TomášaTerka  24. 9. 2017

Nadešla sobota 23. září a my, klasicky v rodinném triu, jsme se vydali na další závod. Tentokrát jsme si zajeli pro změnu “zadupat” trochu po asfaltu na závod do Havlíčkova Brodu. Velká část trasy vede kolem řeky Sázavy, přes parky, mosty, mimo dopravní provoz a je moc hezká. Při zdolání vzdálenosti půlmaratonu musíte uběhnout 4 okruhy, každý o délce cca 5,3 km. Na závod se však můžete přihlásit i jako 2 nebo 4 členná štafeta a dát si tak pouze 1 nebo 2 okruhy.

My jsme se samozřejmě rozhodli zdolat celý půlmaraton. Na této trati o délce 21,1 km je celkem převýšení pouze kolem 60 metrů, takže tentokrát jsme se kopcům vyhnuli. Úplně “časově” rychlý půlmaraton to však není, na každém kole je hodně zatáček a otáček a jako bonus ke konci kola otočka kolem kuželu. Občas také musíte počítat s tím, že na trase nejste sami a musíte se vyhnout ostatním závodníkům. Velká část trasy je totiž vedena ve 2 směrech, tzn. po jedné straně se běží do začátku kola a na druhé straně se běží zpět. To má své pro i proti. V Havlíčkově Brodě je však omezena kapacita závodníků na 370 lidí, takže se nemusíte bát, že by to byla úplná “mela”. Má to jednu strašně velkou výhodu - stále se potkáváte s ostatními závodníky, kteří fandí, zdraví a podporují vás. Kromě toho jsou po celé trati ještě mraky fanoušků a diváků, takže je to jeden ze závodů s výbornou atmosférou, která vás žene pořád vpřed a nenechá vás zpomalit v tempu.

Loni jsme tento půlmaraton všichni tři absolvovali poprvé. Terka skončila na 2. místě v ženách celkově s časem 1:25:44. Já loni dobíhal jen kousek před Terkou v čase 1:24:50 na celkovém 14. místě, ještě mi to po zranění moc neběhalo. Letos jsme dojeli na závod kolem 9:30, převlékli se, pozdravili všechny známé a prošli si zázemí závodu. Stejně jako minulý rok i letos bylo v zázemí spousta zajímavých stánků a bylo kde strávit čas, pokud jste přijeli dřív. V jednom ze stánků jste mohli ochutnat zdravé raw sušenky, v dalších se kouknout na nové elektro-kola, po závodě si dát zdarma perfektní masáž, na kterou jste nemuseli čekat dlouhou frontu, uplést si vlastní náramek nebo ukuchtit vlastní palačinku a další. Úschovna a celá organizace závodu byla suprová, jediný zádrhel bylo trochu delší čekání na výsledky po závodě, ale to se nechá odpustit za jinak skvěle zmáknutou organizaci a suprové prostředí, atmosféru a závod. Chvíli před půlmaratonem ještě probíhaly závody v dětských kategoriích. Počasí na běh docela přálo, bylo chladno kolem 10°, bezvětří, oblačno a nepršelo. Pršet bohužel později začalo, ale to už jsme byli v cíli.

My jsme se jako vždy rozklusali, dali si abecedu, zahřáli se několika rychlejšími rovinkami a těsně před 11 hodinou jsme se začali řadit na startu. J Na trať půlmaratonu letos vyběhlo kolem 260 závodníků. Jelikož má Havlíčkobrodský půlmaraton hodnotné ceny, kde nechybí slušné peněžní ocenění pro 3 nejlepší ženy a muže, ve startovním poli se každý rok objeví i „rychlíci“ a ostřílení běžci a běžkyně.

 

Jak se nám s Terkou běželo a jak jsme se umístili? 

TOM - Minulý víkend jsem po příjezdu z Řecka napálil hned první závod v Boleticích a stehna jsem cítil vymlácené ze seběhů celý týden. Moc jsem tedy od výkonu v Havlíčkově Brodu nečekal, na druhou stranu forma není špatná a jinak jsem jel do "Brodu" docela odpočatý. Těšil jsem se na suprovou atmosféru a trať, kde se neustále potkáváte s ostatními běžci a je tam spousty fanoušků.

 

Strategii jsem zvolil svojí standardní půlmaratonovou -> začátek jít volně a nenechat se strhnout. Do prvního kola po startu jsem tedy vyběhl v mírnějším tempu a první kilometr se držel možná až tak na 10-12. místě. Neustále jsem se vědomě brzdil, jelikož začátky prostě umožní jít člověku rychleji, a pocitově pohodlně díky adrenalinu, nicméně v druhé části závodu se to pak projeví. První kilometr 3:42, další kilometry jsem tempo udržoval a začal pomalu sbírat závodníky přede mnou, kteří mají asi jinou strategii než já . První kolo se mi běželo lehce, pěkně, nohy jsem necítil unavené. Kilometry jsem šel absolutně vyrovnaně po 3:42->3:44->3:43->3:42->3:42.

 

Po prvním kole jsem se dostal tuším na 6. místo, ale další závodníci už přede mnou měli slušnější náskok. Navíc už od začátku druhého kola jsem začal lehce cítit zatuhlé šlachy a začal jsem pociťovat, že hold z krásné kopcovité trati z Boletic se kompletně prostě nezregenerovali. Ještě v druhém kole se mi však povedlo předběhnout Pavla, který byl po nemoci a tempo se mu nedařilo udržet, dostal jsem se tak na 5. místo a skoro celý zbytek závodu jsem na tomto místě běžel sám.

