Tomáš 19. 1. 2017
Keňa - ITEN, soustředění 2017 - report #02
Pondělí 9.1. byl psán náš čtvrtý den pobytu v Itenu. Každý den ráno azuro, absolutní paráda, sluníčko dělá život vážně pozitivnější. Zatím jsme tu nezažili, aby nesvítilo sluníčko. (Kromě po západu
). Stmívá se tu momentálně někdy kolem 19 hodiny, takže den je poměrně dlouhý, což je taky výhoda. Časový rozdíl oproti ČR nyní činní 2 hodiny, takže když mi tu máme 19:00, v ČR je 17:00. Většinou profukuje vánek, někdy fouká trochu více, bezvětří je tu málokdy. Dopoledne jsme šli první o trošku delší volný běh 12km + rovinky. Zatím probíháme různé cesty, trochu bloudíme a snažíme se poznat co nejvíce okolí Itenu a naučit se tu všechny možné běžecké trasy. Dneska jsme se lehce ztratili a naběhali díky tomu výživné kopce mimo cestu, někde mezi krávami a ovcemi :D. Tělo už se trochu aklimatizovalo, ale furt se musí přidávat pomalu a postupně. Odpoledne jsme měli od běhu volno. Zašli jsme si zacvičit do fitka a trochu jsme si zaplavali v bazénu v našem centru. Klasicky dobré a zdravé jídla k obědu i večeři, strašně milí keňani a prostě ta jejich pohoda - “hakuna-matata”. U večeře nám boss a další týpek z kempu zazpívali keňskou písničku (jak jste mohli vidět na konci prvního videa). Fakt chytlavá. Hned jsme si jí stáhli a druhý den se ji učili, pak jim ukážeme jak si to taky dáváme 
V úterý jsme vyrazili o něco dříve, abychom stihli trénink na stadionu, kam chodí trénovat v úterý většina keňanů úseky. My jsme měli pouze další aklimatizační klus, ale byl to zážitek i jen klusat vedle takových rychlíků, bylo jich tam desítky, možná i ke stovce. Odpoledne jsem klusali 7km po nové trase. Všude je tu vážně nepřeberné množství cest a nových tras na objevování. Je to tu docela kopcovité, vlastně v okolí Itenu těžko najdete delší rovinu. Možná i více kopcovité než u nás na Vysočině. Hlavně ty kopce dávají v této nadmořské výšce mnohem více zabrat, člověk se víc zadýchá, kor první týden pobytu zde. Při druhém klusu jsme poznali další část Itenu, kde je i krásná škola Svatého Patrika.
Středeční dopoledne jsme začali konečně trochu zábavnější tréninkem - první kopce. Po rozklusu jsme šli běhat na kopec, který nám doporučil David. Byl tedy trochu prudší než jsme plánovali, ale když už jsme tam byli, tak jsme to odběhali :D. 10x150m s meziklusem dolů a úplně nám to stačilo. Po 6ti dnech je to v kopcích stále ještě brutální rozdíl oproti nížině. V této nadmořské výšce aklimatizace trvá velmi dlouho a běžci, kteří trénují v nízké nadmořské výšce jako já a nikdy netrénovali v horách, to pocítí asi krutě. Odpoledne jsme vyzkoušeli zase něco nového. Šli jsme na keňskou masáž, k velmi šikovnému masérovi, který prý masíruje dlouhá léta i ty nejlepší keňské běžce. Já jsem šel před odpoledním výklusem, Lucka až po klusu. Za 500 jejich šilinků (cca 5 euro -> 130,-) jsme dostali vážně brutální hodinu a půl dlouhou masáž. Nejvíce se zaměřuje samozřejmě na nohy. Každé lýtko vám přebírá a masíruje třeba 20 minut. Pak nám namasíroval i záda a krk, ale to vzal více okrajově cca 10min. Všechno dělá důkladně a velmi hluboce. Před masáží jsme si oba připadali v pohodě - uvolněné celé nohy a nic zatuhlého. Oběma nám však našel hodně bodů, které rozmasíroval a hodněěě nás to bolelo. Odpolední klus pro mě bylo docela husté rozběhnout, ale šlo to. Lucka měla co dělat, aby došla po masáží zpátky na večeři k nám do centra :D. Dobrý zážitek, já budu určitě chodit alespoň 2x týdně, Lucce to bude stačit asi jednou do týdne. Na masáž tu používají příjemnou mast (viz. obrázek), která má trochu konzistenci jako vazelína, lépe se však roztírá. Je z kravského mléka tuším, a střední dóza tu stojí v přepočtu cca 15-20,- (Asi nakoupím zásoby
).
Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili s Davidem kousek za Iten, kde se každý čtvrtek schází velká spousta keňských běžců a běhají fártlek. Bylo neuvěřitelné kolik běžců tam běží. (viz. video 2). Od nás jsme to měli na místo setkání cca 4,5km. Zde jsme pár minut počkali a kolem 8:55 měl jeden keňan krátký proslov, řekl celé skupině jak a kam se poběží a šli na to. Tentokrát běželi fártlek 2+1 min - tzn. 2 minuty rychle, minutu volný klus a furt dokola na poměrně kopcovité trati, cca 13km. Mohla to být 200-300 členná skupinka, která se postupně trhala podle výkonnosti. My jsme se podívali a zbytek tréninku si už klusali po svém - stále zodpovědná aklimatizace :D. Opět jsme si proběhli novou trasu. Bohužel jsme naběhali trochu víc, náš trénink měl mít 10 km, měli jsme 12km a to jsme byli ještě 3km od ubytování na druhé straně Itenu. Toho jsme využili a zkusili si vzít taxi motorkáře. Řekl, že nás oba hodí na motorce do našeho ubytování za 100 jejich šilinků. To jde - cca 25kč, na jednoho 12,5kč
. Odvezl nás bez problému, prostě sedneš a jedeš, žádná helma, nic. Na motorkáře stačí mávnout a zastaví, dobrý a rychlý způsob přepravy v Keni. Po středeční velmi tvrdé masáži se mi běželo docela v pohodě, ani už jsem necítil bolavé místa, které našel. Odpoledne jsme opět jen klusali a něco málo koupili ve městě. Koupil jsem si 3 avokáda za cca 8,-, koupili jsme i místní med za zhruba 35,- (250ml). Lucka chtěla nakoupit pohledy, bohužel pošta už byla kolem 17 hodiny zavřená, otvíračku si tu dost často dělají jak chtějí. Momentálně na mnoho místech v Itenu kopají vodu, takže se běžně stává, že pár hodin nejde elektřina, ani u nás v centru. Ale na to si člověk zvykne - hakunamatata 
Po páteční snídani jsme měli konečně další kopce. Běhalo se už o poznání lépe, každý den jsme stále lépe aklimatizovaní. Odpoledne klus a sauna, poměrně odpočinkový den, kdy se nedělo nic zajímavějšího…
Sobotní ráno jsme šli na volný klus, klasicky po nové trase. Náš cíl měl být po 10km u školy Svatého Patrika, kde se konal v sobotu dopoledne místní menší závod - cross country. Našli jsme další moc krásnou trasu, bohužel byla opět delší, tak jsme znovu využili motorkáře, který jel kolem a stopli si ho. Za stejnou sumu jako minule 25,- dohromady nás hodil asi 4 kilometry ke škole. Moc pěkná projížďka, ještě tam s námi seděl nějaký další keňan, takže jsme frčeli na motorce 4. Před tím než jsme se šli podívat na závod, jsme zašli na místní poštu, kde jsme nakoupili pohledy. Když jsme přišli kolem 10:30 ke škole, zrovna byl rozeběhnutý závod juniorů. Na cca 2 kilometrové trase natočené na hrbolaté louce u školy mohlo běžet tak 30-50 juniorů. Většina z nich vypadají mnohem starší, klidně by jste jim tipnuli 25 i víc, a samozřejmě jsou velmi rychlí. A kdoví kolik jim v reálu je let, matrika tu nefunguje moc dobře
. Junioří běželi 4kola, tzn. 8km. Po juniorech startovaly ženy, těch běželo pouze 5. Následoval hlavní závod mužů, kde vystartovala skupinka v počtu kolem 50 závodníků a běželi 12km. David jim měřil jedno kolo a nejrychlejší ho běželi v tempu 2:55, tzn deset kilometrů mohli probíhat za něco kolem 29 minut, v této nadmořské výšce na krosu - klobouk dolů. Na závodě jsme se potkali a pokecali i s dalšími českými kolegy, kteří přijeli v pátek - Jirka Homoláč a další tři běžci z ČR. S Luckou jsme nezůstali do konce, před 12 jsme šli na oběd už tak dost “sesmahlí” ze sluníčka. Odpoledne jsem si zašel na druhou masáž, jako minule - lahůdka. Znovu suprová, tvrdá masáž delší než hodinu a půl, ale po masáži jsem se cítil už mnohem lépe než minule. Odpoledne jsme si dali jogging, večeři a každý den chodíme poměrně brzy spát kolem 22 hodiny.
