Blog
Tomáš  9. 1. 2017

Keňa - ITEN, soustředění 2017 - report #01

Keňa - ITEN, soustředění 2017 - report #01

Takový malý sen, že bych se chtěl podívat od Keni a trénovat tam, už se zrodil docela dávno, možná jako u ostatních po přečtení knih jako je Born to Run, Běhání s Keňany apod., které jsem si přečetl když jsem začal více běhat, asi před 2,5 lety. V té době jsem na to neměl prostředky a ani by to nemělo takový význam, jelikož jsem běhal dost krátce. To sice běhám stále, ale přeci už jsem o kousíček dál a soustředění pro mě má o něco větší význam.

Před pár měsíci se do Keni už podruhé vydal David Vaš. Jednoho listopadového večeru jsem nemohl usnout, a v hlavě mi utkvěla myšlenka, že se prostě vydám do Keni, a to co nejdřív Laughing. David mi ještě psal, že o Keni přemýšlí také Lucka Sekanová, které 2016 utekly OH na disciplíně 3000m překážek o 8 setin. Tak jsem jí napsal, uplynuly dva měsíce a s Luckou jsme v Keni v Itenu Cool. Samozřejmě v průběhu dvou měsíců před odjezdem do Keni jsme si museli zařídit poměrně dost věcí - očkování, víza, letenky, ubytování a všechno aspoň trochu promyslet. Zatím můžeme říct, povedlo se. 

Cesta do Keni začala 5. ledna ve čtvrtek ráno. V 5:00 jsem vstával a kolem 6:00 jsem vyrazil s tatíkem kousek za Třeboň, kde jsem se nechal vyklopit u Lucky, se kterou jsme v naší pouti do Keni pokračovali. Lucky táta nás odvezl na letiště do Vídně a po 14:00 hodině jsme odletěli letadlem společnosti Turkish do Istanbulu. Cesta do Istanbulu z Vídně trvá asi 2,5 hodiny. V Istanbulu jsme čekali asi 2-3 hodiny a dalším letem od stejné společnosti jsme pokračovali do Nairobi. Vše probíhalo v pohodě, žádné drama. Akorát jsem trochu šaškoval se svojí konopnou mastí při kontrole. Mast jsem si zapomněl přendat do velkého zavazadla. Po asi 5 minutovém zkoumání “co to sakra je” na letišti ve Vídni, mi to vyhodili do koše CryLaughing Život jde dál…

Cesta z Istanbulu do Nairobi trvala něco přes 6 hodin. Letěli jsme přes noc, ale mě se stejně vůbec nepodařilo zabrat a nespal jsem ani minutu. Po 4 hodině ranní jsme přistáli v Nairobi. Z Nairobi jsme pokračovali mezistátním letem do Eldoretu, let trval jen něco málo přes půl hodiny a letěli jsme vážně prťavým letadlem, jak můžete vidět na fotce. Po 7 hodině ráno jsme přiletěli do Eldoretu, kde už na nás čekal moc milý Keňan z našeho ubytovacího centra. Ten nás tam odvezl "károu". Cesta byla docela hustá Laughing. Už zastávka v centru Eldoretu pro sim-kartu byla zážitkem. Totální chaos a mrtě lidí pobíhajících ve městě, hustá doprava, kde si každý jezdí jak chce a neřeší jakékoliv pravidla, prostě si to tu všichní dávají “na pána”. Pak už jsme se vydali do Itenu. Silnice nejsou v tak hrozném stavu jak jsme předpokládali, s autem tu jezdí po silnicích i 120-130. Nicméně v každé vesnici či menším městečku jsou jak by jsme mi nazvali “retardéry”. Tady je to zvlněný beton na silnici, musí se úplně zpomalit. Na silnici to potkáte vážně často, takže celkovou jízdu to hodně zpomalí a sakra znepříjemní. Cesta z Eldoretu do Itenu trvala něco kolem hodiny.

Kolem 9 dopolední hodiny v pátek jsme konečně dorazili do Itenu, do našeho centra, kde jsme měli ubytování. S Luckou jsme se po delším zkoumání možností rozhodli pro dražší a pohodlnější variantu, takže 5 týdnů strávíme v tréninkovém centru Lornah - HATC. Vše opět proběhlo hladce, nikdo nás nezabodl a neokradl a konečně jsme se ubytovali Laughing. Prvně nám však přidělili docela malý pokoj a po pár hodinách nás to s Luckou začlo srát, jelikož naše 4 velké kufry zabrali celý pokoj. Nakonec jsme trochu zaprosili a přestěhovali nás do mnohem hezčího a většího pokoje, kde jsme zcela spokojeni.

Už první den jsme v centru posnídali, poobědvali a povečeřeli. Jídlo mě zde velmi vyhovuje, docela podobné tomu co si sám vařím doma, ale zelenina a ovoce je tu lepší a určitě i mnohem přírodněji vypěstované, tzn. bio. K snídani každý den máme ovesnou kaši, vejce, banán a dále je na výběr nějaký chléb, buchta, to však už není nic pro měTongue Out. Přivezl jsem si poměrně hodně “superpotravin”, sušeného ovoce, semínek atd., takže si čistou ovesnou kaši od nich doplňuji vlastními ingredienci. K obědu byl jednoduchý zeleninový salát, rizoto a vařená zeleninka. K večeři klasicky ugali, bramborová kaše, kuřecí s omáčkou, výborný špenát, kterého se tu budu přežírat a potom jako dezert ovoce, první den jsme dostali meloun. K těmto třem hlavním pokrmům si můžeme ještě 2x denně zajít na keňský čaj, kávů či jiné pití a svačinu.