 

 Jak šli kilometry, nohy a šlachy jsem cítil víc a víc, takže na jednu stranu to dost tuhlo a efektivita běhu se každým kilometrem horšila. Ale jinak se mi běželo "dechově" a „silově“ dobře, takže jsem furt lehce přidával na plynu a snažil se držet tempo i přesto, že nohy tuhly. Desítku jsem probíhal v čase kolem 37:15. Mnohokrát jsem proti sobě potkal Terku i taťku, vždy jsme se na sebe "zaxichtili", zafandili si a bylo to prostě supr. V druhém a třetím kole měl závodník přede mnou slušný náskok, možná 1-2 minuty, ale byl jsem si vědom, že ho pomaličku stahuji. Tak jsem se tempo snažil furt udržovat, docela se mi to dařilo.

 

Když jsem vběhl do posledního kola, už jsem závodníka před sebou viděl a náskok měl pouze tak 15 vteřin. Po dalším 1-2. kilometrech jsem ho doběhl a začal si nad ním dělat lehký náskok. Myslím, že chvíli se držel ještě těsně za mnou, ale moc jsem se neotáčel, takže nevím. Ke konci jsem v obavách, že mě předběhne furt pocitově zrychloval a šel docela na plný obrátky i přesto, že nohy už jsem měl totálně tuhý. Dal jsem si sprintík do cíle a skončil tak na 4. místě. Naštěstí soupeř už neměl tolik síly, aby se mě udržel, ale myslím že i tak doběhl jen pár vteřin za mnou. A tak jsem si odnesl zase bramborové místo.

 

Potěšilo mě, že moje kategorie byla jen do 29. let a dva první ostřílení běžci už byli v kategorii zkušenější 30 let + a tak jsem se umístil alespoň na 2. místě v kategorii za Liborem Eremkou, který doběhl 2 minuty přede mnou. Koukal jsem, že Libor má letos osobák z Prahy v čase kolem 1:13 na půlmaraton, to je moc hezký čas, a asi to svědčí o tom, že trať v Havlíčkově Brodě není stavěná na úplně nejrychlejší časy, ale kvůli tomu to snad neběháme 

 

 

TERKA - Na půlmaraton do Havlíčkova Brodu jsem se těšila hlavně díky suprovým vzpomínkám na loňský ročník, kdy jsem se umístila na celkovém 2. místě mezi ženami a na posledních kilometrech bojovala o umístění s výbornou běžkyní Marcelou Joglovou. V posledních týdnech jsme se zúčastnili několika dalších závodů a já jsem začínala dost znatelně pociťovat dlouhodobější únavu, která se právě projeví na závodě jako půlmaraton. Snažila jsem si před sobotním závodem co nejvíce odpočinout, ale blíží se konec letošní běžecké sezóny a závodů už byl prostě asi moc.

 

Na start jsem se postavila s cílem zabojovat o bednu, ale už ve startovním poli jsem tušila, že tentokrát mi na mé potenciální soupeřky nebudou stačit síly. Vyběhla jsem vstříc prvnímu kolu v tempu kolem 3:50 min/km (hlavně to nepřepálit). Moje sokyně Marcela a Kristýna vypálily podstatně rychleji v tempu kolem 3:40 min/km. Nenechala jsem se tím znervóznit a zvolila si své vlastní tempo. První dva okruhy se mi běželo celkem přijatelně, při zpátečce jsme na sebe s bráchou ještě házeli pohledy „celkem to jde“.

 

Během druhého kola už mě začínaly bolet nohy a hlava musela zabojovat, aby nohy nezvolnily. Fanoušci podél trati byli příjemným hnacím motorem, stejně jako další závodníci, se kterými jsem se vzájemně povzbuzovala a zdravila při míjení na trati. Během 3. otočky kolem kuželu jsem si byla jistá, že holky už nedoženu. Do posledního kola jsem vbíhala s odhodláním udržet si pozici 3. ženy v celkovém pořadí a dosažení cílového času, za který bych se nemusela moc stydět. 

 

Od 15. kilometru už se mi nedařilo udržovat tempo pod 4:00 min/km. Dlouhodobá únava se drala na povrch a nohy chtěly zpomalit. Takový luxus jsem jim ale nehodlala dopřát, dokud mě nedovedou až do cíle. Poslední otočka kolem kuželu a zbývající stovky metrů do cíle, který jsme protnula v čase 1:25:20. Jen o 23 sekund lepší čas než loni a tentokrát 3. místo mezi ženami a 13. místo v celkovém pořadí. Nebudu kecat, byla to dřina, ale ten pocit v cíli za to prostě POKAŽDÉ stojí. A to si musí každý zažít sám, to se nedá popsat slovy. 

 

Holky úžasně makaly a mají můj obdiv. Po závodě jsme se společně vyklusali, dali si rychlou sprchu a užili si příjemnou masáž v zázemí závodu. Déšť spustil přesně v jednu hodinu, kdy jsme už spěchali ke stanu s občerstvením. Brácha samozřejmě osobák, konečně pod 1:20, gratulace. Při čekání na vyhlášení jsme si vzájemně vyměňovali zážitky.