Nedělní dopoledne jsme si konečně mohli dát trochu delší běh. Jak jinak, než že jsme se rozhodli prozkoumat nový okruh. Naběhli jsme na moc pěkné trase něco přes 20km. Odpoledne jsme měli volné, trochu si zaplavali v bazénu, opalovali se a sbírali síly na další týden. Večer byla klasicky jako každou neděli bohatší večeře. Dva druhy masa, bohužel keňské jehněčí, se tu podobá žvýkačce, a moc se to jíst nedá, ale kuřecí mají dobré.
Dny tu utíkají jak voda a máme další pondělí, náš 11 den v Keni. Tréninky pomalu nabírají na intenzitě, ale stále ještě pár dní neběháme nic těžšího naplno. Dopoledne jsme šli běhat na stadion 200ky. Odpoledne klasicky druhá fáze jogging a regenerace v sauně. Do kempu přijel včera ruský běžec, který má údajně maraton za 2:12, pěkné. Zdá se být v pohodě, je sním dobrá řeč, v neděli s námi chce jet i na výlet na safari.
Úterý jsme nechali těla trochu odpočinout, dopoledne jsme pouze klusali a odpoledne si zaplavali a lehce zacvičili, vyjímečně žádná druhá běžecká fáze. Po oběde jsme ještě zašli do města, prošli pár obchůdků, nakoupil jsem nějaké ovoce a projeli se opět motorkou z města zpět do centra - tentokrát už jen za 50 šilinků (12kč), s cenou půjdeme furt dolů :D!. Zastavili jsme se v Itenu v obchodu s novými běžeckými boty a oblečením. Překvapivě tu mají na výběr poměrné slušné běžecké boty i oblečení, kolekce Adidas, Nike, Mizuno apod., a i za o značně lepší ceny než u nás. V kempu se objevila nová tvář. Prvně jsme si mysleli, že je to nějaký další “černý” běžec. Pak nám šéfík říkal, že je to holka. Tak jsme trochu zapátrali a zjistili, že je to Francine Niyosaba - stříbro v Riu na 800m. Překvapivě moc milá holka, která sice nevypadá moc jako holka, ale povídá se s ní dobře a na nic si nehraje. V centru bude také trénovat cca měsíc.
Ve středu dopoledne jsme vyrazili opět na stadion na další kratší úseky, tentokrát pyramidově. Pořádně jsme se zadýchali a užili si rychlejší trénink. Na stadionu byla kromě nás docela velká skupina keňanů, kteří cvičili různé běžecké cvičení a pár z nich lítalo na dráze. Pokecali jsme s jejich trenérem, který běhával maratony, ale nyní má problémy s kolenem, tak trénuje ostatní keňany. Zhodnotil nám styl - říkal - “Lucka, moc krásná technika, běháš lehce”… “Tomáš - vyser se na to, běháš těžce, odhoď ty svaly a možná to půjde lépe”. No jo no, pravdu má
. Po obědě jsme vyrazili na naší oblíbenou masáž, no co, zase to bolelo jako kráva. Když si masér vychutnával Lucku, došel jsem si ještě vyzkoušet pár běžeckých bot do obchůdku a nakonec jsme odcházel s dvěma páry. Kdo by to byl řekl, že v Itenu v Keni budu nakupovat Adidasky :D. Trochu jsem usmlouval cenu a jedny kvalitní speciálky a klusací tréninkové boty jsem dohromady koupil za cca 3400,-. V Česku by mě dohromady vyšly na něco přes 5200,- ve výprodeji na eshopu, co jsem koukal. Botky však pošetřím, v Keni je nechci zasvinit od té jejich škváry. Po masáži jsme to lehce rozklusali a pak už byla večeře. A šup do postele.