. Guide se vydal hlouběji do safari dál od cesty a my jsme jen čekali. Mezitím už jsme si všimli, že řidič, který nás vezl se furt kouká na pravé zadní kolo (to prostě nebylo dobré znamení)  Krosil to strašnou rychlostí v dost pofiderní káře viz. foto, dost jsme se divili, že to to auto zvládá. Při zastávce cosi na kolo lepil, ale říkal, že je vše ok. Mezitím uběhlo asi půl hodiny a náš guide furt nikde. Po chvíli přišel a říkal, že našel slony, asi kilometr od cesty. Tak jsme se tam s ním všichni vydali. No všichni… Naši dva ruští kamarádi šli nějak pomalu a lehce se za námi ztráceli. Po asi 15 minutách prodírání křovím a místní přírodou jsme si všimli, že už s námi nejsou a guide nás zastavil a šel je hledat. Řekl ať čekáme na místě. Za chvíli jsme já, Lucka a David čekali někde uprostřed safari, dost daleko od cesty a už ani guide nebyl slyšet ani vidět. Všude kolem byli zvláštní velké pavučiny, díry do země, ale zatím jsme žádné nebezpečné zvířata nezpozorovali. Po asi 10-15 minutách se naštěstí guide i s rusákami objevili a společně jsme šli dál hledat slony. Guide vylezl na jeden docela vysoký strom, úplně do korun na tenké větve, byl jak opice  Našel slony a pomalu a potichu jsme se k nim snažili přibližovat. Bohužel všude byli stromy a křoví, takže pořádný výhled jsme na ně neměli. Viděli jsme dva velké slony, ale moc blízko jsme k nim nemohli, kdyby si nás všimli a rozeběhli se na nás, mohli by nás zašlapat . Takže po dlouhém pátrání a asi další hodině jsme viděli dva slony a mířili zpět k autu. Čas letěl a slunce pomalu zapadalo. K autu nás guide naštěstí zavedl a kolem půl 6 odpoledne už jsme řekli týpkům ať nás zavezou zpátky do Itenu. Opět to řidič rozjel v totálním stylu a po kamenité prašné cestě mohl občas letět i 60-70km/h. Po nějaké době jsme dorazili zpět k bráně, ale zase už se mu něco nezdálo. Asi 300m za bránou, kdy nás čekalo ještě 17km do města Biretwo k cestě jsme zastavili. Co se tak mohlo stát? Pneumatika samozřejmě úplně kaput. Vyndali náhradní kolo, ale to bylo taky úplně prázdné a pumpu tam samozřejmě nikdo neměl. Tak si náš řidič půjčili motorku od místního, který v blízkosti bydlel v chajdě. Na motorku přivázali prázdnou náhradu, řekli nám ať počkáme a on + řidič od kterého si půjčil motorku se vydali do Biretwa nafouknout kolo. Začínala být tma a už jsme byli pěkně hladový, nasraný a unavený . S Luckou jsme se tedy vydali zkusit ještě domluvit jiný odvoz k bráně Safari. Opět asi po půl hodinovém smlouvání vytáhli jednoho malého starého džípa a za smluvenou cenu 1200 šilinků nás hodili do Bireta. Na týpky co píchli jsme se pěkně vyprdli, jednomu z nich který čekal u auta jsme dali 2 tisíce šilinků a byl pěkně naštvaný. Nedovezl nás však vůbec kam měl, takže si víc nezasloužil, jejich blbost že jezdí jak prasata a mají defekt . V džípu už jsme jeli po tmě asi dalších 45 minut do Biretwa. Jelo nás tam asi celkem 9, rusáci stáli v kufru vzadu mi jsme se lehce mačkali na sedačkách. Ale hlavně že jsme jeli. Týpka s nafouknutým kolem jsme potkali vlastně asi až po hodině a půl už před Biretwem, takže pokud bychom čekali než tam doveze kolo a spraví to, možná jsme tam ještě dodnes. Konečně jsme se tak po 19 hodině dostali do menšího městečka na normální cestu. Od tam jsme sháněli další matatu či jiný odvoz do Itenu. Mezitím však vesnicí projížděl v BMW X6 velmi známý běžec Asbel Kipror. Všichni z vesnice se k němu seběhli, chtěli mu prodat ovoce, pokecat s ním a vidět ho. My jsme s ním taky ulovili nějaké fotky. Takže dobrá náhoda, všechno špatné pro něco dobré, kdybychom měli normální výlet, určitě ho nepotkáme . Po půl hodině jelo matatu a konečně jsme se vydali směr do Itenu. V matatu s náma jela kousek v kufru i koza (uvidíte v dalším videu). Asi o půl 9 jsme dorazili k našemu centru a za cestu matatu jsme zaplatili každý dalších 200 šilinků. Takže nakonec naším šetřením jsme asi utratili o něco více, než kdybychom si vzali pohodlné privátní auto z centra, které by s námi bylo celý den. Ale zase bychom neměli takový zážitek. Nakonec jsme to spočítali a každý jsme za dlouhý výlet s mnoho přesedáním a vstupem do safari zaplatili asi 490kč. No to není zas tak strašné, ale na místní poměry je to dost peněz . V centru nám hodnej šéfík nechal večeři, takže jsme se hladový pořádně nacpali a unavení šli chrápat.