První den jsme kromě zabydlování v pokoji a poznávání ubytovacího centra šli na první pomalý aklimatizační klus 7km. Na lehký klus se k nám přidal David a slovenský kolega, který je ve stejném ubytovacím centru jako my - Tibor. Hned jsme samozřejmě poznali, že jsme ve výšce cca 2400m nad mořem a vzduch je tu řidší. První týden a něco máme velmi volný, s Luckou budeme jen pomalu klusat a lehce přidávat na objemu a až později na rychlosti. Lucce jsem slíbil, že všechny tréninky odběhám s ní (snad v polovině soustředění neumřu Laughing). Lucku trénuje Robert Štefko, který trénuje dále například i Jirku Homoláče. Jirka se taky chystá do Keni a už za pár dní by měl dorazit. Tréninky Lucky mi hodně vyhovují, sám mám podobný systém a věřím, že mi tréninky vyladěné na Lucku budou sedět dobře. Aklimatizovat se zde pomalu a pořádně je velmi důležité, jinak by nemuselo mít soustředění vůbec takový efekt, jaký mít může.

Po večeři jsme brzy zalehli a konečně se po 2 dnech vyspali do růžova. V noci je tu poměrně chladno, kolem 10-12 stupňů, na spánek ideální. Přes den azuro, kolem 25-28 stupňů. Momentálně je období sucha, už tu nepršelo prý 7 týdnů a do poloviny či konce února by pršet asi moc nemělo. To nám vůbec nevadí, i když ta jejich hlína se dost práší. Na běhání je však super, všude spousty cest, možností kam běhat po měkku a hlavně všude samý keňský běžec a motivace level 1000 Laughing. Ale člověk se nesmí nechat strhnout a musí běhat dle vlastních možností.

Druhý den v sobotu jsme šli dopoledne s Luckou opět pouze krátký klus 6km a trochu ještě odpočívali u bazénu v centru. Odpoledne po obědě jsme opět ve složení já, Lucka a Tibor vyrazili do centra Itenu. David nám ještě v malé hospůdce kde byl obědvat představil pár místních keňanů, jeden z nich měl například zaběhnutý maraton za 2:09, prostě samý borci. Jelikož byla sobota, v centru Itenu byli velké trhy, kde se dá koupit spousta onošeného oblečení, bot a různých dalších věcí a pak také jídlo všeho druhu. Mě samozřejmě nejvíc nadchlo - to na co jsem se moc těšil. Brutální výběr krásného, chutného, čerstvého ovoce a zeleniny, všechno v bio kvalitě za cca desetinu ceny co v ČR. Něco jsme nakoupili, prošli část Itenu, pak jsme se vrátili a šli na druhou klusací fázi. Druhý klus se k nám přidal Tibor a David a naklusali jsme velmi pomalu 8km a trochu pokecali. David nás pak ještě provedl bytem, kde bydlí on. Je to velmi skromné, ale co by jste dostali v česku za 800kč měsíčně? Možná tak malé místo pod mostemYell. Pokud bych plánoval někdy být v Itenu dlouhou dobu, asi bych takové ubytování také zkousnul. Po odpoledním klusu jsme si s Luckou dali ve fitku v našem centru 20 minut kompenzačního cvičení a trochu si zahráli pinec. Následovala opět výborná africká večeře ugali či rýže, špenát, maso s omáčkou a poté jako dezert mango. Po večeři jsme strávili chvíli času na internetu ve společenské místnosti, pokecali a šli opět poměrně brzo spát, byli jsme dost utahaný, hlavně sluníčko při odpoledním výletu nám dalo zabrat a trochu jsme se spálili. Druhý den jsem se nevyspal moc dobře, lehký časový posun o 2 hodiny, velká změna v nadmořské výšce a dost sluníčka mi nedopřála bohužel kvalitní spánek. 

V neděli jsme posnídali a dopoledne šli v první fázi klus 8km. K snídani jsme měli dnes navíc výborné vařené batáty. K obědu jsme měli špagety se zeleninovo-masovou omáčkou a opět luxusní krémovou polévku, tentokrát ze zeleniny a čočky + salát. Po obědě jsme si odpočinuli a po 16 hodině se vydali na druhý klus 6km. Od 17 do 18 hodiny jsme zašli zkusit poprvé finskou sauny a dali si cca 2x15 minut saunování. Poté jsme šli na večeři. Každou neděli tu mají takovou menší slavnost, jedí více jídla, navaří více a většina keňanů v neděli neběhá, mají volno. K večeři jsme měli v centru také větší výběr. Klasicky ugali, ale dále výborné chappati, klasicky špenát, ale navíc další míchaný výborný salát a dva druhy masa - jehněčí a kuřecí + omáčku. Pěkně jsme se přejedli a šli brzo spát. Spánek už byl o mnoho lepší a tělo se začíná pomalu, ale jistě aklimatizovat na vše nové.

Každý týden sepíši kratší report ze soustředění a třeba i něco zajímavého! Zdár.

Tomáš9. 6. 2021

Nové poznatky o bylinách? (byliny #06)

Konečně jsem našel, něco co jsem hledal? Novinky ne jen z crossfitového tréninku

Tomáš16. 2. 2021

Motivace do 2021

Motivační video mého podání pro 2021

Tomáš18. 12. 2020

Rozhovor s Edou Kožušníkem

3 roky co jsem se s Edou neviděl, připravili jsme si pro Vás rozhovor :)

Tomáš1. 12. 2020

Crossfit, co to je a moje cesta

Jak jsem přišel ke Crossfitu a co to vlastně je :)

                                                                   --- PARTNEŘI ---


--- SPŘÁTELENÉ WEBY ---