Jindřichův Hradec 1/2 maraton

První ročník půlmaratonu v Jindřichově Hradci, téměř u nás doma, na který jsme se tak dlouho se ségrou těšili. A jak to nakonec dopadlo :D? 

@TERKA - Já jsem se nakonec horko těžko smířila s tím, že na tomto závodě moje startovní číslo zůstane v tašce, a tak jsem si alespoň udělala výlet na kole do Hradce, podpořila ostatní závodníky, se všemi si popovídala a zdokumentovala závod. Vzala jsem to pozitivně. Zatím jsem se vždy závodů účastnila, a tak pro mě byla zajímavá zkušenost přijet se podívat na půlmaraton v roli diváka a fanouška.

Start měl super atmosféru, a když všech 400 závodníků během 30 vteřin vyběhlo na trať, sedla jsem na kolo a vydala se taky po směru závodu. Nechtěla jsem se plést v cestě závodníkům, a tak jsem od místních zjišťovala nejkratší cestu, abych se dostala před závodníky a mohla všechny natáčet a fotit. Před celý dav závodníků jsem se dostala až ve vesnici Ratiboř, kde byl 10,5 km závodu a předávka štafety. Když jsem do vesnice už kompletně promočená dorazila, začaly navíc padat kroupy. Schovala jsem se k ostatním přihlížejícím do autobusové zastávky a točila přes okno běžce probíhající do druhé půlky závodu v lijáku a krupobití. Největší průtrž trvala asi 20 minut, poté jsem se v doprovodu dalšího bikera (fanouška) vydala na cestu. Ještě na 15km a 17km jsme podpořili několik závodníků a snažili se jim dodat odvahu ke zdolání posledních několika kilometrů. Když jsem dojela zpět do parku (cíl) už dobíhali závodníci v čase kolem 1:34:00. Ještě však nedoběhla 1. žena, a tak mě trochu zamrzelo, že jsem si o tohle místo nemohla zabojovat. O to víc se budu těšit na příští ročník! Všechny závodníky moc obdivuju, jak se poprali s počasím i podmínkami na trati.

@TOM - Já jsem nad startem pár dní před přemýšlel a nakonec jsem zvolil, že to zkusím, jelikož chodidlo už poslední dny nebolelo. Nicméně v chodidle mám bohužel něco dost vážného a "spraseného" což už jsem zjistil, páč se s tím trápím přes měsíc. Do závodu jsem tedy šel s tím, že to zkusím, a když tak zabalím. Do třetího kiláku jsem nic necítil, závod jsem rozběhl na pohodu v docela klidném tempu v blízkosti první skupinky na 4-6. místě. Ale od třetího kiláku jsem to začal opět mírně cítit a nepatrně se to začalo stupňovat a tak jsem to hned asi na 4,5 kiláku zabalil.

Myslím, že kdybych závod doběhl tak opět pajdám a zase si to léčení prodloužím. Čtyřmi kiláky jsem to snad nepoškodil a teď to zase téměř necítím, ale jak do tréninků tak závodů to bude chtít určitě nastupovat postupně, aby se šlacha v chodidle pomalu začala přizpůsobovat a opět nabrala svojí pružnost. Škoda, běželo se mi supr, odpočatý jako nikdy, ztráta formy není zas tak fatální a možná jsem mohl zabojovat o bednu, ale jsem rád, že mi hlava dovolila první závod v životě vzdát a chodidlo jsem si opět "nesprasil" :D...Po čtvrtém a půl kiláku jsem přešel do chůze, došel na občerstvovačku za pátým kilákem na vyhlídce a po proběhnutí všech závodníků v totální buřině jsem pomohl sklidit občerstvovačku a nechal si dovézt zmoklej "zadek" zpátky do Hradce.

Takže dnes to z našeho rodinného tria doběhl jediný tatík a je to borec. Doběhl v čase něco kolem 2:06 minut, ale trať i počasí byli dosti náročné a pro taťku je to určitě dost dobrý výkon :). Už dva dny před závodem začali hicáky a ještě po příjezdu na registraci panovalo slunečné a velmi horké počasí přes 30°. Akorát tak na čas startu se ale přihnalo mraky mraků a bylo jasný, že "buřina" nás nemine. Právě někdy po momentě kdy jsem přešel do chůze za 4 kilákem, tzn. po 16 minutách závodu to začalo. Totální buřina, "chcanec" , pak i kroupy a déšť v takové intenzitě, že přes to pravděpodobně běžci skoro asi neviděli... Prostě závod se vším všudy! 

Na první ročník suprově zvládnutá organizace, kterou bych moc pochválil i kdyby to byl ročník desátý. Tak snad příští rok se ségrou napravíme naše letošní "ne-výkony" a závod si užijeme. A ke mě se radši moc nepřibližujte, chodidlo mám možná infekční, když už to chytla Terka :D. Bohužel zranění k běhu v dnešní době patří, víc než by mělo a je to asi to nejdůležitější čemu by se každý běžec měl věnovat a snažit vyvarovat. Většina se však učíme až z chyb a každý si nějaké to zranění jednou za čas slízneme. Ale za žádnou cenu nám to běh neotráví a určitě brzo zase naladíme zdravé chodidla a formu jak se patří! :)