Běh kolem Hejtmanu 10km

Den před odletem na dovolenou do Egypta jsme se ještě vydali na další závod Jihočeského poháru do Chlumu u Třeboně. Tento závod jsem já (Tom) a taťka už běželi několikrát (asi 3x). Terka však tento závod nikdy neběžela, vždycky se jí do toho něco připletlo (například loni zlomená páteř). Tentokrát jsme se na závod konečně vydali v plném rodinném triu (klasika). Závod byl letos zařazen i jako mistrovství Jihočeského kraje na 10km. Z toho důvodu jsme se mohli těšit na větší účast a větší konkurenci, hlavně v poli mužů. Počasí se poslední týden obrátilo a čekal nás první závod, kdy byla “kosa”. Já (Tom) jsem ještě minulý týden běžel Spartan Race v teplotách okolo 25°.

Kolem 9:30 jsme přijeli do Chlumu na místo prezence, mohlo být tak 5°, pod mrakem. Zaregistrovali jsme se, rozklusali, pokecali s přáteli a kolem 10:45 jsme se řadili na běžecké dráze u hřiště, ze kterého se startovalo. Závod na 10km běželo celkem přibližně 200 běžců z toho 26 žen. Pár minut po 10:50 byl závod odstartován. Trasa závodu byla vedena kolem rybníku Hejtman po menších nefrekventovaných silnicích. Poměrně malé převýšení umožňovalo zaběhnout trasu v rychlém čase na 10km. Často si na tomto závodě mnoho běžců vylepší osobní rekord na 10km.

Tom - Startovní pole a konkurence byla poměrně “nabušená”, tak jsem se po startu nenechal nijak vyhecovat čelní skupinkou závodníků a šel si svoje tempo. Před týden jsem moc nenaběhal, jelikož asi 4 dny po Spartan racu jsem měl stehna jako olovo. Seběhy ze sjezdovek, někdy i s pytlem písku na zádech dali svalům vážně zabrat. Na tento závod jsem byl však již docela odpočinutý a všechny svaly zregenerovali.

 První kilák jsem běžel v tempu 3:37 a další kilometry se mi poměrně stabilně dařilo držet v tempu 3:40-3:50. Prvních pár km jsem běžel kousíček před kamarádem Petrem Klimešem, někdy v půlce mě předběhl a zbytek závodu jsem odběhl v odstupu asi 10-15 sekund za ním. Za mnou se celou dobu držel i zkušený a výborný běžec pokročilé věkové kategorie, díky kterému jsem neodflákl konec a snažil se vystupňovat tempo, aby mě nepředběhl. Dali jsme si i poměrně slušný sprint do cíle, a můj náskok tuším tak 2 vteřiny se mi podařilo udržet. Celkově mi čas podle sporttesteru 37:28 stačil na 12. místo celkově. Tento závod mám rád, líbil se mi jako každý rok a určitě zase za rok opět přijedeme. Loni jsem běžel závod o půl minuty rychleji a do osobního rekordu na 10km mi chybí více než minuta, ale po téměř půl roku, co jsem se trápil s chodidlem, se není čemu divit. Teď zase budu dřít a určitě brzy sundám desítku pod 36min a to bude teprve začátek! 

Terka – Na závod Kolem Hejtmanu jsem se těšila, hlavně protože jsem ho ještě nikdy předtím neběžela. Bohužel jsem dva dny před závodem (čtvrtek a pátek) strávila na pracovní cestě v Belgii (v Bruselu) a celé dva dny jsem musela postávat a popocházet venku v chladném podzimním belgickém počasí. Ještě navíc jsem neměla za celé dva dny možnost dostat se k pořádnému jídlu a jediné dostupné bagety pro mě nebyly zrovna vydatná předzávodní strava. Z pracovní cesty jsem dorazila domů cca v 2:00 v noci z pátka na sobotu.

Na start sobotního závodu jsem se dostavila v dost bídné formě - unavená, nachlazená, vyčerpaná z nedostatku živin a s pořádně zatuhlýma nohama. Už na startovní čáře mi bylo jasné, že dneska to na osobák na 10km rozhodně nevypadá. Rozhodla jsem se ale zabojovat a běžet, co budu moct. Po rovinatých částech trasy se mi překvapivě zas tak špatně neběželo, ale jakmile přišlo sebemenší stoupání, zatuhlé a unavené nohy se hned začaly ozývat. Ke konci závodu (cca na 8km) mě s povzbuzováním předběhl Martin Kolář, který, jak bylo vidět, byl na závod připraven o dost líp. Díky tomu, že Valerie nemohla běžet (doufám, že bude brzo zase fit), jsem doběhla jako 1. žena. Můj výsledný čas, ze kterého jsem nebyla zrovna nadšená, byl podle sporttesteru 39:22. Svůj osobní rekord na 10 km jsem nepokořila (to se dalo čekat), ale závod jsem si i přes to užila. Hlavně jsem se zase viděla se svými běžeckými příteli a společně jsme strávili příjemné sobotní dopoledne.