V pondělí jsme dopoledne jeli opět matatu. Tentokrát však pouze 15km za Iten kvůli tempovému tréninku. Je tam o něco rovnější cesta. Na programu jsme měli 12km tempový běh a tak jsme to tam zkusili. Nakonec to zas tak úplně rovné také nebylo, foukal vítr, kamení všude, prach a horko. Cesta byla však určitě méně kopcovitá než cesty kolem Itenu. Odpoledne jsme pouze klusali a dali si regeneraci v sauně.

Úterní den byl klidný a volnější. Dopoledne jsme běželi volný regenerační běh, odpoledne si dali bazén, fitko a odpočívali.

Středa taktéž nic speciálního. Dopoledne kopce, odpo po obědě keňská masáž, jogging a odpočinek.

Po středečních kopcích jsme měli ve čtvrtek pouze dva volné běhy. Soustředění v plném proudu, dny utíkají jako voda.

V pátek jsem jeli opět cca 15km za Iten na Moiben road, kde jsme odběhli tentokrát 10km dlouhý tempový běh. Tam i zpět jezdíme matatu za 50 šilinků (12,5kč) za jednu cestu. Zpátky nás jelo v matatu 18 . Vážně si neumíte představit co je to za mačkanici. Matatu má 8-9 regulérních sedaček.

Víkend byl konečně trochu záživnější a taky jsme dělali něco jiného než běhali a regenerovali. V sobotu jsme si dopoledne dali volný běh přes 15km, ale po obedě už jsme neběhali a vyrazili jsme na další safari. Tentokrát jsme si zajistili privátní auto za velmi dobrou cenu a nakonec jsme jeli velká skupina 10 lidí. Já, Lucka další kamarádi z ČR, kamarád z Ruska a vyrazila s námi i Francine Niyonsaba (2. na 800m v Riu) s jejím fyzioterapeutem. Cesta trvala jen něco kolem 40minut, cca 17km po silnici a poté asi 10km po kamenité cestě. Do safari jsme zaplatili vstup opět 5 dolarů za jednoho (500 šilinků). Podnikli jsme asi 2 hodinovou procházku po Safari, kde jsme viděli pár krásných žiraf z blízka ve volné přírodě, antilopy a nějaké ptáky. Toto Safari je pouze menší a jezdí se tam právě kvůli žirafám. Oproti minulému dobrodružství, kdy jsme sice viděli slony, ale v jiné situaci se nám tento výlet moc líbil a bylo to pohodové odpoledne.

V neděli ráno jsme si přivstali a po 6 ranní hodině jsme si odběhli náš volný regenerační trénink. Za celý víkend jsme měli tedy pouze dva volnější běhy. Po snídani jsme se vydali do Eldoretu, kde se tento den konalo velké Discovery Eldoret cross country, kde mělo běžet spoustu dobrých keňských běžců. Chtěli jsme jet matatu, ale první 3 co projeli byli úplné plné. Asi za 5 minut jsme stopli nějaké auto a za stejnou cenu jako matatu - 100 šilinků na osobu (25,-) jsme se nechali svézt pohodlně v osobáku až na start závodu. Tam jsme se sešli s další skupinkou čechů co vyráželi z itenu chvíli před náma - David Vaš, Jirka Homoláč, Aleš Borek atd., a celé dopoledne až do cca 2 odpolední hodiny jsme sledovali místní závod. Trať cross country byla namotaná na louce a jeden okruh měřil 2km. Od rána startovali kategorie nejmladších, postupně až k poslední hlavní kategorii mužů, která startovala chvíli před 13 hodinou. Bylo neuvěřitelné vidět tolik rychlý běžců, byla to úplně jiná planeta. Už i malý prckové tam lítali neuvěřitelnou rychlostí, v dětských kategoriích startovalo klidně 50-100 dětí. Nějaké videa ze závodu uvidíte v dalším videoreportu. Potkali jsme opět i Asbela a dali jsme si s ním další foto. V hlavním závodu běžel i velmi dobrý Evropan - Švýcar Julius, který má 10km za cca 28 minut. Ve výsledků na 10km cross country mohl dobíhat tak na 50-70 místě i přestože běžel výborně, prostě neuvěřitelná konkurence keňanů.Vyhrál Bedan Karoki, který běžel excelentně. Po závodě jsme zašli do centra Eldoretu, kde jsme si dali v restauraci oběd a nakoupili nějaké dárky v supermarketu. Pak jsme vyrazili privátním matatu zpět do Itenu. Večer už jsme odpočívali a psychicky se chystali na další týden tvrdého tréninku