Běh Údolím vzdechů 10 km (2018)

I letos, stejně jako loni, jsme se vydali na závod, který pořádá kamarádka Linda v malé vesnici - Sudoměřice u Tábora. Tentokrát také stejně jako loni bez Terky, pouze já a taťka. Terka loni šetřila namožené koleno a letos stále cestuje v Asii. LOŇSKÝ REPORT. Minulý rok jsem obsadil 5. místo celkově s časem kolem 40 minu a 40 sekund. Formu jsem měl asi slušnou, závod jsem běžel dokonce s GOPRO kamerkou a tak se můžete podívat na videjko z loňského ročníku i na youtube. Letos jsem na závod jel s ambicí - “volně se proběhnout a užít si pěkné počasí”.

Minulý týden mě v Hluboké nad Vltavou při 25km “píchlo” v chodidle, které už bylo “načaté” a přetrénované, vypadalo to možná na únavovou zlomeninu. Týden skoro běz běhu, ale poslední dny jsem byl velmi lehce klusat 4-6km v nových botech. Bolest se stále zmenšovala a tak jsem riskl zaběhnout si i lehce tento závod. Prostě jsem běžel a chtěl běžet tak, abych neměl žádnou tenzi a napětí v nohou, tak volně jak jen to jde, ale samozřejmě flákat jsem to úplně nechtěl.

Chvíli po 12 hodině jsme se s tatíkem a dalšími více než 100 závodníky vydali na krásnou, ale poměrně náročnou trasu, lesem, polem, po silnicích, kolem hrádku, prostě krásnou přírodou. Jak jsem si naplánoval tak jsem dodržel. Vystartoval jsem někde tak na 30-40. místě, a vůbec se nenechal znervózňovat. Běžel jsem lehce, ale pomalu a jistě jsem trochu přidával na kadenci a snažil se udržet maximální uvolněnost a lehkost. No a běželo se samozřejmě líp a líp, když to na začátku “nezadrhnete”, začnete bez ambice, tak to nakonec běží líp než když vybíháte jako vystrašené antilopy .

A tak jsem do konce závodu už jen sbíral závodníky předemnou bez většího úsilí. Velkou ztrátu z první půlky jsem samozřejmě nedohnal, ale něco se mi setřást podařilo. Celkově jsem doběhl na 10. místě a jelikož letos nebylo moc mladíků, tak v kategorii mi to stačilo na 2. místo. Taťkovi už se také běželo lépe než v Hluboké a závod dokončil sušně. Letos jsem měl sice čas o cca 1 minutu a 50 sekund horší než loni, ale rozdíl ve vydané námaze byl asi tak dvojnásobný loňský rok 

Gratulace kámošům, kamarádkám, všem zůčastněným, všichni jste běželi super. 

Opět počasí vyšlo super, ani horko, ani zima, příjemné jarní počasí. Skvělá parta běžeckých přátel, krásný den, zakončený obědem v Indické restauraci v Táboře. Co víc si přát! 

Příští závod asi až po dovolené 2. června v ČB na půlmaratonu, opět v rodinném TRIU s Terkou. 19 května za ní s taťkou letíme, navštívit ji a Kubu na týden v Indonésii.

Čus

Tom