Hradec Králové Sportvisio 1/2 maraton

Report z tohoto závodu začneme asi jako vždy… A tak jsme se vydali v rodinném triu na další běžecký závod.  

Tentokrát to byla neděle 8. 10. 2017, kdy jsme si poprvé zajeli zaběhnout půlmaraton v Hradci Králové, pořádaný Sportvisio. Letošní ročník byl již 5. v řadě a mohli jsme se těšit na suprovou organizaci a zázemí, krásnou a rychlou trať se skvělou atmosférou.

Start půlmaratonu byl ve 12:30. O hodinu a čtvrt dříve se na trať vydalo přes 250 maratonců. Trať vedla z malého náměstí v Hradci Králové a prvních 5 km závodu bylo vedeno centrem města a příměstskou částí, vše asfalt až na pár “kostek” na náměstí. Po prvních pěti kilometrech se vbíhalo na cca 10 km okruh v krásných hradeckých lesích, kdy maratonci běželo okruhy 3 a my (půlmaratonci) pouze 1 okruh. V lesích byla také víceméně rovina a vše asfalt, převýšení na celém závodě mohlo být zhruba 50 m, jediný znatelnější kopeček byl pak posledních 200 m do cíle.

Teplota byla ideální, vlhký, chladný vzduch okolo 12°C, polojasno až oblačno, ale bohužel dost foukalo. Já, Terka i tatík jsme se trochu obávali, že už se nám nepodaří podat moc dobré výkony, neboť poslední dobou jsme běhali každý týden závody dost na plno. Jak to nakonec dopadlo?

TOM - To, že jsme měli poslední dobou hodně závodů a málo odpočinku, to je jasný, to je případně naše výmluva číslo 1 . Čas vyhoření však ještě překvapivě v tento závod nenastal  

Ve 12:30 jsme vyběhli na trasu hradeckého půlmaratonu. Taktiku jsem zvolil svojí, už ověřenou, začít v klidu. Začátek byl z mírného kopce a pak už rovina. Po prvním kilometru za 3:25 jsem byl tak na 30. místě. Tempo však bylo pohodlné a dobře odhadnuté, začátek byl lehce z kopce a šlo to samo. Ještě druhý kilometr jsem se snažil dost brzdit startovní adrenalin a šel volně po 3:40.

Pomalu jsem sbíral závodníky, kteří přepálili start a odpadali na své tempo. Stále nechápu proč většina závodníku začínají půlmaraton tak rychle, myslím že kdyby na prvních 2. km šli o 20 sec pomaleji, ve výsledku by měli víc než o 2 minuty lepší čas. Prostě neběhejte první dva km po 3:30 min/km, když vaše výsledné tempo je kolem 4 min/km . Teda mě to tak alespoň funguje, tělo zahřát postupně a pak vydržím mnohem víc, zkuste si to. Od třetího km jsem naladil stejnoměrné tempo, které už jsem udržoval. 

Pomalu ale jistě jsem sbíral další závodníky a vždy se snažil kousek s někým běžet, navzájem se trochu krýt před větrem a ušetřit síly. Díky patří Pavlovi Pirklovi, se kterým jsem běžel tak od 5-6. km dalších možná téměř 10 kilometrů a občas jsme si pomohli, bylo tu super, díky . Na 10ti kilometrovém lesnatém okruhu se mi dařilo držet tempo v průměru kolem 3:40, běželo se super, vůbec jsem nemusel dýchat, záviselo jen na nohách.

Podle profilu občas kilometry lehce nad 3:40, občas kolem 3:35. Desetikilometrový milník jsem probíhal v čase 36:05 a dal si tak vlastně i nový osobák na desítku . Po odběhnutí 16ti km jsme se však začali vracet na otevřenější prostory do příměstské části a foukal docela silný protivítr. Pole už se hodně roztrhalo, ale já jsem ještě běžel po boku s dalšími 3 závodníky. S jedním z nich jsem se střídal na čele, ostatní už neměli moc síly zapojit se. Od 16. km nám vítr vzal na každém kilometru nejmíň 10 vteřin.

Zhruba na 18-19. kilometru jsme tempo vydrželi už jen dva a s Tomášem Cinkem jsme spolu běželi téměř až do cíle. Stále jsme se střídali v čele a pomáhali si. Poslední kilometr jsem šel dopředu, ale Tomáš se mě držel a nakonec mi v posledním kopečku nadělil 2 vteřiny! Sakra, dobře ty . Já už měl v posledním kopečku nohy úplně v betonu, takže sprint do cíle nebyl moc sprint .

