TomášaTerka 18. 9. 2017
Běhej Lesy - Boletice (2017)
V sobotu 16. září jsme se zhruba po měsíci vydali, konečně už zase v plné sestavě, na náš další závod. Já, Terka a taťka. Tento den se konal i známý půlmaraton v Ústí nad Labem a spousta dalších závodů v České Republice, v běžecké termínovce můžete k tomuto datu najít zhruba 25 závodů, no máme z čeho vybírat.
My jsme však tentokrát chtěli vyzkoušet něco nového, a to závod ze seriálu Běhej Lesy, a tak jsme si to v sobotu namířili do vesničky Olšina (nedaleko od Českého Krumlova) na závod zvaný “Boletice”. Byl to sedmý a poslední závod tohoto seriálu v roce 2017. Závodu jsme se s Terkou mohli zúčastnit i jako tým - “Tandem”, kdy jeden z týmu musí běžet delší trať, druhý kratší a v týmu musí být muž a žena. Takže pro nás “Dva Běžce” kategorie jak stvořená.
Terka měla za poslední dobu celkem dost závodů, takže jí kratší trať vyhovovala, a na mě zbyla ta delší. Kratší trať byla o vzdálenosti něco přes 13 km a delší trať 20 km. Jak kratší, tak delší trať byli profilově podobné. První půlku závodu se povětšinou stoupalo a běželo do kopce (profil trati byl vlnitý), druhá polovina vedla většinou z kopce. Na kratší trati je dle propozic převýšení 329 m (Terce naměřil sporttester 380 m), na delší trati převýšení 525 m (mě naměřil sporttester pouze 445 m). Těžko říct, co je přesnější, převýšení trati se přece jen měří obtížně, ale výživné kopce i seběhy to vážně byly.
Trať zprvu vedla po asfaltce z Olšiny do Hodoňova, za Hodoňovem jsme zatočili na louku a další dlouhé kilometry jsme běželi krásnou přírodou buď po zpevněných cestách, nebo polem a lesem, občas i po silnici. Krásná příroda lesem, a právě proto “Běhej Lesy”. Na kratší trati se udělal kratší okruh, na delší trati – delší okruh, kdy závěrečná část se běžela zpět po stejné asfaltce zase do Olšiny.
Z domu jsme vyrazili kolem 11 hodiny dopoledne, na prezenci závodu jsme se dostavili po 13 hodině. Vyzvedli jsme si startovní tašky s čísly a pomalu se začali převlékat a rozbíhat. Bohužel nám na tento den nevyšlo moc počasí, byla poměrně zima, na startu kolem 8°C a občasně slabě poprchávalo. Pro závod například v Ústí nad Labem možná ideální podmínky, ale my jsme zde v lesích ve vyšší nadmořské výšce lehce klepali kosu. I když během závodu to bylo ještě fajn, spíš kosa před a po závodě byla dost vlezlá. Ale to nikoho nemohlo otrávit a závod jsme si všichni moc užili.
Já jsem na dlouhou trať (20 km) vystartoval přesně v 15:00. Terka s taťkou se vydali na kratší trať v 15:15. Zázemí závodu bylo vybavené velmi kvalitně, vše probíhalo přesně podle plánu organizátorů.
My jsme se opět potkali a popovídali se spoustou našich kamarádů běžců. Na závodě jsme se viděli i s kamarádkou a blogerkou Evčou Fryšarovou, která má blog „Za běhu“. Na závod přijela se svým přítelem „Podrym“. Oba běželi parádně a byli pro nás velkou konkurencí v tandemovém závodě. Víc Vám ale zatím prozrazovat nebudeme.
Jak vše nakonec dopadlo? Kdo vyhrál tandemový závod? A jak jsme se umístili na jednotlivých závodech?
TOM- Na Boletice jsem se pekelně těšil z vícero důvodů. Za prvé to byl náš první závod z tohoto seriálu, no a vždycky se těším na něco nového. Délka 20km, lesy, trail a větší převýšení mi většinou sedí, Lipenský trailový půlmaraton se mi v Srpnu běžel suprově. Taky jsem měl skoro měsíc pausu od závodů, jelikož jsem byl pracovně v Řecku a tak už mi závodění začínalo chybět. Bohužel v Řecku bylo hodně práce, málo odpočinku, méně běhu a forma šla trochu dolů. Navíc mě pár dní před odjezdem kolegové “nakazily” a od té doby jsem měl rýmu a pokašlával, ale nic hroznýho. No a tak jsem vůbec netušil jak se mi poběží, čekal jsem že to asi nebude takový výkon jako na Lipně.
