Běh kolem Světa Třeboň (2017)

Na závod do Třeboně v sobotu 9. 9. 2017 jsme se vydali opět bez Toma (Tom byl právě na zpáteční cestě z Řecka). Závod v Třeboni pod název Běh Kolem Světa je zařazen do Jihočeského běžeckého poháru, takže pro nás znamenal další body do celkového hodnocení série závodů.

Závod byl naplánovaný až na odpolední hodiny (start v 15.15 hodin), takže jsme vyrazili kolem 13 hodiny z Kamenice na Třeboň. Čekal nás závod o délce 11,7 km převážně rovinatý (žádné kopce), ale na trati neměly chybět prašné a lesní cestičky s mnoha kořeny a nerovnými překážkami, lávky a mostky, louka a další. Prostě krásná příroda v okolí Třeboňska a rybníka Svět.

Na místo registrace a startu závodu jsme dorazili kolem 13.45 hodiny. Počasí nám přálo. Sluníčko zabojovalo a v podzimním víkendovém dni nám ještě ukázalo, že má sílu (teplota kolem 20°C).

Po vyzvednutí startovních tašek jsme se převlékli do běžeckých věcí, pozdravili se s dalšími přijíždějícími běžci a chystali se pomalu na závod.

Letos byla možnost přihlásit se v rámci závodu jednotlivců i do 4 – členných týmu. Samozřejmě jsme toho využili a vytvořili jsme parádní tým pod „originálním“ názvem (vymyslel Peťa Klimeš J) 4BĚŽCI v super silné sestavě – Alois Kuna, Martin Vondrášek, Petr Klimeš, Tereza Chlupová. 

Na start závodu jsme se začali řadit několik minut před čtvrt na čtyři. Ve startovním poli se to hemžilo závodníky z blízkého okolí i vzdálenějších míst (přes 200 účastníků). Vystartovali jsme přesně v 15.15 a vyběhli vstříc trati. Po startu jsem se zařadila za kamaráda Martina a udržovala jeho tempo kolem 3:45 – 3:50 min/km. Ještě na 1. kilometru nám několik závodníků (včetně 3 žen) předvedlo, co je to pořádně přepálený start.  

Na 2. kilometru už začalo pole závodníků řídnout a v mé blízkosti jsem poznávala známé tváře běžců a přátel, se kterými bojuji pravidelně bok po boku při mnoha závodech. Skupinku běžců udržujících tempo kolem 3:45min/km jsem nechala trochu utéct, protože sem cítila, že tohle tempo bych 12 km fakt nedala.

Až do 6. kilometru se mi běželo celkem lehce a příjemně v tempu (3:50 – 3:55 min/km). Pak přišla pasáž lesem po vlnitých cestičkách s kořeny. Možná jsem podvědomě využila změny povrchu trati a zpomalila na tempo 4:12 min/km. Když jsem to zjistila na 7. kilometru, tak mě to pěkně namíchlo. Bohužel jsem cítila unavené nohy, a přestože se mi dobře dýchalo a jinak mě nic nebolelo, nohy rychleji makat prostě nechtěly. Další kilometry jsem po lesních cestičkách (s lávkami a mostky) a po louce zdolala v tempu (4:00 – 4:05 min/km). Na louce jsem ještě před sebou viděla běžce, které jsem chtěla doběhnout, ale neměla jsem se koho chytit. Pak v parku po asfaltové cestě do cíle už zbývaly poslední stovky metrů a nohám už se nechtělo ani zamakat a předvést pořádný finish. Cílovou bránou jsem proběhla v čase 46:31 jako 13. závodník a 1. žena. Přestože se mi neběželo úplně nejlehčeji a chvilku jsem se musela kousnout, vytvořila jsem na této trati nový ženský rekord cca o 30 vteřin. To mi udělalo radost. 

Po závodě jsme se vyklusali a při tom si vyměňovali zážitky a pocity ze závodu.

Ceremoniál předávání cen byl bezvadný (viz .foto) a ceny byly parádní.

Taťka na trati taky zamakal a s první polovinou se popral nad očekávání. Bohužel na něj postupně dolehla únava z předešlých závodů a v druhé polovině už mu nezbyly síly na udržení původního bleskového tempa.  Nevadí, odpočineme a vrhneme se vstříc dalším závodům. 

Tom se nám vrátí z dalekých krajů a my společně, v plné sestavě, hned příští víkend zamíříme do Boletic na krásný závod ze série závodů Běhej lesy.

Už se těšíme!!!!

Zdar Terka