S časem a celkovým výkonem 1:17:02 jsem však poměrně spokojen, osobák téměř o 3 minuty a ještě se můžu vymlouvat na silný protivítr na posledních 5ti kilometrech . Trať se mi vážně líbila, je to asi jeden z nejrychlejších půlmaratonů v ČR a z těch městských asi nejhezčí. Letos byl závod slušně obsazen, celkově nás na tuto trať vyběhlo přes 1100 a osm závodníků doběhlo v čase 1:12 a lepším. Já jsem obsadil celkově 11. příčku, a 5. v kategorii do 29 let.
 

TERKA – Už je těch závodů fakt hodně. Každý víkend, někdy navíc závod během týdne. Že by mě začal opouštět závodní duch???

Půlmaratonská vzdálenost je moje oblíbená a ještě až v Hradci Králové, krásné město a ještě hezčí okolí. Tam jsem na letošním půlmaratonu prostě nemohla chybět.

Věděla jsem, že na start závodu se postaví moje kamarádka a úžasná běžkyně Marcela Joglová, ale které další zkušené závodnice zavítají na tento půlmaraton, jsem netušila. Na start závodu jsem se postavila s cílem odběhnout závod v čase, za který bych se nemusela stydět a hlavně si celý závod a jeho atmosféru pořádně užít. V této sezoně jsem si už vybojovala místo na bedně několikrát, takže na tomto větším závodě, jsem neměla moc velké ambice a zároveň jsem si nedělala plané naděje.  

V den závodu, když jsme se s bráchou prodrali do popředí startovního pole, kousek od nás se připravovalo na závod několik „nabušených“ běžců, mezi nimi z ženského pohlaví i Táňa Metelková. Ještě před startem jsme se vzájemně povzbudili s bráchou a kamarády – Martinem Vavrečkou a Marcelou Joglovou.

Výstřel a start! Myslela jsem na to hlavně nepřepálit začátek, protože trať vedla z kopce. To se mi celkem povedlo, 1. kilometr v tempu 3:45 min/km. Na dalších rovinatých kilometrech jsem zvolila příjemné tempo 3:53 min/km. Od 5. kilometru, kdy jsem se chytla menší skupinky závodníku, jsme běželi po lesní asfaltové cestě. Na 4. kilometru jsem předběhla jednu ženu a posunula se tak na 4. pozici celkově mezi ženami. V dálce před sebou jsem žádnou další ženu neviděla, ale vše se ještě mohlo změnit.

Po táhlých dlouhých lesních cestách jsem udržovala tempo se svojí skupinou (kolem 4:00 min/km). Poctivě jsem na bráchovo doporučení pila jeden až dva loky ionťáku na každé občerstvovačce. Cítila jsem se dobře, příjemně se mi dýchalo. Oproti jednomu nebo dvěma závodníkům v mé blízkosti, kteří mi brutálně fuňeli za zády, jsem ani nemusela dýchat pusou. Ale nohy nechtěly přidat. Sakra kde je ten závodní duch, trochu se hecni, Terezo!!!

Žádná žena na dohled přede mnou, za sebe jsem se radši nedívala.  V tempu kolem 4:00 min/km jsem se probojovala až na 16. – 17. kilometr závodu. Chytila jsem se běžce přede mnou a snažila se za ním schovat před celkem silným větrem. Na 18. kilometru přišlo překvapení. Najednou se přede mnou objevila závodnice a dokonce moje kamarádka Petra Kotlíková. Cítila jsem, že mám dost sil na to jí přeběhnout a svou pozici si udržet až do cíle.

Zbývaly poslední dva kilometry do cíle a teprve v tu chvíli jsem se musela trochu hecnout a zkusit si udržet své vybojované 3. místo. Poslední stovky metrů do cíle do kopečku po dlážděných městských kostkách a finish. Cílovou bránou jsem proběhla v čase 1:24:04 a obsadila celkové 50. místo (3. místo mezi ženami). Sice osobák z toho zase není, s čímž jsem ani nepočítala, ale svůj cíl závodu jsem splnila. Užila jsem si závod naplno a doběhla v čase, za který se nemusím stydět. Takže spokojenost.  A to, že jsem si mohla stoupnout na stupně vítězů vedle Táni a Marcely, mi udělalo o to větší radost.

Závod byl krásný, krajina i atmosféra. Organizace závodu i ceny parádní. Holt to běhání moc miluju na to, aby mě omrzely závody každý víkend. 

Taťka zaběhl parádně a dal si osobák v čase lehce nad 1 hodinu a 56 minut. Po závodě jsme si zašli jak jinak než do Indické a domů jsme dorazili v pozdních hodinách. A za 6 dní už na závod další, takže...

Zdar příští sobotu na startu závodu - Běh Kolem Hejtmanu!!! 

Terka a Tom