Po prezenci a rozklusu jsem se v 15:00 postavil na start s dalšími 211 závodníky na trať dlouhou 20km s převýšením zhruba 500m. Start vyjímečně nebyl přepálený, čelní skupinky šli dost volně. Sice se od začátku do poloviny trati povětšinou stoupalo, ale rozhodně to nebyli sjezdovky jako na Lipně. Začal jsem taky hodně volně, šlo se mi tak normálně, ale už hned po prvním kopci jsem cítil, že mám nějaký "tuhý" stehna.
První kilometr jsem měl za 4:16 a držel jsem se cca na 7-8. místě. Během dalších 2-3 kilometrů se startovní pole více roztrousilo a já jsem běžel po boku s dalšími dvěma běžci na 4.-6. místě. První tři závodníci nám brzy zmizeli z dohledu. Stehna mi tuhla víc a víc, připadal jsem si jak kdybych měl na každém 5 kilové závaží a plazil se jak šnek. Přitom jinak se mi běželo dobře, jakmile přišel rovnější úsek nebo menší kopec dolů, hned jsem hodně zrychlil.
Takže první polovinu závodu jsme běželi stále ve třech, vždy když byl kopec nahoru, kluci mi trochu utekli. Na rovině jsem je však dohnal a z kopce většinou i předběhl a udělal si maličký odstup. Poslední 2 kilometry před polovinou byl delší a ostřejší stoupák a tam už mi kluci utekli vážně dost. Udělali si náskok možná tak 40-45 sekund a já myslel, že to snad ani nevyběhnu s těma olovnatýma nohama . Ale vzpomněl jsem si, že jsem s Terkou v tandemu a prostě musím zaběhnout aspoň nějakej kloudnej čas, aspoň to nějak udržet, tak jsem se plazil dál
Zhruba po 10,5km jsme se dostali na pomyslný vrchol trati, na nejvyšší bod (cca 1160 m.n.m.) a pak už se zase zbytek trati víceméně jen klesalo, občas přišel nějaký menší kopeček nebo rovina. Byl jsem na 6. místě a na dva závodníky před sebou jsem sotva dohlédl. No, ale pak to přišlo. Začali delší seběhy a najednou se mi prostě běželo parádně. Svaly které byli zatuhlé do kopce jsem nepotřeboval a z kopce jsem letěl jak utržený z řetězu, měl jsem hodně síly a nebyl vůbec unavený i přestože, jsem první polovinu jen trpěl.
13. a 14. kilometr jsem zaběhl v tempu 3:16 a 3:21 a tím jsem opět dohnal dva závodníky před sebou. Zbylých 5 kilometrů bylo občas malé stoupání, nějaký trail přes louku, ale opět z větší části klesání. Od 15. kilometru do cíle jsem běžel v průměrném tempu zhruba kolem 3:30 min/km. "Letěl" jsem dál, už tedy na 4. místě a začal si dělat náskok. Asi 2,5km před cílem jsem najednou doběhl i závodníka na 3. místě (Tomáš Hrdina) a z kopce na louce jsem ho předběhl. Bohužel za malý okamžik přišlo mírně stoupání, stehna mi opět řekla "ne-ne-ne", a Tomáš se mi začal velice přibližovat. Pak přišel ještě jeden kopec dolů, měl jsem malý náskok, ale ještě kilometr před cílem přišel trochu delší stoupák a tam Tomáš nasadil a já už byl zase šnek. Udělal si slušný náskok a v posledním klesání do cíle už jsem ho neměl šanci dotáhnout. Nadělil mi 16 vteřin a mě tak uteklo 3. místo, nicméně v první polovině bych nepomyslel ani na místo 4. Celkově jsem doběhl v čase 1:21:20 v průměrném tempu 4:04 min/km, což mi vzhledem k tomu, jak jsem se na začátku plazil, nepřijde na tuto trať až tak špatné.
Delší trať vyhrál právě přítel Evči - Dušan "Podry" v suprovém čase 1:16:01. Po mém doběhu už na mě v cíli čekala Terka, která vyhrála v těsném souboji o 5 vteřin nad Grygarovou Janou. Smekám, vyhrát závěrečné těsné finiše vždycky bolí nejvíc a je to nejtěžší!
Trať se mi moc líbila, jen mě trochu mrzelo, že se mi do kopce běželo tak hrozně, přitom na Lipně jsem cupital do sjezdovek jedna báseň. V Řecku jsem běhal pouze samé kopce a je možné, že od tam mám ještě utavené svaly, které zabírají právě do kopce. V tandemu jsme naštěstí vyhráli a tak jsem alespoň jeden úkol spnil.
Podry a Evča se umístili v tandemu hned za námi na místě 2., a tak jsme mohli sdílet “bednu” společně, což bylo parádní. Organizaci nemůžu nic vyčíst, trať perfektně značená, zázemí super, jen příště prosím objednejte lepší počasí, díky . Na druhou stranu, běháme v čemkoliv, tomuhle se nedá říkat zase tak špatné počasí. Ale na stranu třetí, je fajn když si člověk po závodě může stoupnout na sluníčko, opalovat se a neklepat se prochladnutý
TERKA – Poslední dobou bylo závodů fakt hodně a to nás jich ještě víc čeká. V den závodu jsem se necítila úplně odpočatě, měla jsem zatuhlé lýtka (ale říkala jsem si, že to rozběhám). Počasí bylo pod psa, mrholilo a už během rozbíhání jsem měla promočené boty. Brácha startoval o 15 minut dříve, a tak jsme ho s taťkou povzbudili na startu. Pak jsme si rychle zaběhli na poslední záchod, dali si dvě krátké rovinky, odevzdali bundy do úschovny a šup na start.
Po startu se se ihned vyběhlo do delšího kopce. Tempo mi připadalo podezřele pomalé, trochu mě to varovalo před tím, co nás asi brzy čeká. Po vyběhnutí na louku a do lesa jsem se snažila udržovat konstantní tempo. V těsném závěsu se mě držela skvělá závodnice Jana Grygarová a vypadalo, že se s nerovným a bahnitým povrchem potýká úplně bez problémů. Lesní cesta přešla do prudkého rozbláceného kopce, který se táhl lesem snad 1,5 km. Měla jsem nad sokyní mírný náskok, který pro mě byl v tomto stoupáku záchranou. Přesto na vrcholu kopce jsem měla soupeřku opět po boku.
Hnaly jsme se dál po louce a polních cestách. Kilometry ubíhaly a já jsem si nebyla jistá, jestli nasazené tempo udržím. Na 9. kilometru mi hodinky ukázaly tempo 3:32 min/km a následující kilometr 3:37 min/km. Do cíle ještě zbývaly další 3 kilometry. Chtěla jsem zabojovat o 1. místo, ale v těchto soubojích obvykle vyměknu. Tyto souboje jsou hodně o hlavě. Poslední kilometr byl převážně z kopce po asfaltové silnici. Pádila jsem, co jsem mohla a slyšela Janču jen několik metrů za zády. Tentokrát mě hlava nezklamala a svůj boj jsem vybojovala.
Bylo z toho 1. místo v ženách o 5 vteřin v čase 58:06 a celkově 6. místo. Takhle jsem se dlouho nehecla. Jůůůůůů to bylo super!!!!! Díky Janče, byla skvělá.
V cíli jsem chvilku vyčkávala a to už se řítil z kopce Tom. Doběhl na úžasném 4. místě a součet našich časů nám stačil na výhru v tandemu.
Závod byl parádní se vším všudy. Vyhlášení vítězů v tandemu jsme si s Tomem řádně vychutnali.
Taťka šel do tohoto závodu s tím, že poběží tréninkově, jelikož s námi jezdí na všechny závody. Těch není málo a už si mezi nimi nestíhá odpočinout. První půlku šel na pohodu a pak se mu běželo tak dobře, že nakonec obsadil pěkné 131. místo z 298 závodníků na kratší trati, 6. místo ve své věkové kategorii, paráda Z toho vyplývá ?! Základ dobrého výsledku je -> nepřepálit start!
CELKOVÉ VÝSLEDKY z Boletic.
A nadcházející závody, jak se s vámi popereme???